Něco nepopulárního: pusťte Hoffmanna

Nepochybuju o tom, že Karel Hoffmann býval v časech, kdy na to měl sílu, pěkná svině. Jenže zavřít osmdesátiletého starce do kriminálu je trapné - na sbírání důkazů a souzení měly úřady patnáct let času, promarnily-li je, nechť to teď nedohání tak nedůstojně. Kromě toho, a to je důležitější argument, je to nezdravé z hlediska celé společnosti. Hle, máme viníka, to tenhle člověk může za okupaci a za vše, co bylo potom, čte se ten rozsudek. A to je lež: vinni jsme téměř všichni krom přiměřeně mladších a nečetné hrstky spravedlivých, každý v jiné míře a něčím jiným. Režim, to jsme byli my, přece! Nechodili jsme snad k volbám, nevolili v nich jednotnou kandidátku Národní fronty? Já ano a se mnou, tuším, 99,7 % obyvatelstva. Kdo smí hodit kamenem? Vyrovnat se s vlastní minulostí česká společnost potřebuje, neudělala to dosud, ale takhle levně to nepůjde. Pusťme Hoffmanna, ponižme ho tím koneckonců, lhostejno že on a jeho lidé to tak asi nepochopí, a zamysleme se při té příležitosti každý nad sebou. Smyslem uznání vlastní viny není nekonečné sebemrskačství, ale pochopení, nabytí sebevědomí. Úplně jiná tlustá čára za minulostí, než o jaké bývá řeč: žádné "smažme to", ale "je to vyřízeno, stůl je čistý". Ale tohle opravdu musí každý sám.
KLÍČOVÁ SLOVA: nejsme jako oni.