Den s auty

Vtipům jsem se smál jen ze slušnosti, protože byly sprosté, napsal kdysi Jiří Suchý. – Podobně já u sebe pociťuji křečovitou konformitu se vším nekonformním, což je ostatně běžný problém nemalé části lidí středního věku. Donekonečna řešíme (tady je to ošoupané sloveso funkční), zda je větší ostuda sundat Guevaru ze zdi, nebo ho tam nechat. – K věci: včera jsem, poslušen výzvy, nechal auto doma. Jezdím MHD skoro denně, ale do práce/z práce zpravidla ne. Takže jsem si po delší době připomněl, v čem spočívá rozdíl: cestoval jsem výrazně méně pohodlně, asi o trochu bezpečněji, trvalo mi to čtyřicet pět minut místo dvaceti, teoretické náklady byly asi čtvrtinové. Závěr: dnes jsem opět sedl do auta. Proč?
1. Když už člověk auto má, je ekonomicky rozumné s ním jezdit, ne ho nechat stát.
2. Rozdíl v čase je v mém případě 2 x 25 minut denně, rozdíl v nákladech řekněme (přesně se to spočítat nedá) 2 x 40 korun denně nebo o něco míň. Kdybych za padesát minut nedokázal vydělat víc než osmdesát korun, jistě bych už pracoval jinde. Stejně je na tom každý, kdo má plat aspoň na celostátním průměru. Ten činí 17.800 Kč, to je asi sto korun na hodinu. (Hrubého.)
3. Auto, kterým jezdím, není moje, ale služební, stejně jako – odhaduji – tak čtvrtina osobních automobilů v Praze. Náklady spojené s jeho provozem hradí můj zaměstnavatel: jednak proto, že vzhledem ke struktuře nákladů práce v ČR je to pro něj výhodnější než mi dát úměrně vyšší plat, jednak proto, že doufá, že si v ušetřeném čase vydělám nejen na vlastní mzdu, ale přinesu i nějaký prospěch pro něj. Každá realistická snaha omezit počet automobilů v ulicích musí brát tuhle skutečnost v úvahu.
4. Zatím jsem předpokládal, že v autě jezdím sám, což většinou není pravda. Téměř denně jezdíme do práce ve dvou, kromě toho napřed vozíme děti do školky. Tím se výše uvedené argumenty násobí; auto se nám vyplatí tak výrazně, že by bylo opravdu hloupé se ho vzdát. Byl by to velký luxus. Většina lidí nejsou absolutní sobci a jsou ochotni něco obětovat pro dobrou věc; ale ne příliš mnoho. Pro nás – stejně jako pro spoustu jiných – je nejvzácnější komoditou čas, na ten jsme opravdu skrblíci.
5. A to bydlíme v Praze, která má ze všech českých měst bezpochyby nejlepší síť veřejné dopravy. V jiných městech je rovnováha posunutá ještě víc ve prospěch auta. Na venkově a při dojíždění z jednoho města do druhého je to často prostě jediná možnost.
Jsou tedy snahy omezit auta marné a zbytečné? Nejsou; jsou důležité a z dlouhodobého hlediska nevyhnutelné, ta auta se prostě nakonec do ulic nevejdou, nehledě na hluk a špínu a výfukové plyny a všechny ostatní dobře známé nepříjemnosti; jenže problém je tak rozsáhlý a tak pevně ekonomicky ukotvený, že morální apel nemůže stačit ani náhodou. Pokud by s tím chtěl někdo opravdu pohnout, navrhl bych dvě věci:
a. Snížit tzv. složenou daňovou kvótu, tedy to, čím se zaměstnavateli prodražuje zaměstnanec – povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění. Podniky by pak ztratily motivaci provozovat tolik služebních aut, místo toho by mohly přidat na platech; každý by si zvážil sám, zda chce do vozu investovat, nebo ne; v důsledku by aut určitě ubylo.
b. Zlepšit veřejnou dopravu. Nelze rozumně navrhovat, aby v Praze přibyly tři nové trasy metra, na to peníze opravdu nejsou, ale hustší (a promyšlenější!) síť povrchové dopravy by se snad zařídit dala a kratší intervaly by pomohly taky. Kromě toho si myslím, že by MHD klidně mohla být zadarmo. Na její financování by se kromě stávajících zdrojů dalo použít mýtné či jiné zdanění automobilů v centru města. Ať MHD platí ti, kdo ji nechtějí používat. To lze vztáhnout nejen na Prahu, ale na všechna města nad 100.000. V menších městech to nákladově nevychází, v případě dopravy mezi obcemi u vůbec ne. Ale tam také auta tolik neotravují životní prostředí a neblokují normální život.
Jenže tohle všechno je patrně politicky neschůdné. Tak si příští rok zase zahrajeme na den bez aut a budeme předstírat, že to něco řeší. Ale je to aspoň dobrá záminka k diskusi.
KLÍČOVÁ SLOVA: ekonomika, ekologie, pokrytectví.