Londýn prakticky 4. – Různé

Co bych vám ještě poradil?

Angličtina. To vypadá legračně, že? Ale za připomenutí to přece stojí. Bez znalosti angličtiny se jistě lze v Londýně protlouci, ale nebudete z toho mít téměř nic. To je výrazný rozdíl oproti situaci ve většině jiných zemí, kde se bez znalosti místního jazyka lze jakžtakž obejít, protože jej můžete nahradit – angličtinou.

Nákupy
Knížky: v Londýně je neskutečně mnoho dobrých knihkupectví, jak menších nezávislých, tak sdružených do řetězců. Míval jsem nejraději Waterstones, ale poslední dobou se mi zdá, že se nějak pokazili, knížky nejsou vystaveny přehledně a leccos, co sháním, nemají. (A jejich web je díky alianci, kterou uzavřeli, přesměrovaný na britskou pobočku Amazonu.) Pro představu o londýnských knihkupectvích je nejlepší projít si Charing Cross Road v úseku mezi stanicemi metra Leicester Square a Tottenham Court Road. To je procházka tak na čtvrthodinu... tedy, byla by na čtvrthodinu, kdyby tam nebyla ta knihkupectví. Mně to trvá obvykle půl dne, během kterého v různých obchodech vypiju tak tři kávy (kavárnička uvnitř patří k příjemnému standardu), sním jablečný koláč a připravím rodinný rozpočet o nějakých sto liber. Má představa orgií. Naštěstí to dělám v průměru méně než jednou do roka. Je tam, vzpomínám-li si dobře, Blackwell's (teď moje nejoblíbenější, velký výběr non fiction, přehledné, příjemné), Foyles' (nepřehledné, ale největší šance sehnat všelijaké rarity – neztrácejte čas u regálů, jděte rovnou za prodavačem, ať vám to najde v počítači), Books ETC (pobočka amerického řetězce Borders, v těch ostatních moc knih vydaných v USA nenajdete), Waterstones (pořád dobrý standard) a větší množství všelijakých specializovaných knihkupectví (výtvarné umění, hudebniny, mapy, fotografické publikace) a antikvariátů.
Muzika a filmy: Tower Records na Piccadilly Circus, HMV na Oxford Street kousíček od metra Tottenham Court Road, Virgin Megastore na Oxford Street poblíž Marble Arch. A mraky dalších menších.
Počítače a elektronika: okolí stanice metra Tottenham Court Road, zejména stejnojmenná ulice směrem k severu.
Dárky, drobné blbůstky: obchůdky v muzeích a galeriích (!), Greenwich, Covent Garden; trhy v Camden Town, Greenwich, Portobello Road.

Doporučená četba
Než tam pojedete, až se vrátíte, případně i zatímco tam budete.

• David Lodge: Den zkázy v Britském muzeu. Život v Londýně jako komedie.
• Graham Greene: Konec dobrodružství. Život v Londýně jako tragédie.
• George Orwell: Uvnitř velryby a jiné eseje. Nejlepší čtení o britské národní povaze, jaké znám. Nejen o ní.
• John King: Fotbalová fabrika. Britská fotbalová kultura očima underclass.
• Nick Hornby: Fotbalová horečka. Britská fotbalová kultura očima středostavovského intelektuála.
• Christopher Hibbert: Londýn – životopis města. Pro každého, kdo chce při procházce městem chápat, na co se to vlastně dívá. Velmi přístupně napsané.
• Bill Bryson: Notes from a Small Island. Londýn a Británie očima laskavého Američana.

Leťte letadlem, levné aerolinky už konkurují autobusům. Cesta autobusem do Londýna je příšerně dlouhá a vylezete z něj jako zmačkaný a špinavý papír. Nedoporučuju, zvlášť ne, když tam jedete jen na několik dnů. Když už jedete autobusem, využijte trajekt – místo piva si tam dejte sprchu, postaví vás na nohy. Chce to maličkost, mít s sebou ručník. Viz Stopařův průvodce po Galaxii.

