Londýn prakticky 2. – Whitelist, první část

Text se mi rozrůstá pod rukama. Toto je druhé pokračování amatérského a subjektivního průvodce Londýnem. V první části jsem se pokusil sumarizovat, co z obvyklých turistických cílů nestojí za váš čas. Teď se podíváme na to, co za něj stojí. Bude to opět uspořádáno podle způsobových sloves. Dnes tedy o tom, co byste vynechat neměli, příště o tom, co vynechat prostě nesmíte.

Should
1. Jižní břeh Temže. To je dnes nejživější a nejmódnější část města: nábřeží a jeho nejbližší okolí kolem Waterloo Bridge, prostě Southbank. Pýcha a do určité míry zásluha Rudého Kena, tedy současného starosty Londýna Kena Livingstona, který je prý komunista (před dvaceti lety napsal knihu s názvem Kdyby volby mohly něco změnit, zakázali by je), určitě homosexuál, bezpochyby trochu blázen a nade vší pochybnost oblíbený šéf města. Southbank je novější verzí londýnských doků: kdysi industriální zóna, později mrtvý vybydlený prostor, území gangů, dnes luxusní čtvrť, město jednadvacátého století. S lavičkami osvětlenými zespoda, s galeriemi, divadly, nádhernou pěší zónou kilometry dlouhou, sídly nadnárodních korporací, drahými byty (ironie, že tohle způsobil zrovna Livingstone, ale tak to na světě chodí a za vlády New Labour obzvlášť, i když on sám je spíš stará Labour).

2. Docklands. Zhruba totéž, ale o pár let starší, o hodně větší a ambicióznější. Southbank se dá a má projít pěšky, doky je lépe projet, už proto, že dopravní prostředek je atrakce sám o sobě. Na stanici Bank přestupte z metra na Docklands Light Railway, malý prosklený automatický vláček bez řidiče a jeďte v prostoru na jihovýchod a v čase do budoucnosti. Zamíříte mezi mrakodrapy: sklo, ocel, mraky, řeka. Připomene se vám Blade Runner. Vláček jede sám jako pouťová hračka. Vystupte na Canary Wharf, projděte se (fantastické jsou ty různé výškové úrovně; náměstí, z nichž se jde po schodech dolů k řece; máte z toho trochu pocit, že létáte), pak pokračujte týmž vláčkem do Greenwiche. Zážitek.

3. Hampstead. To není téma na psaní ani na návštěvu, to je téma na život. Podle mne nejen nejpříjemnější londýnská čtvrť, ale prostě jedno z nejatraktivnějších zastavěných míst na světě. Žádné Beverly Hills, nic hogo fogo, jen červené cihly, břečťan, zákoutí, lavičky, zvlněný terén, náměstíčka, jedna rušná hlavní ulice, dobré spojení metrem a po ruce velikánský park – Hampstead Heath. Nevýrazná výšina v parku se jmenuje Parliament Hill, nikoli proto, že by na tom kopci někdy zasedal parlament, ale z dočista jiného důvodu. V listopadu 1605 se jistý Guy Fawkes s kamarády pokusil vyhodit tehdejší sněmovnu do povětří, natahal do ní postupně šestatřicet sudů střelného prachu – a na tom kopci seděli, měli odtamtud dobrou vyhlídku na ground zero, a čekali, až to bouchne... Nebouchlo, někdo je včas udal, jak to bývá. Zbyla po nich dětská říkanka: Remember, remember, the fifth of November / Gunpowder, treason and plot. / We see no reason why gunpowder treason / Should ever be forgot a každoroční bujará oslava Guy Fawkes Day s ohňostrojem. – Pojmenovat zcela vážně takovýhle kopec jako Parlamentní, to je možné jen v Anglii. (Říkají také, že Fawkes byl v jejich dějinách jediný člověk, který vstoupil do parlamentu s otevřenými úmysly.) – Žil tady John Keats (a má tu muzeum – Johne, Johne Keatsi / svou teplou čepici / nezapomeň vzít si – znáte to?) a Freud a víc slavných lidí, než si dokážu vzpomenout. Pokud se na Hampstead vypravíte a jste ochotni park vynechat, pak nejlépe metrem na stejnojmennou stanici, trochu se tam rozhlédněte a pak se vydejte pěšky po ulici Haverstock Hill s případnými drobnými odbočkami oběma směry ke stanici Belsize Park. Jinak dle mapy města a vlastní úvahy. Viz též Zajděte si na pivo v části Must (příště).

4. Cream tea. Ojojoj, to je lahůdka, a čím dál tím míň známá! Menu při svačině zvané cream tea se skládá ze speciálních vdolečků zvaných scones, zavařeniny (správně by měla být jahodová, ale někdy může být i rybíz, lesní plody apod.) a mléčného produktu, jehož název neumím uspokojivě přeložit – anglicky se to řekne clotted cream a je to něco jako mascarpone, ale ne docela; bývá na tom žlutá křupavá krusta, což není bug, ale velmi žádoucí feature. Na máslový vdoleček natřete krémovou smetanu, na ni džem, ukousnete, zapijete čajem a máte pocit, že život má zaručeně smysl. Chcete-li to mít opravdu stylové, pak správný čas na cream tea je ve čtyři odpoledne, ne dříve a ne později. A nedostanete ho všude, rozhodně ne dobrý. Chce to hledat – a hlavně si ověřit, že vdolečky pečou sami na místě, protože když nejsou čerstvé, není to prostě ono. Kavárna v Greenwichi, kde měli nejlepší mně známý cream tea, před pár lety zkrachovala, takže uvítám informace o vašich objevech.

