Zavíráme

Rozhodl jsem se, že tento blog nadále nebudu provozovat. Ponechám ho v provozu do 1. 6. a pak ho nějakým způsobem zruším. Blogger v tomto směru nenabízí nic jiného než úplné smazání, což mě asi přece jen bude trochu mrzet, ale pokud nenajdu technicky vhodnější možnost, tož tak. Pokud si tedy chcete zkopírovat např. průvodce Londýnem nebo něco jiného aspoň marginálně užitečného, máte na to týden a něco.
Proč? Důvodů je víc. První a hlavní: už mě to nebaví, vypsal jsem se. Dobrých nápadů nemám o nic víc než kdokoli jiný, tedy málo. Poslední dobou jsem hodně psal o politice, v tom pokračovat nechci, kazí to styl i charakter. A popisovat příhody z vlastního života - no, takových webů je dost, čtete je? Já ani moc ne.
Za druhé, nedomyslel jsem otázku soukromí. Myslel jsem, že Internet je dost velký a já dost malý na to, abych se v něm pohodlně ztratil, ale neuvědomil jsem si, že i ten velký Internet se skládá z maličkých vesniček. Přibývá komentářů obsahujících něco jako "chodil jsem na vaše přednášky", případně rovnou "ahoj Petře", pár lidí si mě dalo na své weby rovnou pod plným jménem. Pro mě to má ten důsledek, že se při psaní vědomě i podvědomě hlídám, abych si neudělal nějakou ostudu nebo problémy. To už pak moc velká zábava není, a celé jsem to začal hlavně pro zábavu.
Za třetí, ocitl jsem se ve zlém životním období, cokoli bych psal, bylo by tím poznamenáno, a to nechci. To už je otázka důstojnosti, a nejen mé vlastní.
--
Blogování jako takové v žádném případě nezavrhuju, moje zkušenost je právě jen moje, nedá se zobecňovat. Blogy jsou dobré i špatné, těch druhých mnohonásobně víc, ale jinak to ani být nemůže. Líbí se mi na Internetu všechno, co zvyšuje jeho interaktivitu, co jej vzdaluje od "televize s miliony kanálů". Blogy k tomu patří. Jsem rád, že jsem si to vyzkoušel. Příště zkusím třeba zas něco jiného.
Dík za zájem všem, kdo jste si mé poznámky občas přečetli.

Restaurant na konci vesmíru, verze 2.0

Dobrá věc zasluhuje propagaci. Na téhle party je obzvlášť výhodné to, že na ni můžete zaskočit i po jejím skončení. Kdykoli po jejím skončení. Stačí jen mít potřebný hardware. A Češi jsou národ kutilů.
KLÍČOVÁ SLOVA: chronoklasmus.

Neskáču, asi nejsem Čech

Pořád nemám jasno v tom, komu držet palce, když někde hraje Česko se Slovenskem, takže na včerejší hokej jsem se díval trochu rozpačitě. Rázně mě z toho ovšem vyvedl Si, který se jako vždy dožadoval jednoznačné informace, kteří jsou naši. Kromě toho jsem podle dosavadního průběhu turnaje předpokládal, že fandím-li Čechům, fandím slabším. Z toho mě zas vyvedlo už pár prvních minut hry. Byl to moc hezký hokej. Divácky vděčný. Skoro přátelský. Jágrova střela z otočky, kterou Lašák vytáhl do horní tyčky (a starou belu do břevna, do břevna se kope míčem) je z těch vzácných momentů, které si ještě po dlouhé době připomenete, když se chcete ujistit, jak je ta hra krásná. Potíž je jen v tom, že kdyby stejným poměrem vyhrálo Slovensko, cítil bych se úplně stejně spokojeně. Jako fanda stojím za starou bačkoru.
KLÍČOVÁ SLOVA: ČeskoSlovensko.

Zase jsem omylem skončil u ptáků

Česká společnost ornitologická by mě potěšila, kdyby si dala na první stránku svého webu zřetelný link na Český statistický úřad. Od New Media Group nic takového samozřejmě nečekám ani náhodou. To budou jiní ptáčci.
KLÍČOVÁ SLOVA: cso, csu, czso.