Nevšední svezení

V rámci jedné společenské akce jsem dnes využil příležitosti a povozil se na strojku Segway. Je to docela zážitek! Základní princip je jasný a snadný: předklon rozjede dvoukolku vpřed, záklonem se brzdí, případně "řadí" zpátečka. Na to si zvyknete během pár vteřin. Zatáčení je také snadné, k tomu slouží otočný prstenec na levé rukojeti. Otočit se dá ta věcička na pětníku. Co je těžší, je nastupování (přidržoval mě instruktor) a vystupování - to by těžší být nemuselo, ale zapomněl jsem se zeptat, kde je vypínač, takže jsem elegantně dokroužil, zastavil, seskočil... a Segway se znovu rozjela, já ji držel za řídítka a musel jsem za ní jít až poklusávat - stejně jako když jsem v dětství pásal kozu a předstíral přitom sobě i světu, že jdeme spolu tam, kam chci já, nikoli ona. - Pocit z jízdy je zvláštní, něco mezi lyžařským vlekem, kouzlem lítacího snu, dětskou vzpomínkou na chůdy a lehkou trapností (jede to strašně pomalu, takže vypadáte divně pseudodůstojně). Ale budete-li mít příležitost, určitě doporučuji vyzkoušet. Koupit sotva, stojí to u nás čtvrt milionu. V Praze se prý dá Segway někde půjčit na odpoledne, ale vyžadují tam kauci (nevím, zda to je pravda, jen jsem to zaslechl a připadá mi to neuvěřitelné - ale na druhou stranu logické) rovných dvě stě tisíc.
KLÍČOVÁ SLOVA: zlatá mládež.