Jako prázdniny u babičky

Dovolená v rakouských Alpách je jako prázdniny u babičky. Louky jsou kýčovitě zelené, vzduch čistý, jídlo jednoduché a syté. Všechno je pomalejší, lidé se pořád zdraví navzájem, aspoň náznakem do těch rituálů taky musíte zapadnout. Něco smíte, ale něco rozhodně ne, třeba nechat otevřená vrátka na pastvinu nebo mluvit nahlas po večerce. Z rádia hraje skoro pořád dechovka. Chodí se brzy spát a brzy se vstává, když to chcete dělat jinak, můžete, ale pochvalu nečekejte. - Ale ne, přeháním, měli jsme se dobře a žili jsme si po svém, tohle je jen slabounký pocit někde pod realitou. (Ale ne moc hluboko pod realitou.) Bydleli jsme v příjemném penziónu, který mohu všem doporučit; šlapali jsme do kopce a z kopce; zakopávali o krávy, ovce a koně, taky párkrát o býky; kromě zeleného veltlínu, který je v Rakousku vynikající, nám zachutnal Radler, směs piva a citrónové limonády, což zní (Čechovi) asi hrozně, ale je to opravdu dobré, zvlášť když s jazykem na vestě dolezete na nějakou horskou chatu; večeřeli jsme několikrát v elegantním hotelu a olizovali se až za ušima; v podvečer jsme chodili plavat do bazénu v Ramsau, kam měli místní lufťáci jako my vstup zdarma. Terénu dominují tisícimetrové jižní stěny hor Hoher Dachstein a Torstein (viz fotka). Ze severní strany jsou ty hory povlovnější a pokrývá je ledovec, kde jsou celý rok v provozu sjezdovky a běžecké tratě. Nahoru jezdí lanovka, kterou jsme si odpustili. Pod jižními stěnami a částečně v nich se dají chodit pěkné túry tatranského typu i typu via ferrata, lehčí i těžší. My se spokojili s těmi lehčími, hlavně kvůli mé kondici, po 700 m převýšení jsem měl zpravidla dost a O. byla solidární, co jí taky jiného zbylo. Ono dost dobře nejde celý rok vysedávat u počítače a v autě a pak vyskočit a vyběhnout na Dachstein (jenže jak se to hergot dá jinak všechno stihnout? - no nic).
KLÍČOVÁ SLOVA: die Wiese; die Wand; die Kuh; der Klettersteig; zu schwer; nur für geübte; noch einmal, Herr Ober.