Dva malé postřehy k olympiádě

1. Poslouchal jsem ráno v autě BBC a někdo, jehož jméno mi uniklo, tam velmi zajímavě hovořil o olympiádách v antickém Řecku. Všichni jsme se učili ve škole, že po dobu her byl v Řecku posvátný mír. "Nešlo o nějakou symbolickou hodnotu," říkal ten historik. "Mělo to ryze praktické důvody, jinak by se všichni ti lidé na hry přes válečné zóny prostě nedostali."
2. Letošní olympiáda je už tak pátá či šestá, kde nesoutěží jen atleti, ale taky (a vlastně především) analytičtí chemici s biochemiky. Ti druzí vymýšlejí nové a nové způsoby dopingu, ti první se jej učí odhalovat. Závody ve zbrojení, problém štítu a meče. Taková soutěž je pak stejně falešná jako česká fotbalová liga. Sport jako divácký zážitek dosahuje v dnešní době vrcholu (Euro 2004 – to byla nějaká show!) a dna zároveň.
KLÍČOVÁ SLOVA: Kostas Kenteris, Katerina Thanou.