Londýn prakticky 1. - Blacklist
Na četné žádosti (asi dvě :-) a hlavně pro vlastní potěšení, jak jinak, jsem se pustil do sepisování maličkého průvodce po Londýně. Rozdělil jsem jej do tří částí: kam nechodit a co nedělat (dnes), kam jít a co dělat (příště) a všechno ostatní (někdy později). Několik povinných připomínek:
1. píšu to popaměti, kromě Internetu tu nemám jedinou pomůcku, případné chybičky posuzujte prosím shovívavě;
2. rady jsou zcela subjektivní, někdo jiný to může vidět úplně jinak;
3. uvítám připomínky a náměty.
Začneme tím, co v Londýně stojí za to vynechat. Při této příležitosti si též zopakujeme anglická modální slovesa.
Mustn't
1. Madame Tussaud's, muzeum voskových figurin. Přiznávám, odrazuju vás od něčeho, co ze zkušenosti neznám, sám jsem tam nikdy nebyl. Vždycky mi stačil pohled na tu dlouhatánskou nehybnou frontu před vchodem. Dtto přilehlé muzeum Sherlocka Holmese a celá řada podobných bizarností. Kdo to chce navštěvovat, ví proč, my ostatní se nedopusťme omylu.
2. London Eye neboli monumentální ruské kolo na jižním břehu Temže. Předražené a taky šílená fronta. Za nějakých pět set korun či kolik to teď stojí a za přinejmenším dvouhodinové čekání se vám dostane pohledu shora na dominanty města – z nichž téměř všechny můžete stejně dobře vidět hned z nábřeží, stačí se vymotat z davu, opřít se o zábradlí a koukat. - Ale zájem o London Eye není tak nepochopitelný. V Londýně citelně chybí něco jako Montmartre či Hradčany, prostě vyhlídkový kopec. Město se rozkládá ve velmi placaté krajině. Chcete-li jej vidět z výšky, máte kromě pochybného zážitku na ruském kole tři další možnosti. Především můžete zajet do City a vylézt po točitých schodech na Monument, což je něco mezi přerostlým morovým sloupem a malou rozhlednou. Doporučuju. Druhá a třetí možnost je časově náročnější: Hampstead Heath a Greeenwich. O nich příště v rámci whitelistu.
3. Oxford Street. Hlavní nákupní ulice, ale ať chcete nakupovat cokoli, dostanete to pohodlněji, příjemněji a levněji někde jinde. Včetně všech těch nevkusných suvenýrů, kterými je Oxford Street prakticky vzato vydlážděná.
4. Vyjížďka lodí po Temži. Vypadá to atraktivně, ale je s tím stejný problém jako s většinou podobných plaveb všude na světě: strašně brzy se začnete nudit a napadne vás mnoho lepších způsobů, jak trávit čas. Jenže vystoupit se nedá.
5. Střídání stráží před Buckinghamským palácem. Šaškárna. Stejně uvidíte jen milion japonských foťáků.
6. Downing Street. Kratičká ulička přehrazená závorou, absolutně nic k vidění, ledaže byste si chtěli pár hodin počkat, zda nepůjde domů paní Blairová. Když jsme u toho, poblíž je podobně nezajímavý Scotland Yard. Turisti se na obou těch místech ze zoufalství fotografují vedle tabulky se jménem ulice, aby z toho měli aspoň něco.
7. Zoologická zahrada v Regent's Parku. Značně podprůměrná. Atrakcí bývaly dvě pandy velké, ale už tam nejsou, odjely zpátky do Číny.
8. Harrods. Po moskevském GUMu asi nejdražší obchoďák na světě, ale pořád jen obchoďák. Perské koberce, šaty jak pro královnu matku – no a co? Za vyčůrání se tam platí libra. Co však možná přece jen stojí za to, je oddělení lahůdek v přízemí, obzvlášť pečivo, ryby a sýry. Nekupovat, koukat, čichat. Dělají to tam tak skoro všichni.
Needn't
1. Tower. Jde o to, jak moc vás zajímá historie. Pokud nijak zvlášť, pak se do prohlídky nenuťte, nebudete totiž chápat, co vám to vlastně ukazují a bude to otrava. Mezi námi řečeno, brát návštěvy podobných míst takřka jako povinnost kulturního člověka je pěkná pitomost. Povinností kulturního člověka je spíš nebýt snob a pokrytec.
