Protivný bílý muž

Důkladně jsem prolistoval Hloupé bílé muže a potvrdil si tak, co jsem očekával: jejich autor je mi jen o trochu méně nesympatický než jeho antipod Dubya. In dubio (pun intended) pro reo, takže budu předpokládat, že Michael Moore je lepší filmař než spisovatel a na Fahrenheita se rozhodně půjdu podívat, ale už s neblahým tušením. "Je hrozné, jak skoro každý, kdo nevyhrává, co má vyhrát, pozbývá normálního vzhledu. Jeho řeč je přehnaně klidná, tvář však hněvivá nebo poníženě pokorná (...)" napsal Ludvík Vaculík v Cestě na Praděd. K Moorovi to sedí; píše afektovaně, nelogicky, vybírá si k argumentaci jen to, co se mu hodí. Píše tak protivně, jako když někomu páchne z úst. Přiznám se, že jeho názory pak už nedokážu vnímat. Z formy, kterou je podává, mi je nanic. Má to i rub: výbornému stylistovi odpustím a přehlédnu téměř vše, viz třeba právě Vaculík. Nixon no, Cuba si, Bush no a Moore taky no.
KLÍČOVÁ SLOVA: Amerika.