Drobná záhada

Dneska ráno jsem se zarazil: na mých náramkových hodinkách bylo o hodinu míň, než by mělo být. Ne zhruba o hodinu; přesně o hodinu. Mám kvalitní mechanické hodinky a jsem zvyklý je seřizovat přesně včetně vteřinové ručičky. Co se mohlo stát?
Žert? Jsme s O. sami doma, děti odjely na hory. Nemá tu kdo takhle žertovat, O. rozhodně ne. Není to její styl. Pro jistotu jsem se přece jen zeptal, nic.
Závada? Hodinky se samozřejmě mohou zastavit a pak znovu dát do pohybu. Ale přesně na hodinu? Neseřídil jsem je, abych se podíval, jak se budou chovat. Jdou dál, zcela přesně, jen pořád o hodinu pozdě.
Moje roztržitost? To mě děsí, protože to je nejpravděpodobnější vysvětlení, ale vůbec si nevzpomínám, že bych hodinky v posledních dnech seřizoval. Naposledy někdy kolem Nového roku. Nic jsem nevdechoval ani nadmíru nepil, nemám mít z čeho okno.
Marťani? No, to bude asi ono. Přiletěli, otočili mi malou ručičkou a teď mě pozorují a baví se...
Ale (řečeno s Jaroslavem Vojtou) teď vážně, chlapi: kam jde ten kouř?
KLÍČOVÁ SLOVA: nechápu.