Dialog

-Pořád se ještě raduješ z maličkostí?
-Ale jistě.
-A víš, že zrovna teď na to ani moc nevypadáš?
-To jako jen proto, že jsem unavený, nevyspalý, nastydlý, nervózní a ve spěchu?
-No...
-Na tom přece nezáleží.
-Nelži. Člověk, který se umí radovat z maličkostí, vypadá docela jinak.
-Nerozumíš tomu. Umím se radovat i z toho, že nejsem povinen se pořád radovat. Nejsem povinen vypadat jako to či ono. Jsem v rovnováze se svými pocity. Když mám špatnou náladu, nechám ji projít a odeznít. Neperu se s ní.
-To zní jako nějaký zen.
-To je zen. Pokud tomu tak chceš říkat.
-To je vychytralost. Sofistika. Demagogie. Ohýbáš si argumenty tak, aby ti vyhovovaly.
-Řídím si svůj život. Nerozházíš mě. Už ne.
KLÍČOVÁ SLOVA: vnitřní hlas.