Sex, lži a statistiky přístupů

Je konec měsíce, podíval jsem se tedy do statistik. Čtenost tohoto blogu je velice malá, což mě nepřekvapuje, protože je starý teprve tři týdny; protože jsem jej kromě registrace v běžných vyhledávačích nikde nepropagoval (no dobře, poslal jsem mail pár kamarádům a známým, ale jestli jich bylo dvacet, tak hodně); protože nemá strhující název; protože nejsem CEO přes SEO ani naopak :-); protože si píšu pro sebe a pro radost a basta. Na poklidném plochém grafu počtu přístupů je však výrazný výkyv dne 28.7. Kde se vzal? Elementary, my dear Watson. Toho dne jsem vyvěsil post s titulkem Proč máme rádi sex. Obsah byl zajisté pro nejednoho čtenáře zklamáním, ale to vyšlo najevo až po kliknutí a pootočení počitadlem. Takové názvy fungují. (To věděl asi i ten Jared Diamond, nebo spíš jeho literární agent, když hledali název pro knihu, kterou jsem zde glosoval.) Poněkud zavádějící titulek mě prozatím vynesl až na pěkné 76. místo mezi českými blogy registrovanými v Toplistu a díky tomu, že se tam počítá dlouhodobý průměr, bude zabírat ještě nějakou chvíli.
KLÍČOVÁ SLOVA: tentokrát je nemůžu uvést, to mi slušnost nedovolí.

Milá blbinka pro geeky&pamětníky

Co si lidi nevymyslí: nějaký Jörg Seyfferth napsal program nazvaný ASCII Generator. Napíšete tam slovo, ono se vám vygeneruje v ASCII artu, dokonce různými "fonty". Nostalgie řádkových tiskáren a plakátů s portrétem Marilyn Monroe vytištěných ze samých x a o...
KLÍČOVÁ SLOVA: ASCII art.

Pěkná hračička od Sony

Tohle se mi vážně líbí: dvougigový jednopalcový pevný disk v pouzdře velikosti vizitky, připojuje se přes USB. Říkají tomu Micro Vault Pro. Kolikpak bude stát?
KLÍČOVÁ SLOVA: Sony, USB, data v kapse.

Literární hádanka 3.

Jasně, byl to Tom Sawyer - tedy v plném znění Dobrodružství Toma Sawyera od Marka Twaina v překladu Františka Gela. (Jo, taky mám ještě radši Hucka Finna.) Teta Polly nařídila Tomovi bílit plot, ten však dokázal přesvědčit kolemjdoucí kluky, že to není otravná práce, ale skvělá zábava (ani na vteřinu si to sám nemyslel) a rozprodal jim právo chvíli bílit za nejrůznější úplatky. Nechal toho, až když došla barva. Šikovnej kluk... dneska by byl politikem. Nebo prodejcem u Amway. A další hádanka je tu. Napovím, že tentokrát to není anglosaský autor.
Avšak já jsem zvedl ustrašeně ruku jako na obranu a řekl: "Vím již, kdo jsi. Tvůj muž je na cestách a tvé srdce je zrádnou pastí a tvé lůno pálí více než oheň."
Avšak přesto, že jsem tak hovořil, nemohl jsem prchnout.
Byla poněkud zmatena, ale pak se opět usmála a přistoupila ke mně ještě těsněji.
"Myslíš?" zeptala se něžně. "Ale to přece není pravda. Mé lůno nepálí jako oheň, naopak říkají, že je nanejvýš líbezné. Zkus sám!"

BFU maže soubor

"To je neuvěřitelný, ten soubor prostě nejde smazat. Už to zkouším pět minut a pořád to hlásí nějaké nesmysly. O tom snad něco někam napíšu."
Podívala se mi přes rameno. "Ono to bude tím, že ho zkoušíš smazat z cédéčka. Ale napsat to můžeš."
KLÍČOVÁ SLOVA: ach jo.

