13.2.05

Borci

Slušelo jim to, o to nic. Černé zásahové uniformy, pistole, vysílačky, pouta, obušky. Zvednuté hlavy, pevný krok, sebejistý pohled. Dva ramenatí policisti kráčeli dnes dopoledne po Seifertově třídě. Projela mnou vlna antipatie a hůř: bodnutí strachu. A teď přemýšlím, proč.
Životním stylem jsem už dávno ukázněný maloměšťák a pokud jde o názory, vcelku taky. V běžných věcech mám rád pořádek, rozčilují mě špinavé žižkovské ulice, neukáznění řidiči a majitelé psů. Ani z páchnoucích bezdomovců v tramvajích nejsem nadšený a odsedám si, i když chápu, že jít často opravdu není kam a venku je zima. Připouštím dokonce, a tím se vymykám z okruhu svých liberálně levicových přátel, že kontrolované násilí může mít někdy smysl a oprávnění, stejně jako chirurgie. (Irák není tento případ. Bombardování Bělehradu taky ne. Ale to sem nepatří.) Platím daně. Docela vysoké. Řádně, včas a bez řečí. Zkrátka a dobře, objektivně je policie na mé straně a já bych měl být na její. Ale vnitřně asi nejsem, protože když vidím borce kráčet ulicí, naskakuje mi husí kůže. Nedává mi to smysl - od roku 1990 nemám s policií žádnou špatnou zkušenost. Rozumem opravdu nečekám, že by mi chtěla udělat něco zlého. Ale tam vevnitř je něco neracionálního, co tomu nevěří.
Co je důležité - tohle není úvaha o tom, že někteří policajti jsou neschopní, někteří zlí a někteří zkorumpovaní. Jistě ano, ale o to mi nejde. Když vidím obušek, první, co mě napadne, je to, že je nachystaný na mě. To přece není normální. Mimochodem, z londýnského strážníka tenhle pocit nemám. Ale taky jsem ještě neviděl žádného s obuškem.
KLÍČOVÁ SLOVA: rozum a cit.

13 Comments:

Blogger Pachollini said...

Taky mě v takové situaci občas trošku zašimrá po zádech, možná to je proto, že ti policisté jsou reprezentnanti moci státu a já ten náš skoro pořád podezírám, že tu není pro mne, ale spíš proti mně. Takové celkové nepříliš vstřícné naladění k našemu státu, které vzniká tisícem a jednou drobností, tu dalším byrokratickým klackem pod nohy, tam informací o zkorumpovanosti kohosi, nekompetentnosti poslanců, také ministerského předsedy... Možná je to trochu podobné jako třeba nesympatie k Microsoftu.

13/2/05 15:59  
Anonymous Anonymní said...

V mém případě nejen policajti, ale i úředníci v různých institucích, byť jdu do ouřadu jenom s pouhým neškodným formulářem. Dědictví minula ? Nevím...
BST

13/2/05 19:14  
Blogger Mormegil said...

Nevím. Dědictví minula těžko, to jsem byl ještě dítě. Mě ani tak moc nelekají uniformovaní pěšáci jako spíš silniční hlídky. Vím, že jezdím (většinou, plusmínus) podle předpisů, auto mám v pořádku, doklady taky, ale přesto… co kdyby? (Když budou chtít, vždycky něco najdou.) Spíš to bude obecný strach před někým mocnějším; mám dojem, že ani londýnský bobík mě nenechá úplně klidným.

14/2/05 10:34  
Anonymous OCi said...

Mívám ten samý pocit.
Řekl bych, že je to obava z námi nijak nekontrolované moci. Strach z toho, že třeba se jednomu z těch policistů znelíbíte a on ...
Ne, nepředstavuji si nic konkrétního. Žádný sled akcí a (ne)reakcí. Spíš se bojím jakési aury moci.
Je to dáno zkušenostmi. Kolikrát v životě vám pomohl příjemný policista?

14/2/05 11:37  
Blogger Ikebara said...

Byli štíhlí? Měli ruce v kapse? Reagovali na kolemjdoucí? Myslím, že to bývá něco nepopsatelného na hranici vnímání, skrytého mezi vlastní zkušeností, koutkem úst a stylem, jakým pokládají podrážku na dlažbu. Velice neurčitý náznak, kterým se liší pocit vlastní povinnosti od pocitu vlastní moci. V Paříži jsem se policajtů nebál.

14/2/05 15:51  
Anonymous Anonymní said...

No, mam uplne stejny pocit, mozna, ze to je proto, ze clovek vi, ze se s nima nemuze normalne domluvit, ze pro ne neexistuje omyl.
Ja zase uplne zdrevenim, kdyz vidim revizora a to jsem nikdy nejela "nacerno".
Ale podle mne to je i tom, co si prineseme z domu - pokud nas doma vedli k poctivosti, ze vsechno ma mit clovek v poradku (jinak budou problemy), tak kdyz je clovek vidi na ulici, tak si proletne v hlave, jestli je opravdu vsechno v poradku, boji se konfrontace se "silnejsi" stranou.

14/2/05 19:57  
Anonymous Anonymní said...

Taky mívám tyhle pocity, zjednodušeně řečeno, "bojím se" víc policajtů než zlodějů (i když jsem úplně spořádaný občan..). Ale hodně lidí to má naopak.

PS: Kontrolní otázka pro můj soukromý výzkum: fandíš Spartě? A volíš ODS?

15/2/05 21:40  
Anonymous Anonymní said...

Ne. Ano.

16/2/05 00:34  
Blogger akb said...

Ne. A ne. Dobrá kontrolní otázka...

16/2/05 07:51  
Anonymous Anonymní said...

Ad kontrolní otázka: Vycházím z toho, že v zásadě existují dva typy lidí - "Vítězné" typy, a "Obránci slabších". Ti první se (v ČR) často vyznačují tím, že fandí Spartě, volí ODS, podporují US zahraniční politiku.. a taky bývají na straně policie.
(A v soudních procesech na straně obžaloby... a možná by se našly i další společné znaky, jako že "vítězové" čtou Týden, zatímco "obránci" Reflex..:)

16/2/05 10:14  
Anonymous Anonymní said...

to OCi: Kdyz nebudu brat v uvahu jen nasi malou zemicku, tak pomoc prijemnych policistu v Turecku bych ani nespocital. Od stopovani v desti za nas turisty (sedeli jsme v jeho sluzebnim aute a cekali az nam v plastence neco stopne) az po odvedeni nas na spravne autobusove nadrazi a "pujceni" na autobus (mezitim jsme stihli probrat, jak ty nase pistole jsou dobre zbrane). Prvni zalezitost se stala na uplnem vychode a druha v centralnim Turecku. Asi to bude tim, ze v Turecku je turista buh a ze policistu a vojaku je tam snad 1/5 vsech obyvatel.

A k malemu pruzkumu: Ano.Ne.
Vitek

21/2/05 23:06  
Blogger garçon said...

Já je taky nemám v těch polních uniformách rád, ale oni to většinou jsou kluci z venkova a do Prahy jedou na cvičení. Nebo jsou to kluci z pohotovostní jednotky.

Myslím, že nejvíc by se mi líbily policejní hlídky v obleku...

22/2/05 23:33  
Anonymous Milan said...

Ale když volím ODS, čtu Reflex i Týden a fandím, tedy spíš fandil jsem :-( Bohemce a to vše už řadu let, tak co?

7/3/05 09:31  

Okomentovat

<< Home