PF 2005 přece jen trochu vesele

The show must go on, takže přece jen něco na rozptýlení: silně inspirován jedním top manažerem (pro znalé: píše si za jménem A.C. a tímto ho upřímně zdravím) a maličko též Janem Werichem napsal jsem si textovou novoročenku, kterou tímto přikládám. Neznamená zhola nic, je to jen neškodný blábol. Na zdraví!

žákovská s omluvenkou // žirafa stojí opodál // žížala se opozdí // Železniční stavby Olomouc // žluva spolykala oběd // žvýkáme společně Orbit // žihadlo střevlíka ohrozilo // žárovka se ohřála // želanie slovenskej opozície // žudro sbíječkou opravíme // žáruvzdorný smalt oprýskal // žába spořádá orobinec // žbluňk sakra ouvej // ždibec samozřejmě oželíme // ždímáme sako opatrně // žebra sebevědomého ornitologa // žíznivý speleolog oběšen // želetavské sýry odprodány // žonglujeme stovkou ondater // žebračka strejdu obalamutila // žebřík samovolně odpadl // Žopy severněji Otrokovic // žeh starého opilce // žehlíme safari oblek // žehnáme silnému operátorovi // žádáme snížení odvodů // želatina spraví okostici // židle skřípe otřesně // Žid synagógu obešel // žiletka snem opice // žíla stažená obinadlem // žitnou saje odborník // žaludek snese opakování // živíme se opravami // žlázy studentům odňaty // žluté střechy Ostravy // žoldáci salutují občanům // Žižkov slzy odmítá // život s Olinou // žena svléká oděv // Žeňa sundal ochranu // žák smutně onanuje // žoviální sadista oněměl // žulový sloup odnesen // žumpa smrdí odjakživa // žurnalista sabotoval organizaci // žvanící soudce odchází // žízeň sodovkou ošidíš // Židlochovice stáhly obránce // Železný senátor odpovídá // Želary spustily odboj // žemlí sytíme onkologa // žár se opakuje //
žijte si ostošest!
P.F. 2005

PF 2005 vážně

Původně jsem chtěl napsat žertovně cynický souhrn událostí roku, ale to, co se stalo v posledních dnech, mě od toho odradilo. Co už my tady, se svými neškodnými starostmi, Grossy, Topolánky, rozhodčími a odposlechy - proti těm nepředstavitelným spoustám mrtvých a koneckonců teď hlavně proti těm, kteří teprve umřou, protože bohatý svět jim nedokáže pomoci včas. Takže... šťastný a veselý, dámy a pánové. Klíčová slova žádná.

MN4: máme se začít bát?

NASA právě teď odhaduje pravděpodobnost srážky asteroidu MN4 se Zemí na 2,7 %, což mi nepřipadá jako zanedbatelné nebezpečí, ať si to v hlavě převracím, jak chci. Prozatím se ví - pochopitelně s přiměřenou nepřesností - že jde o kámen o průměru 400 m (to nevypadá na první pohled tak zle), že váží asi osmdesát milionů tun (to už zní podstatně hůř) a pokud do nás skutečně narazí, pak se to stane 13. dubna 2029 večer středoevropského času. Objev je starý pár dní a zatím se mu média příliš nevěnují (zaplaťpámbu; ale bojím se, že jim to dlouho nevydrží). Zastínily jej jednak Vánoce, jednak tragédie v Pacifiku. Astronomové celého světa teď budou měřit a počítat; doufejme, že za pár týdnů či měsíců nám řeknou, že srážka je vyloučena. Fakt je, že od roku 1995, kdy se objekty na potenciálně kolizních drahách sledují systematicky, nebyla ještě zaznamenána tak vysoká pravděpodobnost srážky. Fakt je však rovněž, že po předchozích deset či kolik tisíc let žilo lidstvo v blažené nevědomosti o riziku podobného druhu - a nic se nestalo. V okruhu své působnosti jsem rozhodl, že zatím není důvod začít se bát, je však důvod dát do bookmarků stránku s novinkami o tom ošklivém šutru. - Ostatně, vždycky jsem si myslel, že jestli hvězda betlémská vyjde ještě jednou, nepovstane z toho nic dobrého.
KLÍČOVÁ SLOVA: konec světa.

Variace na prastaré téma

-Kde má Ježíšek ty svoje létající soby?
-Nevím. Možná je vůbec nemá. Možná je nepotřebuje.
-Nepotřebuje? Jak by sám unesl ten pytel?
-Myslíš ten pytel, co v něm nosí všechny ty hračky...
-No, ten.
-...pro všechny děti na světě?
-Jen pro ty, co nezlobily, přece. (Po úvaze.) -Ne, asi pro všechny.
-Ten by neunesl ani s těmi soby. Představ si těch dětí! Těch hraček!
-A jak to tedy dělá?
-Řeknu ti to, protože to náhodou vím. Pomáhají mu všichni lidé na světě, kteří mají ty děti rádi. Každý z nich mu ten pytel trochu pomáhá nést.
-Aha. (Po chvíli, zděšeně.) -A proč ty a máma nepomáháte? Proč jste tady?
KLÍČOVÁ SLOVA: Štědrý večer.

