Polský novinář, český novinář

Kniha Jacka Żakowského Obavy a naděje: Rozhovory o budoucnosti je výborná! Je to soubor interview s předními světovými ekonomy, politology (těmi opravdovými) a filosofy. Hustota podnětných myšlenek je obrovská, je to třeba číst pomalu, ne kvůli nesrozumitelnosti, ale proto, že se opravdu vyplatí pomaloučku nad stránkami přemýšlet. Víc o obsahu knihy napíšu určitě později. Jedno mě ale napadá hned: kouzlo knihy spočívá hlavně v tom, jak mistrně jsou kladeny otázky, vedena nit rozhovoru. Żakowski je komentátor varšavského týdeníku Polityka. Kdo z našich novinářů by dokázal pořídit podobný rozhovor s Francisem Fukuyamou, Samuelem Huntingtonem či Lesterem Thurowem? Nejlepší čeští novináři specializovaní na interview jsou podle mne Václav Moravec z BBC a Renata Kalenská z Lidovek. Ve srovnání se svými českými kolegy jsou oba hvězdy. Vedle Żakowského vypadají jako Sparta vedle Realu Madrid. Čím to je? Polityka i Gazeta Wyborcza mají rozhodně blíž ke Guardianu či Independentu než kterýkoli český deník či týdeník. Polský trh je čtyřikrát větší, novin se tam prodává možná i víc než čtyřikrát více, vydavatelé tedy mohou zaplatit špičkové lidi, potud paralela s fotbalem. Nevysvětluje vše. Kdyby Lidovky nebo MF Dnes nabídly čtyřnásobek platu svého nejlépe placeného komentátora, český Żakowski se stejně neobjeví. Nebo se pletu? (Dá se říci, že výkon každého je dán i velikostí výkonu protihráče; Poborský hraje jinak proti Nizozemcům a jinak proti Opavě; podobně naši novináři mají za protihráče zpravidla něco jako Škromacha či Issu; ale to není odpověď, jen posunutí problému o stupínek dál.)
KLÍČOVÁ SLOVA: Polsko, svět, my.