2. Westminster Abbey, Houses of Parliament, Big Ben. Všechno pěkně pohromadě. Stejný komentář jako k Toweru. Ale pokud už chcete mít intelektuálně a kulturně čisté svědomí,pak je správnou volbou rozhodně to opatství. Pokud ne, svezte se po téhle části města autobusem číslo 11 s turistickým průvodcem v ruce (od Victorie na Charing Cross a pak ještě opačným směrem) a máte to pohodlně, levně i přiměřeně důkladně – jezdí totiž vzhledem k permanentní dopravní zácpě krokem.
3. Britské muzeum. Nejde o to, že by nebylo zajímavé – je úžasné. Potíž je v tom, že samo o sobě vyžaduje tak měsíc času. Pro uspěchaného návštěvníka je tudíž poněkud depresivní. Pokud ho přece chcete vzít hákem, nevynechte Rosettskou desku, jeden z nejvíc fascinujících archeologických objevů všech dob – kam se hrabe Tutanchamón. A postůjte před ní zamyšleni. Při téže příležitosti se však můžete zamyslet i nad tím, proč většina vystavených exponátů není spíš někde v Athénách, v Káhiře či v Bagdádu. Jako by české korunovační klenoty byly ozdobou sbírky muzea dejme tomu v Berlíně.
4. Velká anglická snídaně. Jsou dva způsoby, jak si ji znechutit, rychlý a pomalý. Rychlý spočívá v tom, že si zajdete do kina na Trainspotting. Pomalý v tom, že si ji dáte pár dnů či týdnů po sobě. Sestává, jak známo, z opečené slaniny, opečeného párku, fazolí v tomatové omáčce, dušeného rajčete, sázeného vejce, smažené placičky ze strouhaných brambor, toastovaného bílého chleba a čaje s mlékem – kdo to sní, ten něco zví. Ale když už po ní zatoužíte, jděte si ji dát do nějaké velmi lidové kavárny mimo centrum, třeba v Chelsea. K podprůměrnému jídlu tam dostanete nadprůměrnou atmosféru: čilou indickou obsluhu, sitár z magnetofonu, nejméně jednoho starého pána zvolna žvýkajícího svou každodenní stravu nad včerejším číslem Daily Mail (bude vypadat jako penzionovaný plukovník, s největší pravděpodobností to však bude řidič metra nebo tak něco), pár zlodějíčků a ilegálních bookmakerů začínajících den u kafe. – Já v Londýně zpravidla snídám croissant a cappuccino v nejbližším pekařství. Nebo v knihkupectví, to je ještě lepší. Nebo, v létě, v kavárně na chodníku. S čerstvým výtiskem Guardianu a vypnutým mobilem. Moje anglofilství začíná až po snídani.
5. Bleší trhy. Pokud vás to baví, proč ne, ale varuju vás: všechny ty kuriózní plastikové bundy, vyřezávaní sloni a žertovné dárkové předměty vypadají mnohem líp na stánku příslušného trhovce než u vás doma. To je přírodní zákon. Pokud se chcete přesvědčit sami, zajeďte si metrem na Camden Town, tamní trh je obrovský a v provozu denně.
6. Notting Hill. Ve filmu vypadá líp. Ve skutečnosti je to spíš banální než romantická čtvrť, příjemná, ale mohu vám doporučit lepší místa podobného ražení: Islington (okolí stanice metra Angel), Richmond a především Greenwich a Hampstead.
7. Muzikály v okolí Leicester Square. Ale to je otázka vkusu – pokud vás takový druh show baví, pak jste po New Yorku na druhém nejlepším místě na světě.
8. Covent Garden. World music z reproduktorů, zaručeně rukodělné výrobky z celého světa (made in China), trocha esoteriky, romantické uličky, drahé butiky. Třeba to máte rádi, já ani moc ne. Poněkud umělé. Měšťácká vize lepší stránky globalizace.
9. Anglická kuchyně. Jsem zvrhlík: mně docela chutná. Ale stejně ji jím málokdy, protože Londýn byl hlavním městem Impéria, což je znát na široké a levné nabídce těch nejchutnějších jídel z celého světa. Proč se nutit do rostbífu, když můžete mít cokoli thajského, indonéského, barmského, tureckého, čínského...