Rudd, Mali a Beethoven

Hudba z Mali, to je ve světě world music pojem. Jedna z nejchudších zemí Afriky je světovou hudební velmocí: jmenujme muzikanty jako Afel Bocoum, Ali Farka Touré, Salif Keita či Toumani Diabaté. Posledně jmenovaný vytvořil dost nepravděpodobnou kombinaci s osmašedesátiletým americkým trombonistou Roswellem Ruddem a vzniklo album Malicool. Nahráli ho v Bamaku s místní doprovodnou skupinou, Toumani Diabaté hraje na malijskou harfu zvanou kora. Přesto je výsledek "západnější", než by člověk čekal, což je dáno hlavně výběrem titulů: kromě skladeb obou hlavních protagonistů najdeme na albu Thelonia Monka, Gershwina, velšský tradicionál (!) a mírně destruktivní verzi Ódy na radost, kterou si IMHO klidně mohli odpustit. Příjemná oddechová hudba, trochu až smooth jazz, dvě tři vynikající skladby. Čekal jsem víc. Jenže holt ne každá kombinace zkušeného jazzmana a africké energie vyjde tak úžasně jako Khepera od Randyho Westona, ze které lezu na strop už několik let. A Malicool není určitě špatný: jen není skvělý.
Mé oblíbené skladby: Bamako, For Toumani.
KLÍČOVÁ SLOVA: world music, jazz, Mali, kora.

Přemýšlejte o svém karassu

CITÁT: "Když zjistíte, že se váš život bez příliš logických důvodů proplétá s životem někoho jiného," píše Bokonon, "může být tato osoba příslušníkem vašeho karassu." –Kurt Vonnegut: Kolíbka
KLÍČOVÁ SLOVA: karass, wampetr, granfalón, boko-maru.

IPO Google bude asi 9. srpna

Odvaha, nebo drzost? Nabídková cena akcií krát jejich počet (v prodeji při IPO bude však jen asi desetina) dává tržní kapitalizaci mezi 30 a 35 miliardami dolarů, víc než Sony nebo Ford (pro srovnání, ten má tržby asi 500x větší než Google). Internetová bublina se očividně vrací. Kde chce Google ty peníze vydělávat? Dobré zpravodajské pokrytí událostí kolem Google mají The Mercury News.
KLÍČOVÁ SLOVA: AdWords, AdSense, co dál? Froogle?

Herzlich willkommen in den Untergrund

Něco na zasmání po ránu: mapa londýnského metra, pečlivě a s láskou k věci přeložená do němčiny. Znalci Londýna, poznáte bez pohledu na originál, co to je stanice Gemeinde, Uferdamm nebo Denkmal?
KLÍČOVÁ SLOVA: Kew Gartenen, Putney Brücke, Tottenham Hof Weg.

To English or not to English

As you may have noticed :-) I write this weblog in the strange and incomprehensible language. That is, incomprehensible to the vast majority of the mankind. The language is Czech – my mother tongue (well, not exactly, but I don't want to make things too complicated for the start). I decided to use Czech because it is, of course, easier for me, and because the blog was intended as strictly personal, with no aspirations to be read by accidental visitors. But this is Internet, man!; the accidental visitors are the integral part of the game. As early as after two weeks of operation, several people asked me (very politely) to consider publishing in English, at least partly.
They may be right. After all, is it OK and netiquette-compliant to use foreign language on the free service based in the U.S., fueled (presumably) by the money of American advertisers? I am not sure. Perhaps you have heard about the upheaval caused by too much Portuguese language on the Orkut; English-speaking people (in the case of Portuguese, I am English-speaking, too) complain about the communication they are excluded from. It seems to be logical and civilized to use the common language in the cyberspace as much as possible. – On the other hand, the Internet is international by the definition, and there will be always local communities using their languages; I am member of one of them. Therefore, I settled on the compromise: I'm going to use both languages, Czech more often, English will be preferred for unofficial news & comments from my home country and the Eastern Europe.
I have to admit that I don't like writing in English. It is my second foreign language and I don't feel myself comfortably enough in it. You know the people speaking with a foreign accent; what I do is writing with a foreign accent. In fact, the language I'm writing in is Czenglish: Czech English. It is the best approximation of the real English I'm able to produce. I don't expect you to appreciate the beauty of my style (which is really painful for me since it is just this I do expect from my Czech readers). I only hope you will understand a bit. It is like making love in skiing clothes and thick gloves. You never know what your partner feels. Or: what does your partner feel? Help me! But - you know what I mean. Perhaps there is some trend here: the collective language of the Internet is not just English but the bad English - the sort of English we (= we Czechs, Germans, Chinese, Portuguese etc.) speak and understand. Move over, Oxford.
KEYWORDS: English; Czech; lost in translation.

Jakýpak hacker, prosím vás!