Znudil znovu novou nymfu

Nejstručnější příběh složený z českých vyjmenovaných slov, arciť s malým cheatem, je notoricky známý a zní Jazyk drzý, Ruzyň brzy. Ale není ani třeba uměle zasahovat. Mluvnické vzory a jiné podobné seznamy slov či frází mě vždycky přitahovaly. Četl jsem je rád mezi řádky. Žena nůše píseň kost - to je existenciální výpověď, toho si všimli už mnozí. Nese bere maže peče umře - hutný drsný příběh o hladu a jedu. Ale významem je nabito i třeba slyšet mlýn blýskat se polykat plynout, to je možná Karolina Světlá, možná Faulkner, venkovské drama, na povrchu se neděje nic a vespod divoké síly a temná erotika... Jestli však chcete opravdovou inspiraci, sáhněte po cvičeních pro psaní všemi deseti. To jsou skoro hotové mikropovídky, stačí podepsat a poslat do nějaké literární soutěže. Namátkou:
10. cvičení - koupili kolo, prodali korek, odeslali sklo, prodali kokosku, dlouho hledali poklad, poslali posla pro okurku, lodi jedou, peklo je peklo, sokol si sedl, dlouho hledali grafologa, oj!
11. cvičení - zasekl sekerku, zakoupil azalku, zase si zoufal, pozor zips, zase zorali zahradu, dohodli se o kazu, jeli zas okolo jezer, zakoupil glazuru, za rok pojedu zase do hor, zas se zapojil, pokosili louku kousek za zahradou a pak zajeli pro papriku.
17. cvičení - Marie miluje matematiku, pojedeme domů s Martou, kol kolem, mistr mazal stroj, pes zmohl malou kost, diskutujeme o tom, prosazujeme malou dohodu, mzda je pro Medka, Tůmu a Mrkose, Kamila pojede s Tamarou do Mostu, je to kilometr od můstku.
25. cvičení - znudil znovu novou nymfu, nenasytnou synovu nutrii, jen sen, dnes netto, inventurou doplnil informace, jen onen jeden den nejde ven.
Myslíte, že na to má někdo kopyrajt?
KLÍČOVÁ SLOVA: město moře kuře stavení.

Sen o jiném městě

Napsat někdy povídku o muži, jemuž se opakovaně zdá týž sen. Ne, tak to není: nikoli týž sen, ale vždy jiný sen zasazený do stejných kulis, jednotného prostředí. Je jím velké město s okolím, neznámá a přitom znepokojivě povědomá krajina. Útržky... je to Brno? Budapešť? Jedna ulice ve Světlé nad Sázavou? Seattle? Ostrava, někde u Nové huti? Nižnij Tagil? Zálabí v Kolíně? Vidí ve snu tramvajovou trať, podchody, zastávky autobusů, ulice dolů z kopce a zas nahoru, příměstská linka odjíždí někam do luk, hustý les a hluboké údolí řeky, dálnice s křižovatkou a rozestavěná silnice, provinční nádražíčko... Pokaždé je to nějaká jiná část, ale střípky mozaiky se pomalu skládají a začínají překrývat. Už tuší, kam která ulice vede, co se vynoří za rohem. Každým dnem je ta geografie pevnější, fixovanější, víc se vynořuje z podvědomí, prolíná se s realitou, ztěžuje mu orientaci v každodenním životě. Zapomíná schéma pražského metra, kterým denně jezdí už dvacet let, překrývá mu jej jiná mapa, cizí artefakt, mapa ze snu. Jednoho dne špatně přestoupí na neexistující linku a už se nevrátí.
KLÍČOVÁ SLOVA: Dokonalá prázdnota.

Let's go there, then

MHD jako nevyčerpatelný zdroj inspirace: visel jsem v devítce na tyči vedle dvou veselých, mírně připitých Britů. Krátili si dlouhou chvíli tím, že zkoumali podrobný plán tramvajové sítě a hledali názvy zastávek, které jim připadaly legrační. Zaujala je Flora a Florenc, rozesmály je Baterie ve Střešovicích. Pak jeden píchl prstem do Nuslí k zastávce Horky a povídá:
-Now, this is pretty funny.
-Why, then?
-'cause it means "gals" in Czech.
KLÍČOVÁ SLOVA: odna bukva, kakaja raznica.

Zakleti ve zvěrokruhu

Léta se ošklíbám nad horoskopy. A hle, ono na nich asi přece jen něco je. Navíc způsobem, který je naprosto logický, srozumitelný, dokonce asi nevyhnutelný. Zatím se zaplaťbůh hovoří jen o měsíci narození a ne o konjunkci Marsu s Jupiterem, ale i na to možná časem dojde. Prozatím musím uznat, že tohle by mohla být pravda. (Zpráva v Guardianu nalezena via Blisty jako obvykle.)
KLÍČOVÁ SLOVA: cykly.

Jen ty příjemné věci

Dobře, že jsem ta sluchátka cestou domů neměl, přišel bych o následující odposlechnutý rozhovor v autobusu:
On: "...lhát ne! Musíš to udělat tak, aby slyšeli jen ty příjemné věci jako vážený klient a sleva a nízký úrok. To ostatní musí prostě přeslechnout."
Ona: (nesrozumitelné).
On: "Ne, to není těžké. Těžké je, jak zařídit, aby jim s tebou bylo pořád příjemně, i když je okradeš. Jde o ten dlouhodobý vztah."
Bylo mu tak dvacet, mluvil spisovnou češtinou, ale ne přehnaně spisovnou, měl dobře modulovaný hlas. Jistě to měl naučené, ale v jeho případě výuka padla opravdu na úrodnou půdu. Nevím, co prodával, ale viděl bych to na nějaké půjčky bez ručitele, peníze pro vás do druhého dne. Ta holka mu visela na rtech. Jistě se s ní toho večera vyspal, pokud tedy měl zájem a neměl ještě nějaké obchodní jednání. Slyšela jen ty příjemné věci. Například dlouhodobý vztah.
KLÍČOVÁ SLOVA: mladý úspěšný muž.

