Poučení z havárie, k níž nedošlo

Vůz přede mnou se rozjel na zelenou, ale dvacet metrů za křižovatkou nečekaně zastavil. Dupl jsem na brzdu, ABS rozvibrovalo auto, jak bych najel na roletu, na zastavení však zbylé místo nestačilo. Strhl jsem řízení do souběžného pruhu, nikdo tam nejel, nikdo nejel ani za mnou. Dobrzdil jsem na úrovni zadních kol vozu, který zastavil. Oddechl jsem si, zařadil zas jedničku a pokračoval. Nic se nestalo.
Jel jsem příliš rychle? Ne, plynule a přiměřeně jsem se rozjížděl. Udělal chybu ten přede mnou? Taky ne, zastavil sice z mého hlediska nečekaně, ale jednak to udělat musel, vůz před ním odbočoval do parkoviště, jednak tím neporušil žádný předpis. Proč jsem tedy málem naboural? Jediná odpověď - protože jsem v tu chvíli byl nepozorný a reagoval jsem pomaleji, než by bylo třeba. Jen o trošičku pomaleji, ale stačilo by to na pořádně zmačkaný plech. Měl jsem prostě začít brzdit dřív.
Zlé je, že si to člověk vůbec neuvědomí - a dokud se nad věcí pořádně nezamyslí, tak ani nepřipustí. Neměl jsem v tu chvíli ani pocit nepozornosti, ani pomalé reakce. Subjektivně jsem vůbec necítil problém. Poučení pro příště: spoléhejme méně na vžité automatismy.
KLÍČOVÁ SLOVA: bacha.