Sametová

Sleduju se zájmem v Lidovkách cyklus rozhovorů Renaty Kalenské s hlavními aktéry listopadového převratu před patnácti lety. Zarážející je, jak nikdo ze zpovídaných, od prominentních komunistů po disidenty, vlastně neví, co se to tehdy přesně stalo, nikdo nezná mechanismy, které vedly k pádu starého režimu. Je to pořád jako v titulku knížky, kterou tehdy napsal Václav Bartuška: Polojasno. Každý z pamětníků zná nějaký střípek, a to ještě podmíněně, nemůže si být jistý - a my s ním - co je omyl, co dezinformace a co realita. Myslím, že dost světla by do těch přetrvávajících záhad mohli vnést především ti důstojníci StB, kteří zároveň pracovali pro KGB. Jenže ti si s paní Kalenskou do novin povídat nepůjdou. Kde jim je ostatně konec? Rozhodně ne v politice. Dílem jsou ve velkém byznysu, dílem v podsvětí, často asi v rozmazané zóně, která se u nás na Východě rozkládá mezi oběma těmito sférami. Žijí si dál své napínavé, výnosné a z našeho hlediska trochu pohádkové životy; bez publicity, bez běžné morálky. Z objektů paní Kalenské by o nich něco vědět mohl Miroslav Štěpán, v roce 1989 zřejmě nejschopnější člen vedení KSČ, dnes obskurní politická figura. Nevzali ho na loď. Ale právě proto mluví hodně otevřeně a zajímavě, i když je to z velké části zásluha šikovné novinářky.
KLÍČOVÁ SLOVA: Gorbačov.