Žižkov IV.

Večer padá do ulic jemná mlha. Prořezává ji zvuk vysokofrekvenční píšťaly, znova a znova, trhá uši. Otvírají se okna, lidé vycházejí z domů. Píšťala patří k ženě neurčitého věku. Je opilá? Na drogách? Hledá ztraceného psa? Volá o pomoc, neunesla osamění? Nebo... volá nás? Slyší ji očividně jen mladší, to je poznat podle toho, kdo se spolu se mnou dívá z oken, lidské ucho s přibývajícím věkem obvykle ztrácí schopnost postřehnout hodně vysoké tóny. Tahle píšťalka je posazená k horní hranici slyšitelnosti. A určitě vydává i ultrazvuk.
Takhle nějak to muselo být kdysi v Hammeln.
KLÍČOVÁ SLOVA: Darmoděj, krásné zlo, jed má pod jazykem.