4.3.05

Je zle, nebo není zle?

Tak nevím. Zhroutí se penzijní systém, nebo ne? Můj zájem je neakademický, rád bych věděl, z čeho bude má generace na stará kolena živa.
KLÍČOVÁ SLOVA: pravda; zájmy.

11 Comments:

Anonymous Anonymní said...

Názory pana Škromacha týkající se ekonomických problému jsou obvykle zcela mimo.
V tomto případě argumentuje tím, že nevíme co bude v roce 2100 a že stačí parametrické úpravy, aby se stávající průběžný systém stabilizoval. Obojí je pravda. První část o roce 2100 můžeme pominout (není třeba jít do roku 2100 - nevíme ani co bude za rok, že). A parametrické změny? Ano, pan Škromach má pravdu - stačí náležitě zvýšit věk pro odchod do důchodu, nebo snížit výši vyplácených důchodů anebo zvýšit odvody placené zaměstnanci... na papíře se to dělá úplně jednoduše.
Ale ve skutečnosti to bude tak, že kdyz bude na jednocho důchodce platit dvojice pracujících a my budeme chtít aby důchody zůstala na 50% průměrné mzdy, musí každý z těch dvou pracujících odvést - JEN NA DŮCHODY - odvod ve výši poloviny své průměrné mzdy. K tomu daně, socialní pojištění, zdravotní... jaké pak budou náklady na pracovní sílu v ČR?

4/3/05 14:04  
Anonymous Petr Staníček said...

Já už v tom mám jasno. Osobně věřím spíše zástupu ekonomických exportů, kteří mají o budoucnosti našich důchodů ty nejčernější vize, než lidem z vlády, kteří do jednoho mají nulové ekonomické vzdělání, chabé zkušenosti a pochybné argumenty. Včetně ministra financí (právník) a ministra práce asociálních věcí (elektromontér).

Ať už to dopadne jakkoli, odevzdávám (a budu odevzdávat) státu jen nezbytné minimum - a je docela možné, že za to také nějké nezbytné minimum dostanu. O zbytek se musím postarat sám vlastním zajišťovacím portfoliem - penzijní fond, životní kapitálové pojištění, investice. Přinejmenším jedna rada těch mágů, co zbohatli na knihách typu "Jak zbohatnout", platí vždy: deset procent svých příjmů zásadně neutratím a investuji. Penzijní či životní připojištění nejsou samy o sobě nijak zaručeně spolehlivé, ani nezajistí slušný příjem v důchodu, ale v kombinaci s dalšími složkami jsou dobrými stavebními kameny zajištění na stáří.

Když při dvacetitisícovém příjmu bude čtyřicetiletý člověk odkládat pravidleně desetinu - tedy cca dva tisíce (řekněme 500 na do penzijního fondu, 500 na životku a 1000 do středně agresivního portfolia podílových fondů) - tak za 25 let, kdy půjde do penze, bude mít společně s erárním důchodem s vysokou pravděpodobností zajištěn rozumný příjem pro důstojné stáří. Anebo aspoň na přežití srovnatelné s dnešními důchodci, pokud by státní důchodový systém do té doby definitivně skolaboval.

Vím, že jsi spíš levicovější a v některých věcech se nikdy neshodneme - takže je docela dobře možné, že ti můj postoj "kdo se nepostará, ten si nezaslouží" bude proti srsti. Ale já jsem o tom bytostně přesvědčen. Ať si stát dělá s důchodovými reformami, co chce, mně je to jedno - ovšem jen do doby, než po mně začne chtít výrazně víc, než mu budu chtít svěřit.

4/3/05 14:04  
Anonymous dawyd said...

Na http://www.duchodovareforma.cz/ jsem se jeste nedival, i kdyz uz to mam nejakou dobu v planu - zajimave shrnuti vysledku bylo v nekterem Euru (cca mesic az dva zpet), pokud si dobre pamatuju zavery: Nejakou dobu si budeme uzivat mirny prebytek, abychom se pak okolo roku 2020 dostali prudce do deficitu. Samozrejme za predpokladu minimalnich valorizaci (fixovane tusim k inflaci + 1/3 rustu realnych mezd, IIRC) a nezmenenych parametru.

Deficit lze snadno vyresit prodlouzenim veku odchodu do duchodu. Takhle lze samozrejme postupovat v podstate kdykoli, i kdyz k zadnym reformam nyni nepristoupime. Samozrejme to muze vest k situaci, kdy uz do duchodu nepujdeme vubec (jak eufemisticky naznacuje Skromach "budeme schopni pracovat cely zivot").

Systemovejsi reseni - zavedeni dalsich zdroju, treba podle slovenskeho vzoru je naproti tomu dlouhodoba zalezitost, je treba zacit s ni vcas. Neni ale vsespasitelne, i tady je potreba davat pozor na nastaveni parametru, viz prechody systemu v USA/UK z davkove definovanych na prispevkove definovane.