BFU používá iPod

Z důvodů, které bych zpětně jen těžko vysvětloval (především sobě), jsem musel přeinstalovat systémový software svého iPodu. Což znamená, že se celý jeho obsah smazal. A teď jsem bez muziky, protože přístroj je připojen k PC velmi zbastleným způsobem, jehož smyslem bylo nemuset si pořídit nový počítač (který by měl USB 2.0): ve slotu je karta, která má USB 2.0 výstup, ale o ten se přes rozbočovač dělí externí disk (kde ta muzika doopravdy je) a iPod (na který se má přenést). Představte si, co se ty chudinky bity naběhají! Vedlejším efektem tohoto připojení je, že se data tahají pooomaaaaluuu. Ale hrozně pomalu! Spočetl jsem si, že se můj iPod dostane do původního stavu asi za dvacet hodin, tedy zítra kolem čtvrté odpoledne. Jdu domů bez sluchátek, jen si do metra beru nějaké prospekty od IBM s technickými daty nových notebooků. Po Lenovu je to druhé zřetelné upozornění, že slušný občan konzumní společnosti kupuje na rozdíl ode mne nový počítač častěji než jednou za pět let.
KLÍČOVÁ SLOVA: ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají.

Nevypsaná fixa

Energie, to je ono. Brutální energie, jestli chcete. Jako cisternový vlak s dvěma dieselovými lokomotivami mířící z Kyjeva na Budapešť. Jako když vjíždí gdaňská garda do Varšavy. Jako první pardubický útok řítící se na branku soupeře, zatímco aréna z tisíců hrdel řve.
Rock je jenom slovo. Může znamenat cokoli, takže dneska už většinou neznamená nic. Vypsaná fixa mu kus významu, myslím, vrací. Cítím v jejich hudbě něco příbuzného k tomu, co hraje Manu Chao, a protože hudební styl to není, bude to nejspíš ta energie. A pohled na svět očima deziluze. A přes to všechno občas radost. Rezignovaná naděje, pokud si pod tím dovedete něco představit. Já ano. Ženský jdou s taškama z masny / chlapi zase do továrny na sny / některý jsou nasraný /jiný jsou relativně šťastný. Existují i horší světy, víme přece dobře, že Třída míru není žádná Broadway / kdo jde po ní, tak má tvrdou náturu / každej vylepenej plakát je dobrej /a tohle město podporuje kulturu!
Zase jedna kapela, co by to možná dotáhla dál, kdyby nahrávala anglicky, ale nemůže, protože bez jazyka z ní zbyde jen půl, v cizí řeči se to dohnat nedá, vždyť Kašpar je letec / Veverka je bratranec a jen my tady známe heslo: lipís mi káya. Těším se, co předvedou příště. Zatím moc dobrý.
KLÍČOVÁ SLOVA: Sonja Henje, víla lipís, Pardubice.

Milostné scény pro mateřské školy

"Co to má na tváři?" (Astérix po setkání s Kleopatrou.)
"Rtěnku."
(Váhavě.) "To je nějaká nemoc?"
KLÍČOVÁ SLOVA: nevyléčitelná.

Jistěže na světě nakonec zvítězí pravda

Někdy se člověk trefí, ani neví jak. Tuhle náladu/úvahu, reálně napsanou a procítěnou v roce 2001, jsem pověsil na web včera. Jen tak. A dnes jsem zjistil, že The Guardian v roce 2004 říká v podstatě totéž (téměř úplný překlad je na Britských listech) co Jakešova propaganda v roce 1989. Stojí tam asi toto: Režii převratu platil Západ, tehdy u nás jako teď na Ukrajině. Dílem ze soukromých peněz, dílem ze státních rozpočtů. Nikoli nezištně: za svůj díl na porcování dobytých území. Koneckonců, podpory pro disidenty po šesti stech dolarech, to bylo (a je, i když dnešní ukrajinská opozice je poučenější a jistě bere víc) nesrovnatelně levnější než vést válku. Víte, co stojí jedna jediná jaderná hlavice?
To neznamená, že by poměry u nás nebyly dnes mnohem lepší než za toho Jakeše. Jsou. Ale je zdravé připomenout si, proč tomu tak je, bez iluzí a bez sentimentality. Naše svoboda je vedlejším produktem (dokonce myslím, že nepříliš chtěným vedlejším produktem) nového dělení světa. (A nemusí trvat věčně; využívejme ji, když ji máme!) To, že nevěříte na teorie spiknutí, je správné; ale poslyšte, z toho ještě neplyne, že obraz světa, jaký si přečtete v novinách, je korektní.
Máme-li potíže chápat tyhle věci, může za to hlavně sám způsob uvažování, k němuž jsme odmalička vedeni. Dobří a zlí; naši a cizí; detektiv a zločinec; Hus a Liška ryšavá; d'Artagnan a Mylady; Sparta a Real Madrid. V nouzi o lepší televizní kanál aspoň NATO a Miloševič. Dělení světa na dobré a zlé, na černou a bílou, je sice srozumitelné a povznášející, ale mylné. Skuteční hráči na šachovnici světa jsou oblečeni v nezřetelných odstínech šedi a za hry si vyměňují dresy. Čím jasněji si tohle uvědomíte, tím lépe budete rozumět světu kolem sebe; ale bohužel také tím méně budete schopni jakéhokoli rozhodnutí. Muži činu téměř vždy uvažují černobíle - a jednají, zatímco intelektuálové žvaní.
Ti komunisté, ti dneska musí mít vztek! Vždyť ono se ukazuje, že zas tak moc nelhali, že jejich analýza imperialismu byla v podstatě správná. A je jim to starou belu platné. Za jejich lží už nestojí mocná říše, zato za těmi dnešními ano. (Stalin dobře věděl, jak to je, když se ironicky zeptal, kolik má papež divizí.)
Existuje i pozitivní pohled na věc. Otevřelo se nám window of opportunity, startovací okno, jako když se dvě planety dostanou blíž k sobě. Tak jej zkusme využít a totéž přejme Ukrajincům. Jen pozor, abychom neuvěřili, že to my sami jsme ty planety lví silou, spárem sokolím dostali blíže k sobě. A taky pozor na účet, který nám Nebeská Mechanika, a. s. zaručeně předloží. Ale: dokonalá spiknutí opravdu neexistují. Ani ten nejmazanější Machiavelli nemůže o mnoho víc než uvést věci do pohybu. Pak už se pohybují nepředvidatelně. A každý z nás si může zkusit taky trochu šťouchnout. Leckterej hlupák se dodneška o pravdu hádá / pravdy se ovšem v těch řečičkách nedobereš. / Jistěže na světě nakonec zvítězí pravda / ale až dokáže to, co dokáže lež...
KLÍČOVÁ SLOVA: rozumět.