Ach jo: dokonce i česká verze BBC, o jiných domácích médiích ani nemluvě, píše o podvodníkovi z Brna, co zkusil nakupovat na falešné číslo kreditky, jako o hackerovi. Jakýpak hacker! Nešťastný moula to je, co asi ani pořádně nevěděl, jakou pitomost dělá. Až si Pepíček Nováků strčí v sámošce do kapsy tatranku, protože mu bude připadat, že tam jen tak volně leží, BBC a ČTK ho nejspíš prohlásí za ozbrojeného bankovního lupiče. Kromě toho opravdový hacker (na rozdíl od crackera) vůbec není zločinec, ale prostě nekonformní profesionál, ale to bychom po konformních amatérech novinářích už chtěli opravdu moc.
NA ČTENÍ (moc dobrý!): The Jargon File v. 4.4.7.
KLÍČOVÁ SLOVA: hacker, lamer, loser, luser.

Malá myšlenka o marketingu

Marketing funguje díky tomu, že jeho příjemce nepřemýšlí. Nicméně většina lidí po většinu doby nepřemýšlí. Takže marketing většinou funguje.
Domácí úkol: co všechno lze dosadit za slovo marketing, aby ta úvaha pořád dávala smysl? Konvenční náboženství? Manželství? Parlamentní demokracii?
KLÍČOVÁ SLOVA: k pěti plechovkám šestá zdarma.

Microsoft spustil svou odpověď na Google News

Jmenuje se to MSNBC Newsbot, je to v beta verzi, dost se to podobá Google News, jen je to zatím nepřehlednější, vyhledávací algoritmy jsou méně spolehlivé... a je potřeba brát to velmi vážně. První verze Internet Exploreru byly taky vedle konkurence legrační. Pak smích jaksi ustal. Newsbot je pro Microsoft důležitý ne jako takový, ale jako vedlejší produkt rozvoje vyhledávacích technologií. To je pole pro další velký souboj.
KLÍČOVÁ SLOVA: Google, Microsoft, Gatesovy miliardy.

Takových nás je, Franci

CITÁT: Celý život jsem chytře přemýšlel a hloupě jednal. -Franz Grillparzer.
KLÍČOVÁ SLOVA: Vídeň, Svět podle Garpa.

Jazz křehký jako orientální ornament

Album Astrakan Café od Anouara Brahema není žádná novinka, vzniklo v roce 1999, ale poslouchat se dá pořád. Je to hudba čajoven, kde se vysedává hodiny, protože stejně není kam jít, kde se přikusují koláčky máčené v medu, kde se pomaloučku pojídá chalva a baklava. Vousatí muži pozorně čtou noviny plné barevných titulků v nesrozumitelné řeči, mouchy bzučí, je horko a bezvětří, vlaky jedou k dalekým horám a ve stanovenou hodinu zazpívá z minaretu muezzin. Jo, a taky tam asi někde líně teče velká špinavá řeka, za řekou je gigantická fabrika a všude plakáty nějakého toho vůdce, hřbitovy mučedníků a reklamy na nealkoholické nápoje. Brahem, původem Tunisan, pojal album jako putování po periférii islámského světa, v názvech skladeb nenajdete jen Astrachaň, ale taky Groznyj, Dár-es-Saláam, Halfaouine (Brahemovo rodné město), poušť Kara-kum, Ašchabad, Mozdok (to je posádkové město v Severní Osetii, vedle Čečenska, kdybyste nevěděli). Hudba je však pořád víceméně stejná: sugestivní melodie, monotónní rytmy, ale nikoli strojové, s jemnými znervózňujícími změnami, všechno spíš piánko než forte, spíš pomalu než rychle. Zvukově je v popředí Brahemův hlavní nástroj: oud, tedy arabská obdoba loutny, doplňuje jej klarinet a perkuse, nic víc. Klarinetista Barbaros Erköse má spoustu prostoru, jeho nástroj často vede hlavní melodickou linku. Moderní excelentní jazz nejvyšší třídy, který personálně ani hudební inspirací nemá prakticky nic společného s afroamerickými kořeny této hudby, přesto do ní patří. Vydala mnichovská ECM, což je někdy snobárna a skoro vždy vysoká kvalita - tentokrát o tu první věc nejde.
Mé oblíbené skladby: Astrakan Café, The Mozdok's Train, Parfumo de Gitane, Nihawend Lunga a vlastně všechny.
Bude se vám líbit, jestliže se vám už líbí: Garbarek, Jarrett, Rabih Abou-Khalil, Shesh-Besh. 
KLÍČOVÁ SLOVA: world music, jazz, oud.

