Sen o jiném městě

Napsat někdy povídku o muži, jemuž se opakovaně zdá týž sen. Ne, tak to není: nikoli týž sen, ale vždy jiný sen zasazený do stejných kulis, jednotného prostředí. Je jím velké město s okolím, neznámá a přitom znepokojivě povědomá krajina. Útržky... je to Brno? Budapešť? Jedna ulice ve Světlé nad Sázavou? Seattle? Ostrava, někde u Nové huti? Nižnij Tagil? Zálabí v Kolíně? Vidí ve snu tramvajovou trať, podchody, zastávky autobusů, ulice dolů z kopce a zas nahoru, příměstská linka odjíždí někam do luk, hustý les a hluboké údolí řeky, dálnice s křižovatkou a rozestavěná silnice, provinční nádražíčko... Pokaždé je to nějaká jiná část, ale střípky mozaiky se pomalu skládají a začínají překrývat. Už tuší, kam která ulice vede, co se vynoří za rohem. Každým dnem je ta geografie pevnější, fixovanější, víc se vynořuje z podvědomí, prolíná se s realitou, ztěžuje mu orientaci v každodenním životě. Zapomíná schéma pražského metra, kterým denně jezdí už dvacet let, překrývá mu jej jiná mapa, cizí artefakt, mapa ze snu. Jednoho dne špatně přestoupí na neexistující linku a už se nevrátí.
KLÍČOVÁ SLOVA: Dokonalá prázdnota.