6.10.04

Obyčejný den

Muž ve středních letech vstal toho dne pozdě, protože se z práce vrátil až nad ránem. Probudil se v prázdném bytě. Beze spěchu si uvařil čaj a připravil toast se sýrem. Nahý před zrcadlem zkusmo zatáhl břicho a posté si slíbil, že začne pravidelně cvičit. Venku svítilo slunce. Pořád ještě trvalo babí léto, jako by nemělo skončit. Potěšila ho ta iluze. Odjel do zaměstnání, hladce vyřešil několik nepříliš obtížných úkolů, odškrtal si je ze seznamu. Usmíval se na kolegy a doufal, že je tím příliš nezmate. Kromě běžných hloupostí si našel čas i na dvě hodiny napínavé tvůrčí práce. Dostal zajímavý nebo přinejmenším použitelný nápad a zapsal si jej. V podvečer odešel pěšky na fakultu, kde měl první přednášku nového semestru. Studenti reagovali bystře, ještě odpočatí po dlouhé pauze, mimoděk mu tak vytvořili atmosféru, v jaké se příjemně učí. Vychutnával si naplněnou posluchárnu, i když dobře věděl, že s postupujícím podzimem se v ní začnou objevovat prázdné židle. Když skončili, byla venku tma. Šel parčíkem k tramvaji, světla lamp si hrála s barvami a stíny na podzimním listí. Doma ho postupně objali všichni tři, k nimž patří, plní příběhů a zážitků. Vykoupaným dětem přečetl v posteli jedenáctou kapitolu Neználka a slíbil si přitom, že musí brzy pořídit další díl. Zůstal s nimi, než usnuly. Díval se do tmy a bylo mu dobře. Uvědomil si, proč: po letech marné snahy se konečně naučil radovat z maličkostí.
KLÍČOVÁ SLOVA: přijde to samo.

7 Comments:

Anonymous Anonymní said...

... jen aby ti to vydrzelo, to radovani se z malickosti... pokud ano, rad se to od tebe naucim ;) ms

7/10/04 09:28  
Blogger Jan said...

pekne :) ... skoda ze venku nesviti slunko - to by bylo k tomu cteni spotu uplne idealni :) ale vazne hezke :)

7/10/04 10:56  
Blogger zwíře said...

No ano, člověk se musí umět radovat z maličkostí, třeba že se nic špatného nestalo. Jinak se ten čas přečkává špatně...

7/10/04 15:34  
Blogger AgiBlok said...

To je pohoda. Díky, žes mi připomněl Neználka. To bylo moje první sci-fi, které jsem jako malé dítko louskal. Mám doma také jednoho malého človíčka. Až bude vnímat souvislou četbu, mohl bych mu nějaké kapitoly z Neználka přečíst. Jen se obávám, že jsme příliš vedeni nostalgickým směrem. Až dítko povyroste, po jaké knížce sáhne? Která se mu do paměti vryje? Bude-li to vůbec nějaká kniha, Neználek to asi nebude;)

8/10/04 13:28  
Anonymous Anonymní said...

skoro mi to vehnalo slzy do oci (ale ty pozitivni). hrozne dobre me to naladilo (zrovna ted v praci to potrebuju:-). snazim se taky obcas jen tak radovat z malickosti a prozite dny jsou pak uplne o necem jinem. staci me rano vykouknout z okna a videt slunicko nebo v noci pozorovat mesic ci hvezdy anebo videt nejakyho retrivra a hned mam super naladu. vitek

8/10/04 14:06  
Blogger dusoft said...

Velmi prijemne citanie. Diky.

9/10/04 00:05  
Anonymous Anonymní said...

Nějak jsem nepochopil: Další díl do rodiny nebo od Neználka? Obojí přináší příjemné chvilky.

Sorry, rejpám při každé příležitosti.

P.C.

14/11/04 17:48  

Okomentovat

<< Home