Pohřeb vzdálených příbuzných na vesnici mezi kopci

Prší, jako by nemělo přestat už nikdy. Velká vesnice, která kdysi bývala městečkem, se brání kamennou dlažbou jen na rynku, dál začíná bláto. Před kostelem hraje hasičská kapela, studená voda kape za krk i do flíghorny. V hospodě je teplo, cigaretový kouř, pach zvětralého piva, rezignovaná hostinská, která očividně čekala od života víc, ale už nečeká. Otče náš, jenž jsi na nebesích. Jeden stůl plný štamgastů v montérkách, dál jen prázdný chladný sál. V kostele je naopak plno. Pan farář je mladý, zřetelně má trému. Slouží mši spolu se zkušenějším kolegou ze sousedního městečka, které ještě městečkem je. Říká, co se říká vždycky: smrt je naše jediná jistota. Mluví přesto dobře, třesoucí se hlas ho všem přibližuje. Posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé. Před oltářem vystavili dvě rakve vedle sebe. Autonehoda. I proto je tak plno, tragická událost děsí a přitahuje. Jinak se tu děje málo zjevného, vesnice žije pod svou vlastní hladinou, neviditelně. Drobné chybičky v liturgii místní věřící elegantně přehlížejí. Ti, kteří se modlí, to dělají opravdově, upřímně, bez studu a bez okázalosti. Vědí bez náznaku, kdy povstat, kdy pokleknout. Buď vůle Tvá. Zřízenci pohřební služby si vzali přes obleky tmavé lyžařské bundy, jsme na Vysočině a je tu opravdu zima. Jako v nebi, tak i na zemi. Když vyjde průvod z kostela, naráz přestane pršet. Ulice se jmenuje Hřbitovní. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. Od čerstvě vykopaného hrobu je vidět přes kamenný taras do polí a k lesům. Ne že by se mraky roztrhly, ale přesto je nějak jasněji, viditelněji. Smíření a odpočinutí. A odpusť nám naše viny. Kapela dohraje snad podesáté Zasviť mi, ty slunko zlaté a bez varování spustí státní hymnu. To se teď na pohřbech dělá? Zní to nakřáple, falešně, dojemně a krásně, a to je ta krásná země, jako i my odpouštíme našim viníkům. Ženy se konečně rozpláčou těžkými, dlouho zadržovanými slzami. Muži beze slova, hranatí, neohrabaní v černých kvádrech místo pracovních overalů. Lidé z kopců. Hrst chvojí na rakev. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. A na druhou rakev. Zůstanou tu. My půjdeme domů. Prozatím.
Amen.
KLÍČOVÁ SLOVA: však víte.