Ubytování neshánějte předem, zbytečně se to prodraží. V Londýně je spousta penzionů a hotýlků, místo se v nich najde snadno. Na většině nádraží najdete rezervační kancelář, seženou vám telefonicky bydlení a dají mapku, vše samozřejmě zadarmo. Nejjednodušší metoda však je vystoupit z metra na Earl's Court, kde je koncentrace penzionů snad největší, a projít se kteroukoli ulicí kterýmkoli směrem. Stejně hodně ubytovacích zařízení je v Bloomsbury (metro Goodge Street), na Notting Hillu (metro Westbourne Park, Ladbroke Grove, Notting Hill) a skoro všude. Jde o to, jaké bydlení požadujete: to, co radím, patří do kategorie "co nejlevnější, ale přitom čistý a s vlastní koupelnou". Nejlevnější není levný: takový bed & breakfast se dal sehnat od dvaceti liber za noc, ale dneska počítejte spíš třicet (míněno za dvoulůžkový pokoj). Od třiceti liber jsou i levnější hotely, rozdíl mezi oběma kategoriemi je ostatně zanedbatelný, B&B však zpravidla bývá příjemnější než hotel ve stejné ceně. Na dlouhodobější ubytování (týden a déle) můžete v některých B&B dostat velkou slevu, v jiných zase vás tak dlouho zůstat vůbec nenechají. Smlouvejte o podmínkách. Dobrý způsob ubytování může být package od letecké společnosti – British Airways má občas nabídky, kdy tři noci v hotelu dostanete v podstatě v ceně zpáteční letenky. Nečekejte pak samozřejmě Ritz.

Ano, je tam draho. Počítejte s tím, že za libru nekoupíte v podstatě nic – darmo se ohánět tím, že to je pětapadesát korun. Velká láhev minerálky v supermarketu stojí tak třicet pencí. Noviny nebo nejlacinější sendvič libru. Pivo nebo panák v hospodě přes dvě libry, někdy i tři. Kafe taky tak, se zákuskem pět. Oběd nebo večeře v restauraci od šesti, sedmi. Vstup do galerií a muzeí většinou zadarmo. Celodenní jízdenka na městskou dopravu asi 4 libry, ale s omezením na dvě zóny ze šesti (pro většinu turistických cílů to stačí). Všude po městě je spousta nonstop obchůdků – prodávají cigarety, noviny, čerstvé ovoce, sladkosti, minerálky, sendviče, někdy alkohol. Takže hlady a žízní neumřete, dokud máte prachy, of course.

Policajti jsou zdvořilí a korektní. Většina ostatních lidí, s nimiž budete mluvit, taky. Se špatnou angličtinou si hlavu nelamte, Londýn je kosmopolitní. Pozor na party ožralů, těm bez přemýšlení jděte z cesty, nepotkáte je často, ale když už, jsou daleko divočejší než u nás.

Imigrační úředníci bývali vždy bdělí a ostražití, i když zdaleka ne takoví kreténi jako jejich američtí kolegové. Od té doby, co jsme v EU, jsem v Británii nebyl, takže netuším, jak je to teď, teoreticky by vstup do země měl být bez problémů. – Jednou jsem přiletěl do Londýna z USA, nechal jsem si kufr poslat přímo do Prahy a chtěl jsem na pár hodin vyrazit do města, než budu pokračovat v letu domů. Bohužel jsem upadl do podezření právě tím nedostatkem zavazadel. Následovalo zadržení, výslech, spousta telefonování ("Z Ameriky, říkáte? Co jste tam dělal? Koho tam znáte? Koho znáte tady? Byl jste několikrát v Izraeli, jak vidím z vašeho pasu. Koho znáte tam? Kdy tam zase pojedete? Byl jste někdy v Irsku? V Severním taky? Proč ne?" – ta poslední otázka mě dostala nejvíc), KGB hadra. Samozřejmě mě nakonec s omluvou na půl huby pustili, ale zdrželi mě tolik, že kamkoli jezdit už nestálo za to. (Jo, a ten kufr mi Delta ztratila, přišel po třech dnech z Toulouse.) – Ale několikrát jsem už na londýnských letištích překládal mladým Čechům, Slovákům a Polákům, kteří přijeli očividně načerno pracovat a nedokázali se s ouřadem domluvit. Většinu z nich do země pustili. Prosím, prosím, naučte se všichni rozpoznat otázku "What's the purpose of your visit?" a odpovědět na ni něco takového, co ten člověk chce slyšet. Odpověď, že se tu možná máte sejít s jedním kamarádem, který vás u sebe nechá přespat, ale musíte mu napřed zavolat, protože ho vlastně neznáte, jen jste spolu jednou chatovali, moc dobrá není. Odpověď "Yes" je jen o málo lepší.
KLÍČOVÁ SLOVA: not to be continued.