Praštěná příhoda

O. tvrdí, že to byl Ukrajinec, já mám dojem, že spíš Vychodniar, ale to je jedno. V jeden okamžik jsme s O. poklidně vykládali děti z auta před domem, ostrý střih, a v následující vteřině jsme se chystali s tím chlapem se porvat a ženy nás tahaly od sebe. Naštěstí úspěšně; byl mladší a nejspíš by byl rychlejší. Nezdálo se mu, že musí chvilku počkat, než O. vyndá ze sedačky spící Káju, a že nemůže hned zajet na vedlejší parkovací místo. Začal nadávat, já odsekl, najednou jsme stáli proti sebě a dýchali si do tváře. Skončilo to beze škod, ale vzbouřený adrenalin jsem cítil ještě pěkně dlouho. Chuť se porvat bez ohledu na následky. A pak ještě něco: stud, že mám sklon k tak necivilizovanému řešení, v Čechách se všechno spíš nějak okecá, ale rvačka... Připadám si teď dočista jak Ukrajinec, nebo aspoň jako Vychodniar. Tedy přesněji řečeno, jako obrázek Ukrajince či Vychodniara, jak si ho malují Češi. To nám ten rok pěkně začíná! - Korunu tomu nasadil Si, když mocně inspirován (dávám mu pěkný příklad, jen co je pravda) doma bojovně poskakoval.
"Ty jsi taky takový kohoutek," řekla mu O.
"Jasně, kohout taky brání svou slepici, viď?" obrátil se na mě bezelstně. Všichni jsme se rozesmáli a trocha té ošklivé pachuti zmizela. Ale stejně to byla praštěná příhoda, hloupé zakončení novoročního výletu na Říp. - A zmeškali jsme kvůli tomu ohňostroj, což mě mrzí, mám ohňostroje velice rád a v Praze se pořádný koná jen jednou za rok. No, můžu si za to sám.
KLÍČOVÁ SLOVA: jak na Nový rok...