Kořistka aus Weimar

Výmarská republika není jen čtrnáct let v dějinách Německa, ale také politologický pojem: fiasko demokracie, která neuřídila sama sebe, která se korupcí, politickými čachry a nezájmem o občana diskreditovala natolik, až přivolala Hitlera. Myslel jsem na tu dobu dnes cestou z Brna, protože jsem poslouchal střídavě ČR1 a BBC; na obou stanicích šla řeč o cause Kořistka. Byla by to maličkost, trapný příběh o nepovedeném úplatku, kdyby z toho tak jasně nekoukalo, že lžou všichni, že je to malý vrchol velkého ledovce, že česká politika se podobá české fotbalové lize: zkorumpovaná, upachtěná a špinavá; že si v případě potřeby dokáže osedlat i takzvané orgány činné v trestním řízení, nebo to aspoň zkusí, protože všechno je to prolezlé známostmi, příbuzenstvím, vzájemně poskytovanými výhodami. Gauneři jsou to všichni!, řekne si Jan Novák v roce 2004, stejně jako si to řekl Hans Bauer cestou k volbám v roce 1933. Hitler, jakkoli to zní strašně, uspěl i díky tomu - možná hlavně díky tomu - že vrátil veřejnému prostoru důstojnost. Že přinesl ideál. Lidé znechucení absolutním prospěchářstvím moci nekoukají příliš na to, jaký ideál to je, hlavně že je. Velcí manipulátoři to vědí a dovedou to využít. V našem případě by takový muž jistě nenosil holínky, spíš dokonale střižený oblek a byl by k nerozeznání... třeba od nějakého ředitele komerční televize. Kořistka, Večerek a jak se všichni jmenují, mu připravují půdu. A že nevědí, co činí, je rozhodně neomlouvá.
KLÍČOVÁ SLOVA: historie.