Literární hádanka 6.

Nejtěžší. Jsem moc zvědav, jestli někdo přijde na to, kdo tuhle knížku napsal a jak se jmenuje. Není ani trochu v módě a mám ji rád. Užitečnou nápovědou jsou obě vlastní jména, která se v úryvku vyskytují, ale protáhnout je Googlem nic neřeší.
Ondřeje napadlo, jak málokdy matka usedla za stůl, aby s nimi pojedla; snad jen o Štědrém večeru. Jim strojila a sama se odbývala cestou od plotny k dřezu. Sedala na stoličce i zdi a dojídala z rendlíčku. A jak by ne, to jí znamenalo uspořit si mytí tří set šedesáti čtyř talířů do roka - večeřela kávu. Když se ráno probouzel, vídal ji klečet u plotny a zapalovat hraničku. V poledne se přihrnuli, jídlo se do nich zaprášilo, nechali jí nádobí a šli po svých. Klekala po schodech a drhla bláto šlápot; stála v páře na studených dlaždičkách (družíc se tak k barvířům Francka Antény) a ohýbala záda k neckám cizí špíny; a vracela se domů k ohni a k vodě, k plotně a k dřezu, na tohle neplatí neděle, i na Boží hod děti chtějí jíst.