(My) pisálci, aneb počítačová žurnalistika

Na svém pěkném blogu Festival SuperMall rozpoutal jIRI diskusi o české počítačové žurnalistice. Ač vím, že bych neměl, zapojil jsem se do ní delším nesouhlasným komentářem. Koneckonců, řeč je o mé profesi, je přirozené, že se mě to týká - jen přemýšlím, zda se mě to netýká až příliš, zda nejsem totálně zblblý provozní slepotou. Zhruba řečeno, jIRI tvrdí, že čeští počítačoví novináři nestojí celkem za nic. Já namítám, že znám několik opravdu dobrých (a jmenuji je tam, a to ještě z pochopitelných důvodů vynechávám jednoho či dva kolegy z našeho vydavatelství). - Vystavuji se pochopitelně podezření z trestuhodné falešné skromnosti, protože jIRI mě uvádí mezi částečně pozitivními příklady. Ale chválí mě tam za věc, které si já nijak nepovažuji, pokládám ji za banální a okrajovou. Ono je sice příjemné, když vás někdo pochválí, ale musí to mít něco společného s realitou, jinak z toho máte zcela opačný pocit. - Nicméně v hlavních bodech s jIRIm souhlasím. Počítačové časopisy jsou čím dál tím míň ke čtení, naše i cizí. Buď jsou komerčně úspěšné a podobají se televizi Nova, nebo jsou neúspěšné a podobají se samy sobě v roce 1994. Je to neradostný, ale nevyhnutelný vývoj; celý obor informačních technologií je taky něčím jiným, než býval dřív. S úzkostí a zblízka sleduji jízdu lodě, na jejíž palubě pracuji, mezi výše popsanou Scyllou a Charibdou. Ale volba mezi nimi je vlastně snadná, protože vede ke stejným koncům.
KLÍČOVÁ SLOVA: byznys.