Má být otevřeno nonstop?

Dovolená v Rakousku mi připomněla, že existuje něco jako otvírací doba v obchodech. V Praze na ni člověk nemyslí. Dva velké hypermarkety jsou otevřené nonstop a většina zbývajících denně dlouho do večera: do osmi, do devíti, někde do jedenácti. V sobotu a neděli samozřejmě totéž. Kromě toho tu je hustá síť malých večerek a nonstopů - v hlavním městě se vám prostě nemůže stát, že byste nedostali koupit chleba, mléko či víno, kdykoli si vzpomenete. Ale v rámci Evropy je to spíš výjimka než pravidlo. V Rakousku a Německu, jak známo, zavírá většina obchodů v 18 či 19h, v sobotu bývá otevřeno do jedné odpoledne a pak se otevře až v pondělí ráno. U nás se už nějakou dobu zvažuje zákon, který by obchodníkům nařídil totéž. Je to dobrý nápad, nebo špatný?
Řekl bych, že spíš dobrý, pokud se nepoženou věci do extrému - rakouské otvírací doby už k němu mají blízko. Myslím, že dejme tomu model maximální povolené otvírací doby Po-So 6-21h, v neděli zavřeno, by byl přijatelný i pro nás, co chodíme do práce spíš na osmou než na šestou a odcházíme úměrně později. Nakupovat ve tři ráno je opravdu trochu praštěné a hlavně zbytečné. Práce v noci není zdravá ani přirozená a měla by se provozovat jen u těch profesí, kde je to opravdu nutné - zdravotní sestry a hasiči musí mít noční služby, prodavačky nikoli.
Lze namítnout, že to je neliberální názor. Souhlasím, nejsem liberál. Lze namítnout, že jde o rozšiřování pracovních příležitostí, že by jinak přibylo nezaměstnaných. To je pravda a nemám na ni dobrou odpověď, nicméně stejnou logikou lze hájit sweatshopy a dětskou práci v rozvojových zemích. Lze namítnout, že to je sociální inženýrství: snaha manipulovat lidmi, aby žili určitým a ne jiným způsobem (pomni, bys den sváteční světil), snaha omezit jim možnost volby. Kdo nechce chodit v noci či v neděli nakupovat, nemusí přece, viďte?
Připusťme však, že sama existence možnosti (navíc podpořená reklamou a celým společenským prostředím) má taky na způsob života svůj vliv. Připusťme, že jsme do značné míry takoví, jaké je prostředí, v němž žijeme, že chování hráčů vychází z pravidel hry, ze tvaru a vzhledu hřiště. Vlastně každý zákon a každý zásah do chodu společnosti je chtě nechtě ovlivňováním a sociálním inženýrstvím! Nonstop otevřené hypermarkety jsou jím taky. Posilují tendenci nakupovat, utrácet, zanedbávat ostatní stránky života. Je jasné, že majitelé obchodů chtějí mít otevřeno, vydělají tak víc. Ale co my všichni ostatní (= demokratická většina), je nepřetržitý prodej v našem zájmu, či nikoli?
Diskuse o zákonném omezení prodejní doby je naprosto v pořádku: je diskusí o žebříčku hodnot. Je nepatrným kousíčkem diskuse o podobě světa, v němž chceme či nechceme žít. Jsem agnostik, ale vím, že třetí přikázání křesťanského Desatera (a jeho striktněji vyžadované a náročnější analogie v rámci judaismu a islámu) není hloupost, kterou lze odbýt mávnutím ruky. Rytmus lidského života je odměřován svátečními dny; když nám definitivně splynou se všedními, ztratíme - obávám se - něco nenahraditelného.
PŘEČTĚTE SI: Naomi Klein: No Logo; Benjamin R. Barber: Jihad Vs. McWorld.
KLÍČOVÁ SLOVA: konzumní společnost.