Bokovka

Všechno, co je živé, víno i člověk, časem zraje, spěje k vrcholu - a pak to z něj začne nevyhnutelně sestupovat. To je hlavní poselství filmu Bokovka (originální název Sideways nese trochu více významů). Tomáš Baldýnský ho v Reflexu nazval Jízdou po deseti letech, což celkem sedí. Jízda ve třiceti je hra, táž Jízda ve čtyřiceti nemůže být nic jiného než existenciální drama. Zápletka je prostá: dva pánové maličko přes čtyřicet si vyrazí vyhodit z kopýtka, protože jeden z nich se má za pár dní oženit. A trochu se jim to, jak jinak, vymkne z ruky.
Bavil jsem se a bylo mi smutno. Oboje neustále. Je to film mnoha souběžných chutí, jako dobré červené. Mimo jiné podává téměř úplný přehled typologie mužů; každý z nás je buď (víceméně) Miles, nebo (víceméně) Jack. Miles čte intelektuální noviny (hmm, tedy, on si je spíš kupuje než čte), Jack nečte žádné. Miles selže dřív, než krizová situace nastane, Jack uprostřed této. Miles vyvolává v ženách potřebu ochraňovat, Jack potřebu poddat se. Jack se vytahuje úspěchy u žen, Miles by rád, ale nemá čím. Jack dovede manipulovat, Miles se rád nechá. Miles se neumí rozhodovat vůbec, Jack ano, ale víceméně vždy špatně. A tak dále.
Film není vhodný pro partnerské páry (pokud vám oběma není pod pětadvacet, pak je to fuk). Není pro ně vhodný do té míry, že by to na něm mělo být napsáno. Holky, jděte na to s kamarádkou; chlapi, s kamarádem nebo přinejhorším sami. Po filmu zajděte někam na víno, na které během promítání dostanete neodolatelnou chuť, a tam si důkladně popovídejte (ženy), případně důkladně mlčte (muži). A hlavně si nedávejte merlot!
KLÍČOVÁ SLOVA: sestup, návrat, smíření...