KLÍČOVÁ SLOVA: to be continued.
1. píšu to popaměti, kromě Internetu tu nemám jedinou pomůcku, případné chybičky posuzujte prosím shovívavě;
2. rady jsou zcela subjektivní, někdo jiný to může vidět úplně jinak;
3. uvítám připomínky a náměty.
Začneme tím, co v Londýně stojí za to vynechat. Při této příležitosti si též zopakujeme anglická modální slovesa.
Mustn't
1. Madame Tussaud's, muzeum voskových figurin. Přiznávám, odrazuju vás od něčeho, co ze zkušenosti neznám, sám jsem tam nikdy nebyl. Vždycky mi stačil pohled na tu dlouhatánskou nehybnou frontu před vchodem. Dtto přilehlé muzeum Sherlocka Holmese a celá řada podobných bizarností. Kdo to chce navštěvovat, ví proč, my ostatní se nedopusťme omylu.
2. London Eye neboli monumentální ruské kolo na jižním břehu Temže. Předražené a taky šílená fronta. Za nějakých pět set korun či kolik to teď stojí a za přinejmenším dvouhodinové čekání se vám dostane pohledu shora na dominanty města – z nichž téměř všechny můžete stejně dobře vidět hned z nábřeží, stačí se vymotat z davu, opřít se o zábradlí a koukat. - Ale zájem o London Eye není tak nepochopitelný. V Londýně citelně chybí něco jako Montmartre či Hradčany, prostě vyhlídkový kopec. Město se rozkládá ve velmi placaté krajině. Chcete-li jej vidět z výšky, máte kromě pochybného zážitku na ruském kole tři další možnosti. Především můžete zajet do City a vylézt po točitých schodech na Monument, což je něco mezi přerostlým morovým sloupem a malou rozhlednou. Doporučuju. Druhá a třetí možnost je časově náročnější: Hampstead Heath a Greeenwich. O nich příště v rámci whitelistu.
3. Oxford Street. Hlavní nákupní ulice, ale ať chcete nakupovat cokoli, dostanete to pohodlněji, příjemněji a levněji někde jinde. Včetně všech těch nevkusných suvenýrů, kterými je Oxford Street prakticky vzato vydlážděná.
4. Vyjížďka lodí po Temži. Vypadá to atraktivně, ale je s tím stejný problém jako s většinou podobných plaveb všude na světě: strašně brzy se začnete nudit a napadne vás mnoho lepších způsobů, jak trávit čas. Jenže vystoupit se nedá.
5. Střídání stráží před Buckinghamským palácem. Šaškárna. Stejně uvidíte jen milion japonských foťáků.
6. Downing Street. Kratičká ulička přehrazená závorou, absolutně nic k vidění, ledaže byste si chtěli pár hodin počkat, zda nepůjde domů paní Blairová. Když jsme u toho, poblíž je podobně nezajímavý Scotland Yard. Turisti se na obou těch místech ze zoufalství fotografují vedle tabulky se jménem ulice, aby z toho měli aspoň něco.
7. Zoologická zahrada v Regent's Parku. Značně podprůměrná. Atrakcí bývaly dvě pandy velké, ale už tam nejsou, odjely zpátky do Číny.
8. Harrods. Po moskevském GUMu asi nejdražší obchoďák na světě, ale pořád jen obchoďák. Perské koberce, šaty jak pro královnu matku – no a co? Za vyčůrání se tam platí libra. Co však možná přece jen stojí za to, je oddělení lahůdek v přízemí, obzvlášť pečivo, ryby a sýry. Nekupovat, koukat, čichat. Dělají to tam tak skoro všichni.
Needn't
1. Tower. Jde o to, jak moc vás zajímá historie. Pokud nijak zvlášť, pak se do prohlídky nenuťte, nebudete totiž chápat, co vám to vlastně ukazují a bude to otrava. Mezi námi řečeno, brát návštěvy podobných míst takřka jako povinnost kulturního člověka je pěkná pitomost. Povinností kulturního člověka je spíš nebýt snob a pokrytec.
