Časopis, který se prodraží

O. přinesla domů časopis, v jehož prospěch argumentovala tím, že stojí jen dvacet devět korun. To nám oběma připadalo levné až podezřele, ale brzy jsme pochopili, v čem je ten trik. 29 je ještě moc, tohle by měly hypermarkety rozdávat zadarmo a vyplatilo by se jim to! Pročetli jsme Apetit odpředu dozadu a naopak, potěšili se neuvěřitelně svůdnými fotkami neuvěřitelně svůdných jídel, a pak se to už prostě nedalo vydržet, tak jsem šel a nakoupil zelené i červené pesto, kapary, jemnou kari pastu, sušená rajčata, kuskus, bulgur, nakládaný zelený pepř a burákové máslo (to si nemažeme na chleba, nejsme Američani, ale je ho zapotřebí pro správnou orientální chuť některých omáček - a je u nás nekřesťansky drahé) a budeme vařit a mlsat. Časopis, který takhle dokáže ovládnout čtenáře, se jen tak nevidí. Kdyby to dokázala počítačová média, to by jim inzerenti utrhali ruce... A není to jen tak; shodli jsme se, že v podání Apetitu nás dostávají i prachobyčejná míchaná vajíčka, skutečně tam o nich je celostránkový článek a je velice působivý. Jestli znáte rubriky o vaření z běžných společenských nebo ženských časopisů, zapomeňte na ně, tohle je něco jiného: dobré jídlo jako radost ze života, jako tvůrčí činnost, jako změna, kouzlo neobvyklosti, kterou přitom máte pod nosem a nevíte o ní. Už se těšíme na další číslo. Hlavní vtip věci je asi v umění vyvolat pocit, že je to nejen dobré a zdravé, ale taky snadné a rychlé; že v kuchyni není třeba trávit hodiny; že vaření není povinnost, ale radost; že velká část "vaření" vlastně není vaření, stačí poskládat pár věcí správně dohromady.
KLÍČOVÁ SLOVA: salát ze zelených lístků, nektarinek a kozího sýra; zmrzlina z borůvek a limetek; ratatouille; salát z melounu, sýra feta a oříšků; pan bagnat; gazpacho... a tak dále.