Žluťoučký kůň neprošel

Dodatek k předchozímu postu z pošty: žluťoučký kůň z toho vyšel pěkně pošramocený a ďábelské ódy touto cestou zpívat nebude, ale jinak to funguje. Mohu na svůj blog psát kdykoli a odkudkoli, dokud mi neseberou Palm a mobilní telefon, nedojdou mi baterky, signál nebo peníze na telefonní účet. Nebojte se, budu to používat velmi střídmě.
KLÍČOVÁ SLOVA: mobilní technologie, zdravý rozum.

Z terenu

Tohle je vicemene technicka zkouska: da se blogovat i z ulice z meho Palmu? A co to udela se Â?luÂ?ou?¨k??m kon?¬m, tedy s diakritikou?
KLICOVA SLOVA: mobile computing, fronta na poste.

Literární hádanka 2.

A. A. Milne vydal první díl Medvídka Pú v roce 1926, druhý o dva roky později, takže Jack Kerouac v roce 1950 obě knížky jistě znal – a ano, první literární hádanka byla úspěšně vyluštěna, opravdu jde o závěrečnou pasáž z On the Road, zde citovanou v překladu Jiřího Joska z odeonského vydání z roku 1980. Četli jsme to na gymplu pod lavicí a pak jsme si nejlepší pasáže navzájem vyprávěli, s foneticky vyslovovanými názvy měst, mezi nimiž se jak ve snu potáceli Sal a Dean... Děkuju Daniele Kantorové za vyluštění i za citát z Ginsberga.
Teď si dáme něco ještě lehčího: tohle zná každý, ne? Pamatujete si, jak popisovaná epizoda skončí?
"Jářku, Tome, nech mě trochu bílit."
Tom uvažoval. Už chtěl svolit; ale rozmyslel si to: "Ne; ne; nejde to, Bene. Víš, tetě Polly na tomhle plotě hrozně záleží – je to do ulice, víš. – Kdyby to byl plot za humny, bylo by mi to jedno a jí by to bylo také jedno. Ale na tenhle plot si moc potrpí; musí se to dělat velmi opatrně. Myslím, že bys mezi tisíce, ba snad mezi dvěma tisíci chlapci nenašel druhého, který by to uměl udělat jaksepatří."
"Vážně? Ale heleď, nech mě to aspoň zkusit. Jenom chvilečku. Já bych tebe nechal, Tome, kdybych byl na tvém místě."

Malý geopolitický nápad

Kdykoli si Západ poslední dobou vytvořil spojence na Středním Východě, časem proti němu vedl válku - viz klíčová slova. Extrapolací bych si dovolil odhadnout, že do deseti let budou Američané bojovat proti Saúdské Arábii ("despotická monarchie, kolébka terorismu, pouštní říše zla"). A jejich hlavním regionálním spojencem bude mírně reformovaný Írán. A my to budeme zpovzdálí velmi opatrně podporovat jako vždy.
KLÍČOVÁ SLOVA: Saddám Husajn, talibové, Usáma bin Ládin.

Proč máme rádi sex

Evoluční logika pavoučího samce je (...) neprůstřelná. Bizarní nám připadá jenom proto, že odlišnost lidské biologie činí sexuální kanibalismus nevýhodným. Většina mužů mívá během života mnohem více příležitostí kopulovat než jen jedenkrát; i dobře živené ženy obvykle porodí najednou pouze jedno dítě nebo nanejvýš dvojčata; a žena by nedokázala na posezení sníst takovou část těla muže, aby tím významně zkvalitnila výživovou základnu svého těhotenství." – Možná je to jen překladem, ale důsledná aplikace pouček neodarwinismu na problematiku nejmilejší zábavy lidstva zní neodolatelně legračně. Podobných citátů lze najít v knize Jareda Diamonda nazvané Proč máme rádi sex? mnohem více, nevybral jsem si nijak zlomyslně. Sama titulní otázka přitom není nesmyslná a za prozkoumání stojí: proč jsou zrovna lidé uděláni tak, že sex se jim vysloveně líbí a provozují jej daleko nad rámec reprodukční nutnosti? Zvířata se tak většinou nechovají, jen někteří primáti. Odchylka musí mít nějaký důvod; Diamond se jej snaží najít a popsat z hlediska evoluční biologie, tedy metodou sobeckého genu: naše geny se snaží reprodukovat, tudíž řídí naše chování tak, aby tomu napomohly. Takže například menopauzu, což je také lidské specifikum (u jiných živočišných druhů přetrvává plodnost samic až do smrti) vysvětluje Diamond tak, že starší žena, která už nemůže otěhotnět, začne "fungovat" jako babička, pomáhat svým dětem a vnoučatům, čímž udělá pro zachování vlastních genů více, než kdyby měla další děti. Lidská mláďata totiž potřebují mnohem více péče a delší učení k samostatnosti než mláďata jakéhokoli zvířecího druhu. Babička se prostě hodí... právě proto, že jsme inteligentní a společensky žijící bytosti. Je to inspirativní čtení, pokud se dokážete vypořádat s pasážemi jako je ta citovaná a se zjištěním, že je Diamond nemíní ani trochu žertem. Jako milostná předehra je však jeho kniha naprosto nepoužitelná, i když si ji asi leckdo omylem koupil právě z toho důvodu.
KLÍČOVÁ SLOVA: polygamie, mužská laktace, skrytá ovulace, menopauza, mužské a ženské role.