5. Národní galerie. Do muzeí a obrazáren se v Londýně chodí většinou zdarma, National Gallery není výjimkou, ale to není ten pravý důvod, proč tam jít. Nicméně je to důvod, proč se tam klidně zajít podívat se jen na pár obrazů a zas pokračovat jinam. Pokud to tak uděláte a dáte na můj vkus, doporučuju Turnera, Constabla a Goyu. Turnerův obraz Déšť, pára a rychlost ode mne můžete při té příležitosti pozdravovat. Kromě toho stojí rozhodně za vidění (no, ona stojí za vidění celá ta galerie, ale vy nemáte čas) Leonardova Madona ve skalách; tedy, Leonardova... ta zaručeně Leonardova visí v Louvru, tohle je replika nejasného původu, Angličani tvrdí, že ji aspoň částečně namaloval Leonardo, potměšilí Frogs jsou však toho názoru, že to byli jeho žáci a Mistr jen možná prošel kolem a přikývl.

6. Double-decker. Londýnský autobus je dobrý pro vyhlídkovou jízdu – vylézt si do patra, dívat se, až vás cestou něco zaujme, tak vystoupit. Vřele mohu doporučit například linku 390 z Archway do centra. Ale nepoužívejte ho jako reálný dopravní prostředek, tedy způsob přemístění z bodu A do bodu B. Na malé vzdálenosti jsou lepší nohy, na velké metro.Ty vzdálenosti je potřeba pečlivě odhadovat, protože Londýn je velikánský a co na plánku vypadá blízko... pozor na měřítko, podívejte se, v jakém měřítku je nakreslena vaše mapa Londýna a porovnejte si to s mapou Prahy, Brna nebo jiného města, na které jste zvyklí.

7. Natural History Museum. Přírodovědné muzeum. Darwin, dinosauři a tak. Nezanedbatelná část dějin Britského impéria je dějinami přírodovědeckých objevů, tady je najdete pohromadě.

8. Science Museum. Technické muzeum, jak má být. Dá se v něm leccos dělat, hrát si, zkoušet, ne jen pasivně přihlížet. Ráj kluků každého věku. Taky jich bývá řádně plné, hlavně těch mladších. Klid na prohlídku nečekejte. Volné místo, kde si dát kávu, taky většinou ne.

9. Fortnum & Mason. Nejvyhlášenější lahůdkářství na světě. Zajděte si tam na něco menšího. Pro jednou si to dovolit můžete. A ten pocit...

10. Hyde Park, St. James's Park, Green Park. V létě nechoďte po hospodách. Kupte si v samoobsluze pár baget, sýr, paštiku, jablka, láhev růžového, papírové kelímky, jděte do nejbližšího pěkného parku, což bude v centru města patrně jeden z těchto tří, natáhněte se do trávy nebo si připlaťte pár pencí za celodenní pronájem lehátka (prostě si vezmete jedno volné, bývají jich tam štosy, a počkáte, až přijde výběrčí). Radujte se ze života. Dívejte se do nebe a do korun stromů. Vypadají do jednoho, že jim je aspoň pět set let a že z jejich kořenů každou chvíli vyskočí nějaký hobit.

11. St. Paul's Cathedral. Duchovní i velmi reálná dominanta města. Nádherná stavba, strohá i ozdobná zároveň. Nezapomeňte, že v době, kdy ji Christopher Wren na troskách staré katedrály stavěl, byla už dnešní historická Praha historická. Skoro všechno, co je v Londýně k vidění, pochází ze sedmnáctého až dvacátého století. K důležitým výjimkám patří Tower, Westminsterské opatství, malé zbytky římských hradeb, Svatojakubský palác na konci ulice Pall Mall (vzdálenějším od Trafalgar Sq), základy a části zdí několika později přestavěných kostelů a hospod a čtyři právnické koleje (Inns of Court): Gray's Inn, Lincoln's Inn a dvě budovy Temple, což bylo původně skutečně sídlo templářů. To jistě není všechno, ale zbytek klidně ponechme odborníkům. Londýn v minulosti několikrát vyhořel, nejdůkladněji v roce 1666, za druhé světové války byl mnohokrát bombardován. Středověku v něm proto mnoho nenajdete.

12. Piccadilly Circus. Pražáci se scházejí "pod vocasem", v Londýně je oblíbený meeting point pod Amorem, tedy pod Erotovou soškou na Piccadilly Circus. Není to náměstí, jen křižovatka, velmi rušná a nepřehledná, autem bych tu nechtěl jet ani za nic a v autobusu občas zavírám oči. Goodbye Piccadilly, farewell Leicester Square...
KLÍČOVÁ SLOBA: to be continued.