4/3/05 14:06  
Blogger Andrej said...

IMHO priebezny dochodkovy system uz skolaboval a to co vidime je len kamuflaz nefunkcnosti. Mam dojem ze generacia dnesnych 50tnikov uz nemam velmi na vyber a dozije zo statnej almuzny. Ak ma svoje investovane peniaze, dozije vcelku dostojne, inak to bude dost tazke.
Styridsiatnici su tak na hrane a ak sa u vas spravi nejaka dochodkova reforma tak este mozu zachytit jej sladke ovocie.
Tridsiatnici maju sance dostat z privatneho dochodkoveho systemu maximum.
Problem je v tom ze vo vladach sedia vacsinou 50tnici a takisto 50tnici su politicky najvplyvnejsou skupinou obyvatelstva. Ukazte mi tu vladu co im oznami ze maju smolu a maju sa ist past.

4/3/05 14:13  
Anonymous Ind said...

Petr Staníček said... Ať už to dopadne jakkoli, odevzdávám (a budu odevzdávat) státu jen nezbytné minimum ...

Což ovšem můžete legálně udělat jen tak, že budete mít (vykazovat) minimální příjmy. Zaměstnanec s naprůměrným příjmem (dojná kráva) tuto možnost nemá.

Skupina lidí s vysokými příjmy bude celý život se skřípěním zubů platit a zároveň šetřit vedle, lidé s příjmy průměrnými budou při odchodu do důchodu odkázáni na milost a nemilost momentální vladní politice, lidem s podprůměrnými či mizivými příjmy je to, jako všechno, jedno. Však on se "někdo" postará. Slibuji, že se budu ze všech sil podporovat taková řešení, aby dostali co zaslouží, tedy pokud možno nic.

4/3/05 14:31  
Anonymous lukas ;) said...

To je tězký, když nejspolehlivější a nejdéle fungujici důchodový systém - děti - si nase "civilizace" začala systematicky ničit před nějakými 100 lety. Tohle je jen důsledek. Já osobně na nějaký státní důchodový systém moc nevěřím, až budu mít věk na důchod (teď je mi 28), tak se pujde do duchodu možná v 90 ;).

4/3/05 17:03  
Blogger Ikebara said...

Mezi námi, důchodový systém zkrachovat nemůže. Nebo přesněji - zkrachovat může jeden systém stejně dobře jako jiný. Ono je v podstatě jedno, jak se budou důchody tvořit. Důchodci budou tak jak tak odkázáni na solidaritu pracující skupiny, který si nechá líbit přerozdělení jen do jisté míry. Doufám, že aspoň do osmdesáti nezblbnu.

4/3/05 21:51  
Blogger akb said...

Jenže demografové říkají, že za pár desetiletí budou většinu voličů v Evropě tvořit důchodci. Pak budou (budeme) schopni zcela demokraticky rozhodnout o vyšší míře přerozdělování. Apr?s nous le déluge.

4/3/05 21:56  
Blogger Ikebara said...

Už dnes máme významný podíl šedé a černé ekonomiky. Ten roste s přerozdělováním.

4/3/05 22:11  
Blogger akb said...

To je těžké, bližší košile než kabát. Já patřím mezi lidi, kteří ze stávající úrovně přerozdělování mají víc prospěchu než škod. A budu tam patřit čím dál tím víc. Někreří mí známí na tom jsou a vždycky budou opačně. Máme prostě rozdílné zájmy. V menším kolektivu bychom se jisě dohodli na všestranně přijatelném kompromisu, ale v rámci celé společnosti to jde obtížně, tam to hrubě a nešikovně řeší politika a volby.

4/3/05 22:16  
Anonymous Anonymní said...

Při pohledu jen na ty zcela nejbližší dějiny, na posledních 100 let Evropy, mi všechny dobré rady a "racionální" metody připadají dost úsměvné. Penzijní fondy, kapitálové investice... kdepak jsou ty peníze, které do nich děda racionálně odkládal, místo aby si užil, dokud ty papírky měly cenu... V nejoptimističtějším případě všechny úspory a "investice" zhltne jen inflace (úkol: jakou reálnou hodnotu bude mít stokoruna za 45 let pilné práce, při mírné roční inflaci 2,5%?), v těch reálných války, krachy politických systémů a měn, tunelánci šikovnější, než myslíte, krachy spolehlivých akcií Enronu, ve skutečnosti neexistuje jiný model, než průběžný, čili výše vašeho důchodu bude odpovídat ochotě ostatních se na vás složit, a to nezávisle na privátnosti či státnosti modelu. Všechno ostatní jsou jen politické a matematické hříčky, jejichž cílem je o ty peníze, které byste si dnes mohl užít, vás zručně ještě dnes odrbat.

17/1/07 17:05  

Okomentovat

<< Home