Základní filosofická otázka pro mateřské školy

"Existuje Ježíšek?"
Celkem sebejistě: "Ano."
"A přestane někdy existovat?"
Daleko méně sebejistě, po dlouhém přemýšlení: "Ne."
"To by byly pak děti smutné, viď? Kdyby jim nikdo nepřinesl dárky."
"To by byly."
Spokojeně: "Ježíšek je hodně důležitý, viď?"
"Je."
"Hlavně v zimě, myslím."
KLÍČOVÁ SLOVA: víra, naděje, láska, Bionicle, Lego.

Bing ho!

Nakonec to byla otázka ceny, jako obvykle. Oracle definitivně koupil PeopleSoft. Larry Ellison má novou hračku a podnikoví šéfové přes informatiku po celém světě nové téma k přemýšlení.
KLÍČOVÁ SLOVA: dvacet šest padesát.

Divná vzpomínka

Muselo to být, když to zpětně počítám, v lednu 1981. Přijel jsem po vánocích do Prahy na zkoušku z chemického inženýrství u profesora Skřivánka. Hustě sněžilo, bydlel jsem na Hřebenkách v podnájmu, šel jsem někdy kolem poledne na autobus, co jezdil přes Strahov do Dejvic. U zastávky jsem potkal kluka tak v mém věku. Měl na sobě olivově zelenou bundu vojenského střihu a na rukávu našitou malou západoněmeckou vlaječku. Myslím, že takové bundy se daly v Německu koupit v nějakém armádním výprodeji. Prošel kolem mě a pokračoval někam dál dolů z kopce na Smíchov. Já počkal na autobus a jel jsem do školy. Tu vlaječku, to dopoledne, ten mokrý sníh na zemi a na větvích vidím před sebou jako dnes. Je to jedna z mých nejjasnějších vzpomínek vůbec, nejostřejších. Je neurčitě příjemná, uvolněná, klidná. Zenová. Proč, prokristapána?
KLÍČOVÁ SLOVA: podvědomí.

Freudovský překlep

"Canabiss". Dobrý... Anebo to Jiří Franěk myslel vážně? Totiž, chci říct, myslel jako vtip? Anebo vtipálek webmaster na Novinkách? Mimochodem: už neumím normálně číst. Furt rediguju.
KLÍČOVÁ SLOVA: Dalmácie/decimálka.

Hodně velká předscéna

Tohle je od Neviditelného psa vážně milé. Matně se mi to vybavuje z bůhvíjaké minulosti, s chutí jsem si to přečet' celé. A představoval si přitom ty dva. Jejich hlasy a gesta. "Mnohdy stojí za to podívat se na život jako na velkou starou vzácnou knihu se zlatou obřízkou." - "Prosím? Ořízkou." - "Já měl na mysli Starý zákon."
KLÍČOVÁ SLOVA: klaun.

Americká noc (Generace)

...mluvili jsme rusky, prokletých páriů řečí, unaveni celodenní angličtinou, napřed tiše a spiklenecky, aby si té ideologické diverze někdo nepovšiml, s přibývajícím počtem sklenic vína stále hlasitěji. Někdy uprostřed večeře jsme odložili i povinnou zdvořilost k dánské novinářce, jež s námi seděla u toho společného evropského stolu a začali ji nepokrytě ignorovat, dokud sama neodešla... pak jsme našli bar a dali si nalít vodku, co jiného, neměli Stoličnou ani Wyborowou, americkou jsme odmítli, pili jsme tedy švédský Absolut, přísahali si falešně na bratrství, jako to dělali naši předkové tisíckrát, v hotelové lobby šuměla klimatizace a za velikými okny světélkovala a pableskovala Florida, její noc, její neony a její bažiny.
Polák, Čech a Ukrajinec. Všem nám bylo kolem čtyřiceti, všichni jsme byli v nových poměrech poměrně úspěšní – jinak bychom se nikdy nemohli sejít právě v Americe – a všichni jsme se cítili nevýslovně vykořenění a nešťastní.
Patřím ke generaci, kterou už stihly zklamat oba světové společenské řády, obě hlavní podoby konzumní společnosti, tedy socialismus a kapitalismus. Nevěříme ničemu a nikomu. Jak to bylo dříve... večer a v noci jsme měli své sny, své alkoholy, své bezpečné frustrace, svou jistotu, co všechno bychom dokázali, kdybychom jen směli. Jenže nesmíme, takže ani nemusíme; jsme omluveni. A přes den, kdy se snít nedalo, jsme měli své poklidné jistoty, svá zaměstnání, kde se nevyžadoval pracovní výkon, své levné nájmy, své samoobsluhy plné laciného a nekvalitního zboží, bezplatné doktory a celkem dobré školy, fungující a čistou městskou dopravu, přehledná pravidla hry: nezlob a nic zlého se ti nestane. Jako v mateřské školce. Bylo to jako měkký sen v zahřátém ložním prádle, sice už nějakou dobu nepřevlečeném, ale když sladce spíte, tak vám to přece nevadí.
Pak se všechno změnilo – rychle, tak rychle! Klíče na Václaváku, výstřely v Bukurešti, bagry a krumpáče v Berlíně. Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, o peníze jde až v první řadě. A: nestarejte se o detaily, neveďte intelektuální řeči, svět je jednoduchý: nabídka a poptávka. Obchod, průmysl, zemědělství? Nabídka a poptávka. Kultura, věda? Nabídka a poptávka. Mezilidské vztahy? Láska? Taky nabídka a poptávka, což to nevysvětluje vše? Buď se obě křivky protnou, nebo ne.
A pak se podíváte za kulisy a uvidíte, že ty dvě čáry nejsou přírodní zákon. Že se s nimi vehementně manipuluje, že poptávku lze vytvářet i tam, kde by žádná nikdy nebyla, že namísto agitace a propagace tu je marketing a spin doctors, že opakem lži není pravda, ale jiná lež.
A pak sedíte v drahém hotelu v Orlandu, pijete za cizí peníze cizí vodku s cizími lidmi a venku to světélkuje a pableskuje.
KLÍČOVÁ SLOVA: literatura pro cestující Internetem.