Literární hádanka 1.

Stejně bych tu rád měl tu a tam útržky textů, které mi uvízly v hlavě, v duši či aspoň v knihovně, tak proč to nespojit s malou hrou? Zkuste si vzpomenout nebo uhodnout, kdo to napsal a jak se to jmenuje! Cenu pro vítěze nemám, ale třeba se rozběhne zajímavá diskuse.
Dnešní ukázka je, myslím, snadná pro příslušníky mé generace, těžká pro mladší. Byla to naše kultovní kniha, přestože a protože se nás její námět až bolestně netýkal. Nemám ponětí, zda ji hltají i dnešní středoškoláci a dost o tom pochybuju; jejich chyba.
A tak když v Americe zapadá slunce a já sedím na starém rozpadlém říčním molu a dívám se na dlouhý dlouhatý pruh oblohy nad New Jersey a cítím tu syrovou drsnou zemi, co se v jediné neuvěřitelně nesmírné mase valí až k západnímu pobřeží, a celou tu uhánějící cestu a lidi, co sní o její velikosti, a v Iowě, však vím, už děti jistě pláčou v zemích, kde nechávají děti plakat, a dnes večer vyjdou hvězdy a cožpak nevíš, že Bůh je medvídek Pú? večernice už jistě zapadá a rozlévá svou bledou diamantovou zář po prérii jen chvilku předtím, než se snese naprostá noc, co požehná zemi, ztemní řeky, přikryje vrcholky, zavine poslední pobřeží a nikdo nikdo neví, co koho čeká, kromě beznadějných trosek stárnutí, myslím na Deana Moriartyho, myslím dokonce na starého Deana Moriartyho, na tátu, kterého jsme nikdy nenašli, myslím na Deana Moriartyho.

Knuthovo veledílo česky?

Zaslechl jsem, že se prý Fragment chystá vydat v češtině monumentální dílo Donalda Knutha The Art of Computer Programming. V české odborné literatuře věnované programování a myšlení o programování by to byla událost prvního řádu. Fragment již dříve vydal podobně závažnou knihu z jiného oboru, Feynmanovy přednášky z fyziky. Nevíte někdo, zda je to s tím Knuthem pravda? Případně - kdo to překládá?
KLÍČOVÁ SLOVA: softwarové inženýrství doopravdy.

Časopis, který se prodraží

O. přinesla domů časopis, v jehož prospěch argumentovala tím, že stojí jen dvacet devět korun. To nám oběma připadalo levné až podezřele, ale brzy jsme pochopili, v čem je ten trik. 29 je ještě moc, tohle by měly hypermarkety rozdávat zadarmo a vyplatilo by se jim to! Pročetli jsme Apetit odpředu dozadu a naopak, potěšili se neuvěřitelně svůdnými fotkami neuvěřitelně svůdných jídel, a pak se to už prostě nedalo vydržet, tak jsem šel a nakoupil zelené i červené pesto, kapary, jemnou kari pastu, sušená rajčata, kuskus, bulgur, nakládaný zelený pepř a burákové máslo (to si nemažeme na chleba, nejsme Američani, ale je ho zapotřebí pro správnou orientální chuť některých omáček - a je u nás nekřesťansky drahé) a budeme vařit a mlsat. Časopis, který takhle dokáže ovládnout čtenáře, se jen tak nevidí. Kdyby to dokázala počítačová média, to by jim inzerenti utrhali ruce... A není to jen tak; shodli jsme se, že v podání Apetitu nás dostávají i prachobyčejná míchaná vajíčka, skutečně tam o nich je celostránkový článek a je velice působivý. Jestli znáte rubriky o vaření z běžných společenských nebo ženských časopisů, zapomeňte na ně, tohle je něco jiného: dobré jídlo jako radost ze života, jako tvůrčí činnost, jako změna, kouzlo neobvyklosti, kterou přitom máte pod nosem a nevíte o ní. Už se těšíme na další číslo. Hlavní vtip věci je asi v umění vyvolat pocit, že je to nejen dobré a zdravé, ale taky snadné a rychlé; že v kuchyni není třeba trávit hodiny; že vaření není povinnost, ale radost; že velká část "vaření" vlastně není vaření, stačí poskládat pár věcí správně dohromady.
KLÍČOVÁ SLOVA: salát ze zelených lístků, nektarinek a kozího sýra; zmrzlina z borůvek a limetek; ratatouille; salát z melounu, sýra feta a oříšků; pan bagnat; gazpacho... a tak dále.