2. Westminster Abbey, Houses of Parliament, Big Ben. Všechno pěkně pohromadě. Stejný komentář jako k Toweru. Ale pokud už chcete mít intelektuálně a kulturně čisté svědomí,pak je správnou volbou rozhodně to opatství. Pokud ne, svezte se po téhle části města autobusem číslo 11 s turistickým průvodcem v ruce (od Victorie na Charing Cross a pak ještě opačným směrem) a máte to pohodlně, levně i přiměřeně důkladně – jezdí totiž vzhledem k permanentní dopravní zácpě krokem.
3. Britské muzeum. Nejde o to, že by nebylo zajímavé – je úžasné. Potíž je v tom, že samo o sobě vyžaduje tak měsíc času. Pro uspěchaného návštěvníka je tudíž poněkud depresivní. Pokud ho přece chcete vzít hákem, nevynechte Rosettskou desku, jeden z nejvíc fascinujících archeologických objevů všech dob – kam se hrabe Tutanchamón. A postůjte před ní zamyšleni. Při téže příležitosti se však můžete zamyslet i nad tím, proč většina vystavených exponátů není spíš někde v Athénách, v Káhiře či v Bagdádu. Jako by české korunovační klenoty byly ozdobou sbírky muzea dejme tomu v Berlíně.
4. Velká anglická snídaně. Jsou dva způsoby, jak si ji znechutit, rychlý a pomalý. Rychlý spočívá v tom, že si zajdete do kina na Trainspotting. Pomalý v tom, že si ji dáte pár dnů či týdnů po sobě. Sestává, jak známo, z opečené slaniny, opečeného párku, fazolí v tomatové omáčce, dušeného rajčete, sázeného vejce, smažené placičky ze strouhaných brambor, toastovaného bílého chleba a čaje s mlékem – kdo to sní, ten něco zví. Ale když už po ní zatoužíte, jděte si ji dát do nějaké velmi lidové kavárny mimo centrum, třeba v Chelsea. K podprůměrnému jídlu tam dostanete nadprůměrnou atmosféru: čilou indickou obsluhu, sitár z magnetofonu, nejméně jednoho starého pána zvolna žvýkajícího svou každodenní stravu nad včerejším číslem Daily Mail (bude vypadat jako penzionovaný plukovník, s největší pravděpodobností to však bude řidič metra nebo tak něco), pár zlodějíčků a ilegálních bookmakerů začínajících den u kafe. – Já v Londýně zpravidla snídám croissant a cappuccino v nejbližším pekařství. Nebo v knihkupectví, to je ještě lepší. Nebo, v létě, v kavárně na chodníku. S čerstvým výtiskem Guardianu a vypnutým mobilem. Moje anglofilství začíná až po snídani.
5. Bleší trhy. Pokud vás to baví, proč ne, ale varuju vás: všechny ty kuriózní plastikové bundy, vyřezávaní sloni a žertovné dárkové předměty vypadají mnohem líp na stánku příslušného trhovce než u vás doma. To je přírodní zákon. Pokud se chcete přesvědčit sami, zajeďte si metrem na Camden Town, tamní trh je obrovský a v provozu denně.
6. Notting Hill. Ve filmu vypadá líp. Ve skutečnosti je to spíš banální než romantická čtvrť, příjemná, ale mohu vám doporučit lepší místa podobného ražení: Islington (okolí stanice metra Angel), Richmond a především Greenwich a Hampstead.
7. Muzikály v okolí Leicester Square. Ale to je otázka vkusu – pokud vás takový druh show baví, pak jste po New Yorku na druhém nejlepším místě na světě.
8. Covent Garden. World music z reproduktorů, zaručeně rukodělné výrobky z celého světa (made in China), trocha esoteriky, romantické uličky, drahé butiky. Třeba to máte rádi, já ani moc ne. Poněkud umělé. Měšťácká vize lepší stránky globalizace.
9. Anglická kuchyně. Jsem zvrhlík: mně docela chutná. Ale stejně ji jím málokdy, protože Londýn byl hlavním městem Impéria, což je znát na široké a levné nabídce těch nejchutnějších jídel z celého světa. Proč se nutit do rostbífu, když můžete mít cokoli thajského, indonéského, barmského, tureckého, čínského...