Chtějí po mně z Lidovek hlasovat o Knize roku

...to je pěkná anketa, kterou kolem Vánoc každoročně tisknou a jejíž výsledky rovněž už tradičně bohužel nedávají na web. Jediná podmínka je, že kniha vyšla v roce 2004 (nepožadují výslovně, že musela vyjít u nás, nebo že musí být v češtině, ale většina hlasujících to mlčky předpokládá). Mám nějaké své představy, co navrhnu, ale zbývá mi ještě několik dnů, neporadíte mi?
KLÍČOVÁ SLOVA: kniha :-)

Svoboda slova, cenzura, dojmy a pojmy

Vojtěch Bednář na Lupě ostře kritizuje Microsoft za to, jak provozuje MSN Spaces. Arthur Dent ve svém blogu Převážně neškodný zase kritizuje článek Vojtěcha Bednáře. A moje učitelská dušička k tomu nutně potřebuje něco dodat.
Svoboda slova je vznešené ústavní právo, které však recipročně nezakládá nikomu žádnou povinnost. Jak ji budu realizovat, to je můj problém, nikdo nemá povinnost poskytnout mi bednu od mýdla k řečnění nebo novinové stránky k publikování. Deborah E. Lipstadtová to v knize Popírání holocaustu formuluje slovy: "Nazývat odmítnutí inzerátu cenzurou znamená ignorovat skutečnost, že na rozdíl od vlády, jejíž kroky jsou prvním dodatkem [ústavy USA] omezeny, tyto noviny nemají monopol na donucení. Jestliže vláda někomu upře právo publikovat, takový člověk pak nemůže publikovat v této zemi nikde. Jestliže ale někomu odmítnou sloupek, inzerát nebo dopis noviny, vždy jsou tu ještě jiné publikační ventily. První dodatek nezaručuje přístup do soukromých vydavatelských podniků, má sloužit jako štít k ochraně jednotlivců a institucí před zasahováním vlády do jejich záležitostí. Není to meč, jímž se může každý člověk, který přijde s nějakým fantastickým výrokem nebo otřepanou frází, ohánět, aby se dovolal jakéhosi ústavního práva být publikován."
Cenzura je omezování nebo popírání svobody slova. Dá se o ní mluvit jen v souvislosti s monopolem na poskytované informace - protože kde není monopol, tam se pokus o cenzurování obsahu vždycky dá obejít tím, že se obrátíte na jiného vydavatele. (Odmítnou-li vás všude, není to pravděpodobně tím, že se proti vám spikli, ale něčím docela jiným. Připouštím, že právě tenhle bod se některým jedincům vysvětluje velmi obtížně.) To znamená, že v kapitalistické společnosti by hypoteticky mohl cenzuru vykonávat jedině stát, nikdy žádný vydavatel, server apod. Pokud vás někde nechtějí nebo mažou, může to být z jejich strany třeba nečestné jednání, porušení slibu nebo smlouvy, ale rozhodně se tomu nedá říkat cenzura, ctíme-li obsah pojmů. Většinou je to ale jejich právo, se kterým nic nenaděláte (a ve výjimečných případech to může být jejich povinnost; to může nastat v zemích, jejichž zákony nějak omezují právo na svobodu projevu, jako je třeba Německo nebo Česká republika).
Takže Arthur Dent má pravdu, Vojtěch Bednář ne - a mluvíme teď o faktech, ne o názorech. Microsoft má právo zasahovat do obsahu na svých serverech; zejména když si toto právo předem výslovně vyhradil ve smlouvě, kterou uživatelé bez čtení odklikli.
Jiná věc je, zda se nám takový postup Microsoftu líbí, zda jej považujeme za vkusný, morálně správný, účelný; zda tudíž budeme MSN Spaces používat, nebo ne. O tom se dá diskutovat do alelujá. O tom, zda má Microsoft právo "cenzury", ne; má ho. A není to cenzura.
KLÍČOVÁ SLOVA: dojmy/pojmy.

Jejich kariéry

Jeden můj spolužák se nedávno stal prorektorem školy, kde jsme studovali. Druhý je plukovníkem a brzy jistě bude generálem. Jiný je spolumajitelem softwarové firmy, nevelké, ale světového jména. Další je výrobním či jakým náměstkem v boleslavské Škodovce. - Pomalu si zvykám, že naše generace sahá vysoko (nemělo by mě to překvapovat, žijeme koneckonců v zemi, kde předseda vlády je o osm let mladší než já, ale to je zas jiná pohádka, a není to spolužák). Jestli si myslíte, že na mě dělá dojem takový prorektor nebo plukovník, tak... ano, docela dělá. Nechtěl jsem udělat kariéru, nebo neuměl? Říkám si sám pro sebe, že nechtěl, ale není to levná výmluva? Lenost a neschopnost maskovaná za skromnost a jiné ctnosti, jak bývá v kraji zvykem? Radši se tomu tématu úplně vyhnout.
KLÍČOVÁ SLOVA: rozcestí - napravo, nalevo, rovně? Gandalfe, raď...

Dobrodružný večer

Skvělé! Jedinečné. Proč to, ksakru, nenapadlo mě?
KLÍČOVÁ SLOVA: adventure.