Orgnet.com, aneb vrána k vráně

Kdo nakupuje na Amazonu nebo v jiném podobném megaobchodě, zná jeden z tamních marketingových fíglů: "zákazníci, kteří si koupili tuto knihu, koupili rovněž..." a dostanete seznam titulů, z nichž některé vás asi opravdu zaujmou, protože logika komunit je prostě taková: když se deseti lidem líbí A i B a vám se líbí A, je dost pravděpodobné, že se vám bude líbit i B. (Nebo že se necháte přesvědčit o tom, že se vám líbí.) Valdis Krebs, provozovatel webové stránky Orgnet.com, udělal na základě dat z Amazonu velmi pěknou analýzu prodeje politicky zaměřené non-fiction v USA. Co mu vyšlo, je dokonalá polarizace amerického národa (tedy: té jeho části, která se aktivně zajímá o politiku). Liberálové čtou své knihy, konzervativci zas své, průnik je minimální. Určitý stupeň rozdělení by se jistě dal čekat předem, ale tak velký ne.
Zajímavá otázka je, jak moc se takové pozorování dá zobecnit: nejen na USA, nejen na vzdělanou střední třídu, nejen na knihy, nejen na politiku. Intuitivně bych čekal, že jde o obecný vzorec, typický pro všechny společnosti a všechny aspekty jejich fungování. Kolik národů vlastně žije uvnitř jednoho národa? Zdá se, že příslovečné tavicí kotle fungují mnohem méně, než by se zdálo. Postihují jen nejpovrchnější záležitosti: používáme komunikační jazyk, peníze, kalendář, chodíme do práce. Jinak si žijeme svým životem uvnitř své malé komunity, životem, který s jinými komunitami nemá nic společného. Což pravděpodobně platí, ať jste turecký gastarbeiter v Mnichově, papuánský lovec, squatter v kodaňské Kristianii nebo liberálně orientovaná mladá žena s vlastním autem, webem a bytem na Vinohradech.
KLÍČOVÁ SLOVA: data mining, teorie grafů, postmoderní společnost.

Městské mýty: Z Lagosu jen skok do Prahy

Přečetl jsem si na Mobil.cz aktualitu převzatou z četky, že v Lagosu propukla zajímavá fáma: když přijmeš mobilní hovor z neblahého telefonního čísla, zemřeš. Agentura to komentuje: "V tak pověrčivé zemi, jakou je Nigérie, jsou prý takové nepodložené zvěsti běžné." Ne tak zhurta! Dovedu si živě představit podobný urban myth klidně u nás nebo v Americe. Postmoderní technologie a předmoderní pověrčivost jdou krásně ruku v ruce. Nepřekážejí si; podporují se. Mechanismus téhle symbiózy by stál nejmíň za dobrou doktorskou práci ze sociologie. V zásadě si postupně budujeme svět fantasy příběhů, svět Hvězdných válek, kde mohou existovat vedle sebe rytíři, kouzla a kosmické lety.
KLÍČOVÁ SLOVA: čínský řetěz štěstí; hoax.

Slunce v duši, Georgi Bushi!

Tenhle milý pozdrav napsali asi před půldruhým rokem sprejeři na vnitřní zábradlí nájezdu na Barrandovský most z bránického břehu Vltavy. Kdykoli projíždím kolem, potěší mě. Nápis je však umístěn tak, že z okénka osobního auta si jej všimnete, jen když o něm předem víte. Lépe viditelný je z větší výšky. Aby si jej tedy přečetl pravý adresát, musel by se aspoň jednou svézt v autobusu číslo 253, a to je méně pravděpodobné než - dejme tomu - třetí světová válka.
KLÍČOVÁ SLOVA: Ján Zákopčaník, axis of evil.