Stream of consciousness

Prohodil jsem si noc a den a ne a ne je dostat, kam patri. Stojim u sporaku, varim kavu v dzezve. Vzpominam na spoluzaka z vysoke, ktery trval na pravopisu jazzva - ne ze by byl tak negramotny, ale nesnasel foneticky psany dzez. Pripadam si z te vune kavy prochazejici varem a mirne karamelizovaneho trtinoveho cukru tak nejak balkansky. Mam chut se s nekym pohadat o cokoli, pak si sednout do prouteneho kresla a dat si ke kave cerstvy burek. Zapit stopkou rakije. Nemame! Ni kresla, ni burku, ni rakije. O. pise zpravu, soustredena, s privrenyma ocima. Vezmu si nejakou uspavaci knizku, tech mame dost. A vlezu si do postele, vlak mi jede v sest.
KLICOVA SLOVA: jen tak.