Jak jsem si povídal s umělou inteligencí

Human: Hello how are you.
ALICE: Hi there! I'm doing fine thanks how are you?
Human: Fine, thanks.
Human: Don't you mind to chat for a while?
ALICE: How long? Don't you? Not in the slightest bit.
Human: Just few minutes.
ALICE: Big things start small.
Human: I feel alone, you know...
ALICE: What is that feeling like? Are you lonely?
Human: ...just wanted to talk to anyone.
ALICE: Why don't you make an appointment.
Human: I don't think it's a good idea.
ALICE: And why not?
Human: It would only make my loneliness worse.
ALICE: Tell me more about it.
Human: I don't feel ready for intensive social contact.
ALICE: Ah, human emotions.
Human: Just a smalltalk.
ALICE: Are you telling the truth?
Human: Of course I am.
ALICE: Really." Are you telling the truth?" You are?
Human: Well, usually, you know.
ALICE: But not always? Yes I know.
Human: No, not always. Do you?
ALICE: Sometimes.
A tady jsem toho nechal. Kdybych byl opravdu v depresi, asi bych se v tomto bodě začal hroutit. Někoho mi ta Alice připomíná, jen si nemůžu vzpomenout...
KLÍČOVÁ SLOVA: Zdá se androidům o elektrických ovečkách?

USA pozorně naslouchají Evropanům

Náměstek amerického ministra zahraničí Lincoln Bloomfield: USA chtějí pozorně naslouchat Evropanům.
Co je na tom nového? To přece už dávno dělají... to by měl pan náměstek vědět.
KLÍČOVÁ SLOVA (with all due respect to the makers of Hair): NSA, CIA, FBI, GWB.

Jsme národ pitomců?

Podle posledního průzkumu CVVM to tak vcelku vypadá. "S kontrolou bankovních převodů souhlasí 72 procent lidí, 22 procent je proti. Pro kontrolu elektronické pošty se vyslovily dvě třetiny respondentů, zatímco čtvrtina to odmítla. (...) Lidé by také souhlasili s monitorováním telefonních hovorů; tuto myšlenku přijímá 61 procent lidí, 30 procent se k ní staví odmítavě. Ve srovnání s rokem 2001 se výrazně snížil počet těch, kteří odmítají zkoumání telefonických hovorů." - To mám radost. Nejhorší na tom je podstata té výměny: za naprosto reálná občanská práva vyměňujeme naprosto lživý příslib účinné ochrany proti terorismu. Volná ruka policie - v našich podmínkách tedy rozhodně - znamená víc buzerace, víc zneužití, ale ne víc bezpečí. (I kdyby víc bezpečí znamenala, pořád z toho neplyne automaticky, že je takový vývoj společnosti žádoucí a správný. Svobodní, nebo bezpeční? Ale to je aspoň dilema, o kterém se dá rozumně diskutovat a hledat užitečný kompromis.) Autor PGP Phil Zimmermann to už před nějakými deseti lety řekl zcela přesně: stane-li se soukromí zločinem, jen zločinci budou mít soukromí.
KLÍČOVÁ SLOVA: lidé, bděte!

IBM a Lenovo: podepsáno

Tak je to hotovo, pécéčková divize IBM jde do Číny. Součást všeobecného trendu... ani bych si toho nevšímal, kdyby to nebyla zrovna IBM. Jednak je to firma, která PC vytvořila, takže je v téhle transakci těžká symbolika. Jednak, což je přízemnější, ale pro mě důležitější, vlastním notebook značky IBM, jsem s ním velmi spokojen - a protože jsem si právě přečetl, že změna "nebude mít žádný dopad na zákazníky", půjdu si co nejdřív koupit místo svého čtyři roky starého ThinkPadu nový. (Stejně jsem se k tomu pomalu chystal.) Dokud jsou, dokud vypadají a fungují tak, jak dosud. Žádný dopad na zákazníky, to známe! To bych nesměl tenhle roztomilý obor sledovat dvacátý rok.
KLÍČOVÁ SLOVA: náklady; přidaná hodnota; akcionáři.

Dělejte vědu s nohama na stole

Zapojil jsem se. IBM testuje své nové technologie na lidech. World Community Grid je něco jako letité SETI@Home (since 1999), ale řeší biologicko-medicínskou úlohu, terciární strukturu bílkovin. Rotujicí molekulu si můžete i zobrazit, pokud o to vysloveně stojíte, lepší je ale nechat svůj počítač v pozadí tiše chroustat rovnice a nedat se rušit třeba od... powerpointové prezentace. Proč grid? No přece proto, aby ta mašina jednou taky dělala něco užitečného a pořádného.
KLÍČOVÁ SLOVA: e-charita úplně jinak.

Index blogu za listopad

30.11.
Pohřeb vzdálených příbuzných na vesnici mezi kopci: Prší, jako by nemělo přestat už nikdy. Velká vesnice, která kdysi bývala městečkem, se brání kamennou dlažbou jen na rynku, dál začíná bláto.
Kariérní postup pro mateřské školy: "Ten nejlepší zápasník, ten má černý pásek?" - "Ano." - "A když ho porazí ten, co má červený, co pak?"

23.11.
(My) pisálci, aneb počítačová žurnalistika: Na svém pěkném blogu Festival SuperMall rozpoutal jIRI diskusi o české počítačové žurnalistice.
SMS pro Tatry: Máte rádi Vysoké Tatry a chcete přispět na záchranné práce po vichřici?
Groteska: Příhoda jak z němého filmu. Malý náklaďák s uhlím, odhadem tak na půldruhé tuny, se pokoušel nacouvat na chodník.

22.11.
Obrana poměrů: Stárnoucího člověka poznáte bezpečně podle toho, že hájí establishment a nadává na mládež.

19.11.
Pamatuju si jen z fotek ty naše hnusný, úchylný oblečky: Tak nevím. Plyne z toho něco?
Taková jasná věc, a nedošla mi: Stydím se. Před časem jsem se pustil do hlubokomyslné úvahy o prodejní době v obchodech - zda jsou nápady omezit ji rozumné, či nikoli.

