Daňové přiznávání

Nejsem podnikatel. Ale čas od času napíšu článek do novin nebo časopisu. Případně přeložím knížku. Dostanu za to zaplaceno. A k jednatřicátému březnu následujícího roku zas většinu těch peněz odevzdám státu.
Tento celkem přímočarý proces má dva háčky. První je ten, že než ty peníze odevzdávám, většinou je stihnu utratit. Druhý, větší, spočívá v tom, že státu nestačí prostě si ty prachy vzít. Vyžaduje k tomu navíc složitý rituál, co do počtu detailů a zrádných míst jistě ne snazší než obětní obřad kteréhokoli známého náboženství. Pohybuji se tedy s tisíci jiných po známé trase orientačního běhu finanční úřad - zdravotní pojišťovna - správa sociálního zabezpečení - pošta. Zdravím se s těmi spolubojovníky, s nimiž jsem se poznal v předchozí frontě. Snažím se úsměvem a zoufale předstíranou servilitou získat na svou stranu aspoň na chvilku různé nižší kněžky asistující Obřadu. A říkám si, čím by si mě získala kterákoli vláda: radikálním zjednodušením celé té ceremonie. Za daňové přiznání na jednom listu A4 se všemi položkami bezpečně srozumitelnými bych snad volil i fašisty. (Tedy, přinejmenším, kdyby volby byly koncem března.)
Čert nakonec vem celý den strávený vyplňováním a další celý den na úřadech. S tím bych se smířil. Ale rozčiluje mě, že nikdy nevím, zda jsem to všechno vyplnil a zaplatil správně. Že netuším, jaké astronomické penále mi někdo vyměří po několika letech od nechtěné chybičky. Jednou, před několika lety, jsem se rozhodl řešit věc radikálně a svěřil jsem se placené odbornici. Samozřejmě nelicencované, tudíž bez právní odpovědnosti. (Provozovala řemeslo daňové poradkyně načerno, aby z něj nemusela platit daně:). Stálo mě to pět tisíc na jejím honoráři a dalších jedenáct na pokutě u PSSZ - jediné, kterou jsem zatím v této souvislosti platil. Těmito dvěma částkami jsem se dostal se svou přivýdělečnou činností hluboko do minusu, od té doby ty předpisy zas pročítám sám, vyplňuju lejstra a špatně kvůli tomu spím. Každý rok si říkám: od teď žádné příjmy navíc! Když někam budu něco psát, tedy jedině bez honoráře. Jenže pak si uvědomím, že musím z něčeho splatit sekeru, kterou jsem zaťal, když jsem sháněl peníze na zaplacení letošních daní.
KLÍČOVÁ SLOVA: starého psa novým kouskům nenaučíš.