Groteska

Příhoda jak z němého filmu. Malý náklaďák s uhlím, odhadem tak na půldruhé tuny, se pokoušel nacouvat na chodník. Bránil mu v tom vysoký obrubník, od kterého se odrážel. Další pokus, zase bum zpátky. Tramvajákovi, který musel kvůli téhle snaze zastavit, došla trpělivost a začal zvonit. Řidič náklaďáčku z toho znervózněl, poodjel si o dva metry dál, rozjel se na zpátečku rychleji, auto se vyhouplo na chodník... a jak nadskočilo, otevřely se mu postranice korby a uhlí se začalo proudem řinout na zem. Řidič zastavil a vystoupil. Čekal jsem nadávky. Namísto toho vzal tiše lopatu a rezignovaně začal uklízet. Byl starší, v placaté čepici, s brýlemi. Napadlo mě, že v klasické grotesce jsem nikdy neviděl uklízet důsledky všech těch drobných katastrof a šlehačkových bitev. Ale právě kvůli těm koncům legrace a nevyhnutelné nutnosti dát to všechno zas do pořádku mi z nich bývalo vždycky smutno. Jen mi nikdy nedocházelo, proč vlastně. Pochopil jsem to dneska ráno v Libni.
KLÍČOVÁ SLOVA: Tulák Charlie.