12.9.04

Češi, jste Slované?

Sloganem, jenž jsem si vypůjčil do titulku, reagovala v roce 1999 oficiální srbská propaganda na účast České republiky ve válce NATO proti Jugoslávii. Mylně, protože Češi nejsou Slované a tenhle morální štulec proto sotva mohli vnímat jako výčitku. Chytřejší z nich mohli správně odpovědět: Srbové, jste Slované? Jak jste tedy mohli vést válku proti Slovanům Chorvatům? (A naopak.) Neudělali to, protože tyhle slovanské záležitosti se normálního Čecha nedotýkají - do té míry, že ho výčitka nemůže urazit.
Jakpak to? - namítne jazykovědec či historik. Čeština přece patří spolu se slovenštinou, polštinou a horní i dolní lužickou srbštinou mezi jazyky západoslovanské, Češi jsou nepopiratelnými Slovany.
Ano, objektivně ano. Ale necítí se jimi být, o to zde běží. Subjektivně jsme zcela vytěsnili jakýkoli pocit příbuznosti k ostatním slovanským národům - k Polákům, Rusům, Srbům, Chorvatům, Slovincům, Makedoncům, Bulharům, Ukrajincům a tak dále. Určitou výjimku, výjimku složitou a zasluhující samostatné pojednání, představuje náš vztah ke Slovensku a Slovákům, ani ten však nenarušuje všeobecnou tendenci. Pozor! - začal jsem používat zájmena my a naše. Je to nadměrná generalizace, jako vždy, když se mluví o tak velkém celku, jako je národ. Jsem si toho vědom. Dělám to jednak kvůli efektu a zesílení účinku :-), jednak proto, že se nechci zamotávat do alibistických, toporných, politicky jakžtakž korektních formulací.
Tak tedy. Slované a slovanství, to je pro Čecha Rusko a Balkán. Špína, bída, zlodějna, lidé zanedbaní, hloupí nebo zase lstivě vychytralí, před nimiž je třeba mít se na pozoru, přibouchnout dveře a v teple domova o nich vtipkovat. Na východ od xyz začíná Asie - tak zní okřídlené české rčení, přičemž poloha onoho xyz závisí na rodišti či bydlišti mluvčího. Jednou to jsou Horní Počernice (východní předměstí Prahy), jednou Brno, v nejtolerantnější verzi pak Vsetín (tato varianta rčení se, samozřejmě, používá především ve Vsetíně). Jednoduše řečeno, vůči svým slovanským bratrům (už jen použít tenhle obrat je v češtině notně iritující) máme předsudky důkladně vyfutrované neznalostí reality. Vůbec se o ně totiž nezajímáme.
Mám na to jakousi teorii, pramálo originální. Podle ní se český národ v průběhu 15. - 19. století v podstatě úplně germanizoval, zbyl jen ten jazyk jako nepodstatná maličkost, ostatně uměle resuscitovaná po klinické smrti. Povahově jsme víceméně Němci přeložení do jiné řeči. Podobnost našich názorů, preferencí, předností a chyb s jižními sousedy z Rakouska je pozoruhodná; dlouhé soužití v jednom státě vedlo k mentálnímu prolnutí. (Myslím, že podobně jako Češi na tom je ještě jeden slovanský národ - Slovinci - ale neznám je tak dobře, abych si to dovolil naplno tvrdit.)
Být či nebýt Slovanem není ani dobré, ani špatné. Je to však určitě jiné než být Západoevropanem - od absolutní pohostinnosti, obětavosti, velké rodinné soudržnosti a kultivované emocionální inteligence až po velikášství, nezvládanou agresivitu a patriarchální uspořádání. Tohle všechno je nám v Česku cizí (nikoli homogenně - gradient rostoucího slovanství postupuje zemí ve směru západoseverozápad - východojihovýchod, od Teplic k Uherskému Brodu), ale snadno to najdeme na Slovensku, v Polsku, v Rusku. Dobří Slované z nás už asi nebudou. Patrně bychom se tedy měli o to víc snažit být dobrými Západoevropany. V tomto místě a čase tertium non datur.
Viz též Čáry dělící Evropu.
KLÍČOVÁ SLOVA: národní obrození; Masaryk; Kundera; Hubert Gordon Schauer.

