Rudd, Mali a Beethoven

Hudba z Mali, to je ve světě world music pojem. Jedna z nejchudších zemí Afriky je světovou hudební velmocí: jmenujme muzikanty jako Afel Bocoum, Ali Farka Touré, Salif Keita či Toumani Diabaté. Posledně jmenovaný vytvořil dost nepravděpodobnou kombinaci s osmašedesátiletým americkým trombonistou Roswellem Ruddem a vzniklo album Malicool. Nahráli ho v Bamaku s místní doprovodnou skupinou, Toumani Diabaté hraje na malijskou harfu zvanou kora. Přesto je výsledek "západnější", než by člověk čekal, což je dáno hlavně výběrem titulů: kromě skladeb obou hlavních protagonistů najdeme na albu Thelonia Monka, Gershwina, velšský tradicionál (!) a mírně destruktivní verzi Ódy na radost, kterou si IMHO klidně mohli odpustit. Příjemná oddechová hudba, trochu až smooth jazz, dvě tři vynikající skladby. Čekal jsem víc. Jenže holt ne každá kombinace zkušeného jazzmana a africké energie vyjde tak úžasně jako Khepera od Randyho Westona, ze které lezu na strop už několik let. A Malicool není určitě špatný: jen není skvělý.
Mé oblíbené skladby: Bamako, For Toumani.
KLÍČOVÁ SLOVA: world music, jazz, Mali, kora.