Má pravdu
Ksakru, jak přesně má pravdu. Cítím se unavený a stydím se za velkou většinu spoluobčanů. Za sebe taky - kromě pár stovek jsem taky nic neudělal. Myslím, že až se bude jednou sestavovat seznam morálních autorit naší doby, nemělo by v něm chybět jméno Štěpán Kotrba.
KLÍČOVÁ SLOVA: proti srsti.
KLÍČOVÁ SLOVA: proti srsti.
6 Comments:
Já nevím, je až tak demagogické porovnat výši pomoci s útratou za zbytečnosti? Nemyslím to zle ani provokativně, jen se ptám. Mimochodem: Jedna moje známá, Němka, už léta dává 10 % svého příjmu na různé formy pomoci rozvojovým zemím. Říká, že deset procent ji nerozhází, prostě se trochu omezí. Jasně, lze namítnout, že je bohatá, tak si to může dovolit. No, je bohatá, to je pravda. Ale my taky nejsme tak moc chudí.
Při vší (ne)úctě byl bych ochotný zařadit Kotrbu do seznamu řekněme nejprovokativnějších českých myslitelů (nebo lépe jen publicistů?) přelomu tisíciletí, ale představa morálky autorizované jím ve mně přece jen vzbuzuje jisté obavy.
S tou charitou to není na jednoduchý komentář, takže se omezím na zmínku, že jsem onehdy četl (původně v komentářích na Electrolite), že Lawrence Lessig (kteréžto jméno jsem doposud neznal, ale vy třeba ano?) navrhuje dávat dobročinné účely (původně čistě boj za civil liberties, ale mutatis mutandis) stejně, kolik vydáváme za připojení k internetu; to by mohlo být do našich podmínek přenositelnější...
Vážený pane K., mám strach z vašeho studu za své spoluobčany. Co jste schopen učinit, abyste svůj stud zmírnil? Budete navrhovat stejný oxymoron, institucionalizovanou, řízenou dobročinnost, jako pan Kotrba?
Dobročinnost je jev nelogický. Nemůžete logicky vysvětlit, proč jste poslal část svého výdělku trpícím nebo postiženým. Můžete argumentovat morálně nebo metafyzicky (a na takových základech stavět s pomocí logiky), ale bez této základny se člověk zmůže nanejvýš na užití principu recipročního altruismu ("Co kdyby se to stalo mně?"). Navrhovat institucionalizovanou dobročinnost (jak činí pan Kotrba v 5.odstavci) znamená chtít "všem (z)působit dobro" (v angličtině štavnatější "inflict good upon everybody"), ale zároveň to znamená nutit své morální či metafyzické základy ostatním spoluobčanům.
Nyní se vracím k tomu, co jsem řekl na začátku: bojím se vašeho studu, jelikož ten vede k tomu, že chcete všem spoluobčanům (jelikož, připomínám, se za ně stydíte a tento pocit chcete samozřejmě zmírnit) nařídit (ne, to je možná moc silné)/naordinovat/naočkovat/předepsat (všechno pojmy z lékařského prostředí, náhoda?) své morální pojetí světa a přimět je k tomu, aby "působili ostatním dobro" spolu s vámi.
Tohoto principu se skutečně bojím - ale není to strach osobní, nýbrž spíše společenský. Nevěřím v revoluce (čti: nebezpečí revoluce tkví v tom, že se v ní snoubí ty nejušlechtilejší ideály a nejbídnější prostředky), proto se bojím vašeho studu a pana Kotrbu bych nominoval maximálně v soutěži o velkého společenského inženýra (ale budu do krve hájit jeho právo říkat své názory - do doby, než získá navrch a začne je uskutečňovat :-)
(2Vanek: Publicistů.)
M.S.
Ještě jednu noticku ke katastrofě a našemu Zlatému slavíkovi:
Buďme rádi, že se mu nic nestalo (nebo že, chraň Bůh, nezemřel!), to by byla těžká rána pro českou kulturu.
...
Té aureoly mučedníka by ho totiž už nikdo nikdy nedokázal zbavit!
Viz příklad Johna Lennona, největší pohromy pro hudbu ve 20.století (dokonce před Elvisem, ten se alespoň stihl znemožnit)
:-)
To M.S.: nedá se nic dělat, to jsou prostě asi dva nekompatibilní pohledy na svět. Kotrba navrhuje povolat vojenské zálohy a podmínit firmám vládní zakázky nějakým povinným procentem pomoci. Mně to připadá mravné i účelné. Vám to připadá jako sociální inženýrství. Ale bez jisté míry solidarity nepřežijeme jako druh, a ta ryze dobrovolná na to přestává stačit - převálcovala ji individualistická propaganda, které věří čím dám tím víc lidí. Žádnou hádkou to nevyřešíme - pojďme se dohodnout, že se nedohodneme. Mimochodem, "sociální inženýrství" je taky jen nálepka, kterou si lípne kdokoli na cokoli, co zrovna chce. Co třeba povinná školní docházka? Očkování? Zákaz kouřit v hromadných dopravních prostředcích?
Mně se nelíbí, co napsal pan Kotrba. Jak soudit, kdo dal moc a kdo málo? Já jsem taky na vánoce kupovala kosmetiku. Určitou část svých příjmů pravidelně odsouváme do charitativních vod za nejrůznějšími účely, navíc oba s manželem věnujeme dost času práci pro "občanskou společnost". Nekupujeme věci v plastech ani ovoce vozené přes půl světa. Snažíme se být šetrní k životnímu prostředí a neplýtvat zdroji víc, než je nezbytné. A kromě toho si občas dáme někde dobrou večeři a dopřejeme něco luxusnějšího, jsme totiž lidé. No a? Mám snad žít v pařezové chaloupce, jíst suchý chleba a veškerý svůj příjem posílat do chudších oblastí? Mám snad žít s trvalou výčitkou svědomí za to, že jsem se narodila v té bohatší části světa a že je nemorální užívat výhod, které nabízí?
Jo, a nejsem medvěd ani anonym, jsem lmat, jenom tu nemám účet.
Okomentovat
<< Home