15 Comments:

Blogger Johanka said...

Náhodou, u nás na Vsetíně se říkalo, že střední Evropa končí v Žilině (tam začíná Balkán), ne že ve Vsetíně začíná Asie. :-)

Jinak souhlas, ale když se Češi budou definovat jazykově (jak nás naučilo národní obrození), budou vždycky Slované, ať se jim to bude líbit nebo ne.

12/9/04 21:29  
Blogger daku said...

Zajimave myslenky, jako vzdy na AKB blogu (-: ja jsem vzdycky zertovala, ze my cesi jsme chudi nemci. ale je tu jeste jedna historicka zapletka: nemame my neco z Keltu? prijde mi, ze jak je nase zeme krizovatka cest Evropy, i nas narod je takovy promiseny a tim i tezce definovatelny. jsme na pomezi a vychod a zapad se v nas misi. ovsem, kdyz vezmeme pojem vychod, Asii a jeji velkost a rozmanitost kultur vymezenych veskerymi nabozenstvimi, tak ani nevim, co ten pojem "na vychod je Asie" znamena. tak jak je tezke definovat cechy, tak je mnohem mnohem tezsi definovat Asii - "problem of different magnitude" (-: jeste k promisenosti: s postupem casu se to bude zvetsovat cim dal vic. myslim, ze kdyz se zamerime jen na zapadni evropu, ztratime neco. je treba se divat globalne. ja porad rikam ze indie ma unikatni prilezitost vybrat si to nejlepsi ze zapadu a vychodu a promisit to v jedne civilizaci. myslim, ze tohle stoleti se ma jeste na co tesit. (-:

13/9/04 01:27  
Anonymous Anonymní said...

AKB správně vypozoroval obecnou českou nevoli počítat se mezi Slovany. Češi se také necítí být Rakušáky, nebo Němci - Češi jsou prostě Češi a míra nezájmu o dění v okolních zemích je značná - kdo z nás například zná jméno polského, maďarského, nebo rakouského premiéra? Tato přezíravost a pocit nadřazenosti zvláště vůči slovanským národům zřejmě částečně vychází z toho, že češi jako národ nikdy neovlivňovali dějiny - ani své, ani evropské. Nikdy jsme jako národ nebojovali za svůj stát, všechno podstatné za nás vždy řešili silnější sousedé, nebo velmoci. Pocit silné identity, jakou mají Poláci, Maďaři, Srbové, Bulhaři, v Čechás skutečně nenajdeme.
Český pocit nadřazenosti, nebo jinakosti vychází z klamu - pro "západoevropany", o kterých se v článku píše, jsme Slovani jako poleno. Chuť dostat se k lizu tím, že se budeme cítit jako někdo jiný nám stěží pomůže - cesta k uznání vede přes uvědomění si vlastní historie, sil a slabostí - a k tomu nám celonárodní klapky na očích stěží pomůžou.

13/9/04 10:33  
Anonymous Anonymní said...

A záleží na tom? Jestli si o sobě myslíme že jsme Slované a jestli si to o nás myslí někdo jiný?

13/9/04 18:06  
Anonymous Anonymní said...

Ja osobne se necitim jako Zapadoevropan, mozna ty, ale ja ne. Jsem hredej na to, ze jsem Slovan a rozhodne s tvym postrehem nemuzu souhlasit. Je dost subjektivni, mluvis za vsechny Cechy a pritom je to jen tvuj nazor.

"Subjektivně jsme zcela vytěsnili jakýkoli pocit příbuznosti k ostatním slovanským národům - k Polákům, Rusům, Srbům, Chorvatům, Slovincům, Makedoncům, Bulharům, Ukrajincům a tak dále"

kdo my? ty? Jsou mi blizsi nez "bratri ze zapadu". Tak tohle byl muj osobni nazor, kterej nikomu nenutim. f0x

13/9/04 20:00  
Blogger akb said...