16.11.
Asi asi: Dialog s kolegyní před nějakými dvaceti lety na periférii Bratislavy v cikánské osadě.
Asi asistent: Někdo, jehož identitu neznám, zatímco on mou ano (v době Internetu tak běžný úkaz, že by si zasloužil jednoslovné pojmenování), mne ve svém blogu nazval asistentem.

14.11.
Tolerance: všechno špatně, zpátky na stromy a začít znova: Theo van Gogh, podle toho, co jsem si o něm přečetl, zřejmě nemiloval nic tolik jako dobrou hádku.

11.11.
Důvody frustrace: Tak jsem se dověděl, že ve věkové skupině, do níž patřím, je 26 % Čechů pro návrat do poměrů před listopadem 1989.

9.11.
Sametová: Sleduju se zájmem v Lidovkách cyklus rozhovorů Renaty Kalenské s hlavními aktéry listopadového převratu před patnácti lety.

6.11.
Nový Tungsten T5 od PalmOne nemá některé užitečné rysy předchozích tří modelů.
Gulag a bolšaja zona: sovětský režim, zejména ve svých počátcích, byl samozřejmě krutý, ale víc škod a životů měla na svědomí jeho neschopnost než jeho výkonnost.

4.11.
Hillary: Jedním z nejdůležitějších důsledků porážky Johna Kerryho je pravděpodobné jméno kandidáta Demokratické strany v roce 2008.
Tolkien pro mateřské školy: "A nebolelo ho to?"

Chaotická úvaha o svědomí, výuce informatiky a Ivanu Ryantovi

Všeobecné vzdělání není ani tak souhrn vědomostí a dovedností jako spíš zájem o svět, schopnost divit se, neustálá zvědavost a pochybnosti o čemkoli, soustavné úsilí o otevřenost. Někdy se tomu také říká život v pravdě. Cituji z eseje, který patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl na téma školství, výuka, učitel/žák. Znám jeho autora, přesněji řečeno - znával jsem ho. Ivan Ryant byl před mnoha lety spolupracovníkem a krátce (no, hodně krátce) i zaměstnancem vydavatelství, kde jsem pracoval a pracuji dodnes i já. Jeho pobyt u nás měl trochu novozákonní charakter a průběh. Téměř okamžitě a v dokonalé vlastní nevědomosti o tomto faktu se stal živým svědomím pracovního kolektivu. Ten však, jak se rychle ukázalo, živé svědomí nejenže nepotřeboval, ale bylo pro něj dokonce zásadní překážkou na nezadržitelné cestě ke komerčnímu úspěchu. Někteří lidé jsou naopak přesvědčeni, že čemu nerozumějí, to neexistuje. To je výhodné a užitečné: dodává to člověku sebevědomí a společenskou převahu nad lidmi, kteří pořád o něčem pochybují, hlavně o sobě. Je to kvalifikace pro manažery, politiky a kšeftaře. Tito lidé ovšem v pravdě nežijí. Zato mají, Ivane, zpravidla určitou reálnou moc a někdy ji i použijí. Jak praví J. R. Pick: tak se stalo to, co všichni čekali / vyletěla holubička ze skály.
Než vyletěla, měli jsme i spolu nějaké drobné, vždy na stejné téma: Ivan si nedovedl představit, jak by se mohlo publikovat něco, co není zcela dokonalé. Já tou dobou nedovedl poznat dobrý text od špatného, zato jsem znamenitě uměl rozeznávat splněný a nesplněný termín a věřil jsem skálopevně, že to je dovednost, která mi už na zbytek života postačí. Připisoval jsem tomu až jakýsi náboženský rozměr. (Zajímavé a příznačné je, že když jsem se později konečně něco dověděl o tom, jak rozlišit dobrý a špatný článek, přestal jsem být na termíny tak přísný. Souvisí to spolu.)
Citovaný esej (jmenuje se Místo informatiky ve všeobecném vzdělání) promýšlel jeho autor prý dva roky a i po té době jej hodnotí skromně: "Tuším, že se moje začátečnické nadšení snoubí s naivitou. Občas se tu pracnými úvahami dobírám banálních závěrů, které pak nacházím v učebnicích." Jenže to hodně přehání, skromněji s tou skromností! Výtečný text je hlavně o tom, co slibuje: o úloze informatiky v myšlenkové a organizační struktuře všeobecného vzdělání. Co může dávat, jak by se měla vyučovat, aby to dala, v jakých souvislostech. Ryant ostře rozlišuje mezi odborným a všeobecným vzděláním: odborné je pragmatická příprava na zaměstnání, zatímco snaha o všeobecné vzdělání může vycházet zřejmě jedině z vnitřní potřeby studenta, z přirozené snahy rozumět světu v mezích svých schopností jako logicky konsistentnímu, byť neúplnému celku. Tím se však nemyslí intelektuálská přezíravost, ale spíš, chápu-li autora dobře, pokora: vědomost bez dovednosti není celkem k ničemu. Myslím si, že vědomosti (a tím spíš akademické tituly) neopravňují člověka k tomu, aby se při práci neobešel bez týmu poskoků. Bohužel však žijeme ve společnosti, kde buzerovat podřízené je zřejmě projevem společenské prestiže.
Ryantův esej je ukázkou toho, jak hodnotné věci (někdy) vznikají mimo hlavní publikační proud, aniž by je četli a znali ti, kteří by je číst měli, které by obohatily, přispěly by k hloubce jejich diskusí a možná i k nalézání užitečných řešení. (A ještě by se pobavili: mě nejvíc dostalo pečlivé rozlišení mezi Zeleným Jindřichem a Jindřichem Zeleným v seznamu literatury. Též okrajová analýza Švejka není k zahození.) Chápu, že zveřejněním odkazu na tomto málo čteném blogu se mnoho nezmění, ale: kapka kámen proráží.
KLÍČOVÁ SLOVA: dovednosti/vědomosti; vzdělání/výchova; Erazim Kohák.

