Lyrici a fyzici

Myslel jsem, že tohle všechno už svého času vyřešil C.P. Snow, jeho (marketingově geniální) pojem dvou kultur a následná diskuse, která otřásla intelektuálními kruhy, až se okna knihoven i kaváren chvěla. Ale ono je to pořád baví. Štefanu Švecovi nelze upřít originalitu a vtip; kdyby to napsal anglicky, vysloužil by si možná svých patnáct minut globální slávy. Ale v podstatě je to debata o ničem, protože Švec polemizuje s názory, jež zastávají v přírodovědné komunitě jen hlupáci (někteří z nich ovšem píšou učebnice). Solidně uvažující přírodovědci - stejně jako solidně uvažující technici, humanitní vědci, instalatéři, zdravotní sestry apod. - vědí, že pravidla, škatulkování, myšlenková schémata atd. skutečně nemají absolutní platnost (Švecovým jazykem: že sou vocaď pocaď), že to jsou pomůcky, ne dogmata, že jsou pro nás, ne my pro ně. Nicméně taky vědí, že to jsou pomůcky užitečné, bez nichž bychom se ztratili v chaosu nestrukturovaného světa. Není pravda, že si "matematici a logikové myslej, že jejich myšlenkový struktury kopírujou svět". Naopak, daleko častěji žasnou nad tím, že abstraktní konstrukce jejich vědy v tak pozoruhodné míře dokáže realitu světa aproximovat a nepokládají to ani za samozřejmost, ani za snadno vysvětlitelnou shodu. Jestli myslel Švec svůj článek vážně, čímž si nejsem jist, pak udělal běžnou chybu: zaměnil své povrchní, učebnicové znalosti subjektu za skutečné pochopení. To se stane každému, kdo se příliš vzdálí ze svého dvorku a nevezme si s sebou dost pokory. Lidé tohle dělají furt und furt; zbytečný spor lyriků s fyziky může radostně pokračovat. Tu a tam z něj jako vedlejší produkt vypadne něco zajímavého ke čtení, což se stalo i teď.
KLÍČOVÁ SLOVA: intelektuálové.