Ad ten předchozí anonym: je mi z něj smutno, ukazuje, ze se neumím vyjadřovat a že jsem to napsal nějak blbě. Budu o tom přemýšlet. Ale na přímo položenou otázku: jako Západoevropan si rozhodně nepřipadám, ani nechci. Jako Slovan taky zas tak moc ne (Meine Rassenmischung, pokud někoho zajímá: Slovák, Žid, Čech, Armén - holt normální Mitteleuropa.) Jako co tedy? No asi jako obyvatel té střední až východní Evropy. Taková trochu globalizovaná Halič. (Třeba jsem to měl nadepsat Úvahy o národní identitě nebo tak něco, aby byl smysl jasnější. Peřmýšlím, kam patříme. Někdo má jasno, já ne.)

13/9/04 20:54  
Blogger Johanka said...

Takhle pestrý Rassenmischung bych si přála mít! :-) Mám v rodokmenu jenom samé Valachy a Hanáky, a přesto (nebo právě proto) kromě středoevropanství cítím kulturní spřízněnost hlavně s anglorománskou částí Evropy.

13/9/04 22:02  
Blogger daku said...

Jsem rada, ze se tady vyviji diskuze. Chtela bych rict na obranu AKB i sveho vlastniho zmateni identity, ze je urcite znameni odvahy vznest citlivou otazku a uprimne vyjadrit svuj nazor. To vyzaduje respekt. Myslim, ze cim dal vice do budoucnosti si lide budou vytvaret kreativnejsi identitu, nad hranice narodu a historie. Je ale dulezite uvazovat o tom, co tvori nasi identitu proto, abychom to mohli uchovat navzdory tem negativnejsim dopadum globalizace.

13/9/04 22:27  
Anonymous Anonymní said...

V Evropě neexistuje snad kromě islanďanů rasově čistý národ. A český národ je podobně jako třeba anglický ukázková pouliční směska. Jsme nahodilý mix keltů, germánů, slovanů, židů a dalších, hovořící shodou okolností slovanským jazykem. Každý národ, který tudy procházel, zanechal v naší krvi své stopy. Proto se tolik lišíme od našich jazykově příbuzných sousedů. Obyvatelstvo, které se usazovalo v české kotlině nebylo nikdy plně nahrazeno nově příchozími, ale vždy částečně vybito, částečně zotročeno a částečně asimilováno.

14/9/04 08:23  
Anonymous Anonymní said...

Údajně většina lidí v Evropě pochází skrze pupeční sňůry matek ze 7 pramatek. To jsou ty pravé kořeny z dob lovců a prvních zemědělců. Pozdější jazykové, náboženské, kulturní, ale i válečné nátěry na duše Evropanů zanechaly po období národních států zmatenost a nezakotvenost. Jak dál, když zvláště v našem koutě Evropy lidí s kořeny ubývá?

http://www.silvarium.cz/_annopress/mysl040523_0009.htm
http://www.rozhlas.cz/veda/portal/_zprava/121207
http://knizniservis.kosmas.cz/detail.asp?cislo=121127

16/9/04 18:05  
Blogger dusoft said...

Nie je dolezite citit sa hlavne Stredoeuropanom? Alebo ani to nevyhovuje? Myslim, ze ludia z malych narodov maju taku odlisnu skusenost, ktoru ani Zapadoeuropania nikdy nepochopia, a to je ta nasa skusenost maleho naroda z coho by sme mali vychadzat.

17/9/04 10:35  
Blogger akb said...

to dusoft: Áno, ale problém je v tom, že nie všetci sa zhodnú v tom, čo to je stredná Európa. Pre mňa to je Rakúsko-Uhorsko. Takú identitu bez problémov akceptujem (a nemusím si lámať hlavu, či som teda Čech, Slovák, Žid alebo čo – do K. und K. sa to všetko zmestí).

17/9/04 11:41  
Blogger daku said...

AKB, tady je veta z Rilkeho Ninth Duino Elegy:
"...Supernumerous existence wells up in my heart..."
Myslim, ze udrzet si singularni identity jednoho naroda v dnesni dobe uz proste neni mozne.

17/9/04 17:24  
Blogger Alena said...