KLÍČOVÁ SLOVA: to be continued.
posted by akb at 00:02
9 Comments:
Tak dobre, London Eye ne, ale Apple Store si rozmluvit nedam ;-)
A diky za clanek, prevelice se tesim na pokracovani.
Téměř hmatatelně s tebou soucítím. V Londýně jsem sice nikdy nebyl, ale stejně intimní vztah mám zase k Paříži. Až budu mít za sebou jejích návštěv významnější počet, s chutí bych napsal něco podobného.
Paříž má taky úžasnou atmosféru, zas docela jinou, ale já z ní dokážu vnímat sotva desetinu, protože neumím francouzsky. Je to velká překážka, aspoň pro člověka, který potřebuje všechno poznávat a vyjadřovat slovy... Už jsem se i jednou začal učit, abych si do Francie trochu pootevřel dveře, ale nemám na to energii.
A co vyhlídka z vršku st Paul's? Teď se sice opravuje, ale jinak...
Já to nemůžu číst, já bych se tam tak chtěl vrátit... a namísto toho mi tu leží na stole letenky do Atlanty...
Tak to je dobře, že jsem snad i svou troškou vyprovokoval tenhle post. Moc se těším na další.
Je jasné, že s něčím se dá polemizovat, je to otázka osobního vkusu. Obecně bych ale chtěl říct, že se vším souhlasím až na to, že všechno z toho, co bylo zakázáno, je nutné stejně jednou vidět - třeba při první návštěvě. Člověk si udělá názor a příště už tam nemusí.
Tak třeba to muzeum voskových figurýn. Už nikdy tam nemusím, vím, že je to kýč, ale zase už vím, že figurýny jsou dokonale zpracovány a je jasné, že pražská varianta v porovnání s tou anglickou skutečně neobstojí.
Asi budu muset taky napsat nějakou tu zkušenost - třeba z Balkánu, kde jsem nějakou dobu pracoval. Tento ty p článků mám skutečně rád ;-)
Jen tak dál!!!
Ze sveho soukromeho blacklistu bych urcite vyskrtl the Eye, nafotil jsem si z nej uzasne panorama Londyna ktere mi ted visi na stene v A1+ provedeni :), a ten vyhled poravdu stoji za to - alespon jednou :). Diky za tip na Monument.
A k Camdenu: Nekupovat nic co jen trochu souvisi s lehkymi drogami, nic opravdu nelegalniho se tam totiz neprodava a dymky, nahrazky a podobne veci vam zkusi prodat za petinasobek nacez se po smouvani dostanete maximalne na trojnasobek skutecne ceny. Ale jestli vas to bavi...
Tesim se moc na tvuj whitelist, jen skoda ze pred tydnem skoncil halfterm, hned bych mel dalsi tipy kam se vydat. Ted se do Londyna z nasi devonske diry zas nejakou dobu nedostanu :).
PS: A doufam ze na whitelistu bude Museum of science, to je pro me vic nez pro Muslima Mekka :)).
Cheers!
moc hezke poznamky o unikatnim meste. Londyn miluji, jeho ctvrti, obchody, indicke restaurace, mosty ci knihkupectvi. Prijde mi jako zcela neuveritelne mesto, na pul skutecne evropske mesto, na pul scifi jako z blade runnera.
Moc pochvaluji to letni kafe s novinami, akorat menim guardian za neco trosku vic doprava :)
K blacklistu: souhlasim, poznamky jsou velmi strizlive, pro nekoho, kdo v Londyne jeste nebyl, musi byt velmi uzitecne: neni nic horsiho, nez s ocima zabodnutyma do pruvodce obchazet nezajimave pamatky a nepoznat nic z skutecneho mesta.
Mrzi me, ze nedokazi nic dalsiho do blacklistu pridat, protoze jsem zrejme prilis nekriticky.. jen poznamenam, ze ackoli je mozna Oxford Street zbytecne draha, vzdy si tam dokazi poridit obleceni levneji, nez doma v Praze (at jiz je to u benetonnu, ckleina ci bosse)
sorry ale na London Eye som bol a za tych £10 to myslim stalo.mas London ako na dlani a tych 20min pozeras a pozeras a ani si neuvedomis a si dole.jasne fronty su dost udes,ale kde nie su ze:)
Okomentovat
<< Home