Kdysi uprostřed noci, 39,7 stupně

Možná je smrt úleva:
škrtnout zbytek diáře,
opustit všechny rozehrané partie,
no a do Švédska nepojedeme, miláčku.
Ani napřesrok.

Taky bolest, jistě, a strach,
pocit viny, ponížení, křivdy,
jestli na ně zbude čas.
Ale to všechno máte
i zaživa. Denně.

Dětské autíčko
vypuštěné do světa
nešikovnou dychtivou rukou
si razí cestu pod stolem,
vráží do nábytku, nakonec
se zastaví. Blíž nebo dál, podle toho.

Však vy víte moc dobře,
co tím chci říct.

Snad, snad tam bude
aspoň zlomek vteřiny na pochopení:
končí i to zlé. Už do ničeho nenarážet,
neposlouchat křik,
nebojovat se shrnutým kobercem.
Kolečka našla klid.

KLÍČOVÁ SLOVA: poezie pro cestující Internetem.