Rada bych reagovala ohledne identity a vselijakych identit smisenych v jedne osobe. Ze socialni psychologie znam teorii o tom, jak se identita jednotlivce vyviji v zavislosti na spolecenskem kontextu a systemu hodnot, se kterym clovek vyrusta. Ta teorie rika, ze duvod, proc se clovek identifikuje s urcitou skupinou je, aby se mu zvysilo vlastni sebevedomi. Jinymi slovy, aby se snizila takzvana cognitive dissonance, ktera se vyskytuje v situacich, ve kterych clovek nedokaze uplatnit danou identitu ve vlastni prospech. Konkretni priklad je Cech, ktery se doma bude citit jako Cech, ale na univerzite spise jako Evropan a v praci v mezinarodni firme mozna jako Nemec, zvlast pokud ma nemecke predky nebo pokud s Nemci uz dlouho spolupracuje a je zvykly na jejich styl a zpusob mysleni. Zvlast u deti ze smisenych manzelstvi je prokazano, ze pouzivaji obe identity (nebo vice vselijakych identit) v ruznych situacich v zavislosti na tom, ktera jim prinese nejvetsi prospech a osobni zadostiucineni.
Neco jineho nez mluvit o jednotlivcich je ale mluvit o Cesich jako o narodu. Proc by se skupina orientovala jako celek na zmenu identity? I tady se da pouzit stejna teorie vlastniho prospechu a zvyseni vlastni hodnoty jako narod. Pokud se orientujeme na Zapad v oblasti ekonomiky, budeme se snadneji citit jako Zapadane, nez kdyz se budeme bavit o pohostinnosti a pratelskosti - v ten moment bude kazdy zduraznovat puvod slovansky.
Osobne si nemyslim, ze je podobna 'fluktuace' identit spatna nebo nemoralni. Myslim, a souhlasim s Danielou, ze je nevyhnutelna. Zvlast pro ty, kdo se pohybuji v prostredi, ve kterem spolupracuji nebo souziji s cizinci, je to naprosto normalni, ze se jednou citi vice jako Cech a jednou vice jako napriklad Nemec, American, nebo Japonec.
Jako uz davno zduraznil Aristoteles: A man is a social animal (Clovek je druh spolecensky). To znamena, ze mame prirozenou tendenci se prizpusobit, a to ma taky vliv na nasi identitu, ktera se prizpusobuje zaroven s nasim chovanim...

7/10/04 20:36  
Anonymous Slavjanogermanec said...

Hmmmmm, velmi, velmi tezke a velmi velmi zasadni, ackoli by se narodni prinalezitost chtelo tvari tvar nasemu mistnimu narodnostnimu mismasi zlehcovat. Co jineho take delat ze? Jenze narodni identita je pro byti lidske pomerne dulezita vec. Narod je zivy organismus a v minulosti tyhle organismy musely obstat. A obstaly, protoze bunky toho naroda se pro ten ucel musely semknout, uvedomit si proc zijou. Rezignace na tuhle dimenzi nasi existence mi vubec nepripada zdrava ani prirozena. Preci narod ma svoje vlastnosti a jednotlivec ma tyhle narodni vlastnosti taky. Identifikuje se spolecenstvim, to je prirozena touha cloveka. Otazku kam narodnostne patrim je potreba si zodpovedet. A to plati obzvlast v nasich zemepisnych sirkach. Proste zkratka a dobre kvuli historii je tu u nas velka smes narodnosti a on nam ten cesky narod neni moc narod ze? No tak se neda nic delat. Ja, potomek helvetskych kolonistu smisenych s mistnim prevazne slovanskym obyvatelstvem jsem to musel resit, protoze me to trapilo. A tak jsem si tu schyzu priznal a resim to tak, ze si uzivam sve germano-slovanstvi na obe strany. Ano, citim se Slovanem a jsem Slovanem rad. Je smutne ze jsme uverili tomu, ze Slovane jsou vred lidske civilizace. Ja myslim na zaklade svych studii a pozorovani, ze to tak neni. Mame trochu vymyty mozky a malo sebevedomi. To je cela vec. Vime, ze nas Zapad prezira a ke Slovanstvu patrit nechceme bud proto ze se za to stydime a nebo Slovany etnicky opravdu nejsme. Visime ve vakuu. Nemame konzistenci etnickou ale bohuzel ani myslenkovou. Nemame smysl toho proc tu v ty kotline spolu zijem. To ze nahodou mluvime slovanskym jazykem to moc neresi, to souhlasim. Nedavno jsem byl v Moskve. Doporucuju vsem na duchu skleslym Slovanum. Za tech 11 tis to stalo!

4/10/06 02:12  

Okomentovat

<< Home