Virtuální největší Čech

Největší Čech, nebo jak se ten pokus vykopat na Slavíně novou Superstar přesně jmenuje, mě moc nezajímá, ale trefil se do mé slabosti pro seznamy. Tu sdílí většina lidí s technickým vzděláním, je to myšlenková forma, kterou jsme zvyklí používat; jak jsem si všiml, svůj seznam největších a také nejmenších Čechů už publikoval Kamojedov, dále třeba Radek Hulán a jistě i mnozí další, jichž jsem si vlastní vinou nevšiml. Nabízím něco jiného: navrhuji rozšířit soutěž o fiktivní literární postavy. Výhody jsou jasné: konkrétní literární dílo je uzavřený a konečný systém, rozptyl názorů na toho či onoho hrdinu by měl být menší... no, to je pěkná blbost. Nebude menší. Ale nešť – zde je můj seznam:
1. Jára Cimrman. Nepominutelný. Můj hrdina to není, připadalo mi vždycky, že s ním bylo málo legrace.
2. Infanterista Josef Švejk. Rovněž nepominutelný. Je kvintesencí jisté části typických národních vlastností, možná té zábavnější, ale sotva příjemnější, jak potvrdí každý, kdo kdy měl nebo má mezi svými podřízenými nějakého Švejka. Budete rádi, když obstojíte aspoň jako nadporučík Lukáš, který ten úděl nesl celkem elegantně. Neměl bych nominovat raději jeho? Ale nebuďme přehnaně radikální, bez Švejka to nejde.
3. Zeměměřič K. Švejkův generační druh, možná se někdy potkali U kalicha nebo snad u Bansethů v Nuslích. Jeho slabina je v tom, že neprojde, pokud začne komise vyžadovat osvědčení o rasové čistotě původu. On měl s doklady a propustkami vůbec potíže.
4. Mirek Dušín. Spolehlivá morální autorita pro všechny problémy, s nimiž se potkáte do dvanácti let věku (i když viceprezident evropského Microsoftu Jan Mühlfeit tvrdí, že je jeho vzorem dodnes). Ve vyšším věku je jeho použitelnost slabší. Ale vždycky aspoň můžete konstatovat, že to či ono je nečestné a nesportovní.
5. Kája Mařík. Něco jako Dušín, ale použitelný až do smrti. Zapálí si i cigaretu, ale s mírou. Na svou Zdeničku byl hodný a nepřipustil, aby se trápila moderními nesmysly jako mikádo nebo rovnoprávnost.
6. Kapitán Michal Exner. Obohatil český jazyk o pěknou frázi To ví jen Bůh a svatý Václav. Kromě úcty k národnímu světci je mu třeba přičíst k dobru neúctu k vedoucí úloze strany. Nikde o ní ve svých příbězích nemluví, ani se jí neřídí. U policajta v socialistickém Československu pozoruhodné.
7. Julius Fučík, hlavní hrdina Reportáže psané na oprátce od Julia Fučíka. Byl tvrdý chlap, nepoddal se, neuhnul, nemluvil, nikoho nepráskl gestapu. Řeč je o samozřejmě o postavě, ne o autorovi.
8. Danny Smiřický, rovněž alter ego svého autora, jež si však podrželo i jeho slabosti. Hlavně tu hlavní.
9. Vojín Kefalín. Už třetí vojenská osoba ve výběru. Lépe by se mi líbil major Terazky, ale ten patří do soutěže jiné televize v jiné zemi. Přivlastnit si ho nemůžeme, už tak máme veľa vrúbkov, tak se ho velkoryse vzdejme, nechme si Kefalína a doufejme, že to je gesto, které může vyvážit i problém s ČSOB.
10. Babička, šťastná to žena.
Do první desítky se neprobojovala celá řada nadějných borců: zavražděný Juraj Hordubal a vrah Nikola Šuhaj – oba patří do naší literatury, ale do jiných soutěží, stejně jako Terazky. Poběží to i na Ukrajině? Dále kapitán Van Toch; dal světu mloky. Doktor Kameník z trilogie Ludvíka Součka, první Čech na Marsu. Když jsme u sci-fi, tak ještě vynálezce paprsků smrti inženýr Arnošt Farin. Z detektivů tu máme vedle Exnera ještě poručíka Borůvku a policejního radu Vacátka. Mým soukromým favoritem je katapultovaný Jacek Jošt, který z nejasných důvodů rozpoutal vztah s devíti ženami najednou a pak už ze zcela jasných důvodů dopadl (doslova) špatně. Občan Brych, který se vrátil od hranic (a po zbytek života tloukl hlavou o zeď, kdykoli si na to vzpomněl, ale to už v knížce není). Toman, co neposlechl sestru a dal se doubravou, nejel cestičkou pravou; jako mnozí my ostatní. Vodník od Erbena, raná oběť české xenofobie, dohnaný až k zoufalému činu. A samozřejmě pánové Eman Habásko (vyznání československého) a Richard Načeradec (vyznání mojžíšského), znalci pumlíče. Protože kdo neskáče, není Čech!
KLÍČOVÁ SLOVA: těžká volba.