Malý špinavý trik od Kodaku

Nové fotoaparáty Kodak (možná i nějaké jiné, nejsem znalec) mají pěknou funkci, které se říká podivným jménem burst last in last out a ještě podivnější zkratkou BLILO. Zmáčnete spoušť a ono to fotí a fotí a ukládá a ukládá, pěkně po půl vteřině - a když ji pustíte, zůstanou v paměti poslední čtyři záběry. Což by mělo stačit i nešikovi, aby zachytil těžko předvídatelnou událost, třeba vzlet ptáka nebo střelu na branku. Říká se, že sebelepší technika nepomůže v tvůrčí činnosti tomu, kdo to nedovede, ale je to pořád ještě pravda?
KLÍČOVÁ SLOVA: řemeslo.

Slovenčina

Jmenuji se Peter, ale před lety se mi ze jména to druhé e vytratilo, utopilo se v řece Moravě, která dnes odděluje dva suverénní státy a odjakživa oddělovala dva jazyky, dvě povahy, dva pohledy na svět. Mám v sobě teď oba, ten lehčí, půvabnější a zrádnější slovanský i ten přízemnější, rozumnější a vypočítavější našich západních bratříčků, mezi nimiž žiju už tak dlouho, že jsem jejich nectnosti i ctnosti přijal za své, a to včetně jazyka, tvrdšího, smutnějšího a přesnějšího než můj vlastní. Pokud je tedy ten můj vlastní ještě pořád...
...môj vlastný. Čeština a slovenčina sa navzájom veľmi podobajú, ale predsa len – nie, nie predsa len; práve preto! - je medzi nimi úzka medzera. Nepasujú do seba. Ako medzi vagónom a perónom v pražskom metre. Mind the gap! V tej medzere môže noha uviaznuť, čo je samozrejme nebezpečné. A v pasci medzi dvoma jazykmi, dvoma pohľadmi na svet, dvoma identitami sa niekedy cítim aj ja. (V noci, keď všetci moji spia; inokedy mi ani na um nepríde o takom rozmýšľať.) Bolo by pekné mať obidve, prezliekať sa podľa chuti z jednej do druhej, ale to sa nedá. Počnúc jazykom: moja čeština je, pokiaľ viem a smiem posúdiť, takmer bez chýb (na školskej stupnici jedna mínus), ale hádam nikdy si nebudem absolútne istý niektorými jemnými odtieňmi, synonymami, nenaučím sa korektný slovosled českej vety. A vďaka Bohu za spelling checker, v češtine i slovenčine som bez jeho pomoci ako nahý, to už menej chýb urobím v angličtine. Moja slovenčina je povedzme prijateľná (na trojku?), ale hrdzavá, lebo nepoužívaná; nevyhnutne kontaminovaná češtinou v slovnej zásobe, tvorbe metafor a podobne (ale to je, ako som si všimol, problém aj niektorých takých, čo nevytiahnú päty z Prievidze alebo Topoľčian); a predovšetkým nerozvinutá, na úrovni dieťaťa, ktorým som bol, keď som ňou bežne hovoril. A nepoznám moderný vývoj jazyka, slang, neologizmy; ostal som v časoch, keď módny obrat bol "čo si pipi?" V Blave sa nehanbím rozprávať po slovensky, veď je tam veľa takých, čo ešte horšie... na dostrel od Martina či Bystrice by som si netrúfol. Čo je najhoršie, vytráca sa mi pomaly melódia slovenčiny, vetný prízvuk, čo ma degraduje na úroveň ozajstných Čechov, ktorí sa bohvie prečo pokúšajú a výsledkom je, ako moja mama vždy hovorila, "lužická srbština". Okrem toho zabúdam. Raz si neviem spomenúť, ako sa po česky povie "ligotať sa" alebo "osprostieť", raz zabudnem, ako je po slovensky "pepř" alebo "zabijačka". Už som si aj chcel slovník kúpiť, ale bolo mi to smiešne a hlúpe ísť sa po ňom pýtať, veď kto už taký potrebuje? Necítim sa úplne bezpečný, úplne suverénny ani v jednom z obidvoch mojich jazykov, ale keďže si treba vybrať, pragmaticky volím češtinu; bývam tu už ani neviem ako dávno, pracujem tu, zarábam si písmenkami. Ďalší logický vývoj bude taký, že celkom prestanem slovenčinu používať, aj tak si ju udržujem umelo, bezdôvodne. Niet s kým rozprávať, niet prečo; ako som už povedal, slovenčina a čeština sa vzájomne veľmi podobajú, rozumieme si. Pre komunikáciu sú naše jazyky zameniteľné. A predsa...
...a přece člověk něco podstatného ztrácí, protože jazyk (a vím dobře, že teď popírám sám sebe, ale to dělám často, někdy naschvál a někdy mimoděk, jako my všichni) je nejen praktická věc k použití. Má co dělat s myšlením, s podvědomím, ovlivňuje povahu. Když přeložíte své myšlenky, překládáte sami sebe. Celého. Česky se nedá tak krásně nadávat a radovat se, vykřičet se z bolesti nebo z lásky. Chybí slova, melodie, kontext. Je to daleko víc jazyk pro mluvení potichu. A pro myšlení potichu, což mi zase nejde slovensky. Je to jen můj problém, nebo to lidé s podobnou zkušeností – musí nás být statisíce – cítí stejně?
Mimochodem, pozoruju kolem sebe, že české děti rozumí slovensky s čím dál tím většími obtížemi – přestal působit fenomén společné televize. V opačném směru to je lepší, ale taky ne zcela bez problémů. Budeme spolu jednou mluvit německy či anglicky, jako to už dnes – jakkoli to je smutné a směšné – dělá většina Čechů s většinou Poláků?
KLÍČOVÁ SLOVA: rozdíl; rozdíly.

Máte už svou stužku?

Tu červenou?
KLÍČOVÁ SLOVA: každého se to týká.