Co se dá poslouchat pořád

Při práci poslouchám hudbu. Ne vždycky; někdy. Má to co dělat s ponorem do soustředění, když jsem ještě roztěkaný, hudba mě ruší, když už se dostanu do hloubky, pomůže mi tam zůstat. Právě teď mi hraje Manu Chao a já si uvědomuju, že jsem to slyšel snad už stokrát... nepřeháním. Znám tam každou notu, a přece ne; vždycky zaslechnu něco nového. Co se dá poslouchat takhle často, aniž by to omrzelo? To je asi velice individuální, v mém případě by se na seznam vešly následující nahrávky: Giant Steps (John Coltrane); Time Out (Dave Brubeck Quartet); bílé dvojalbum a Abbey Road (Beatles); Led Zeppelin IV; Novosvětská; Korowod (Anawa/Marek Grechuta); My Song (Keith Jarrett); Pátá symfonie (Gustav Mahler); Deja vu (CSN&Y)... a to bude tak všechno. Plus obě sólová studiová alba zmíněného Manu Chao, tedy Clandestino a Proxima Estación Esperanza. Neříkám, že tohle je moje nejoblíbenější hudba, stejně jako asi málokdo řekne, že chléb je jeho nejoblíbenější jídlo. Ale je.
KLÍČOVÁ SLOVA: soukromá top ten.