Sex, lži a statistiky přístupů

Je konec měsíce, podíval jsem se tedy do statistik. Čtenost tohoto blogu je velice malá, což mě nepřekvapuje, protože je starý teprve tři týdny; protože jsem jej kromě registrace v běžných vyhledávačích nikde nepropagoval (no dobře, poslal jsem mail pár kamarádům a známým, ale jestli jich bylo dvacet, tak hodně); protože nemá strhující název; protože nejsem CEO přes SEO ani naopak :-); protože si píšu pro sebe a pro radost a basta. Na poklidném plochém grafu počtu přístupů je však výrazný výkyv dne 28.7. Kde se vzal? Elementary, my dear Watson. Toho dne jsem vyvěsil post s titulkem Proč máme rádi sex. Obsah byl zajisté pro nejednoho čtenáře zklamáním, ale to vyšlo najevo až po kliknutí a pootočení počitadlem. Takové názvy fungují. (To věděl asi i ten Jared Diamond, nebo spíš jeho literární agent, když hledali název pro knihu, kterou jsem zde glosoval.) Poněkud zavádějící titulek mě prozatím vynesl až na pěkné 76. místo mezi českými blogy registrovanými v Toplistu a díky tomu, že se tam počítá dlouhodobý průměr, bude zabírat ještě nějakou chvíli.
KLÍČOVÁ SLOVA: tentokrát je nemůžu uvést, to mi slušnost nedovolí.

Milá blbinka pro geeky&pamětníky

Co si lidi nevymyslí: nějaký Jörg Seyfferth napsal program nazvaný ASCII Generator. Napíšete tam slovo, ono se vám vygeneruje v ASCII artu, dokonce různými "fonty". Nostalgie řádkových tiskáren a plakátů s portrétem Marilyn Monroe vytištěných ze samých x a o...
KLÍČOVÁ SLOVA: ASCII art.

Pěkná hračička od Sony

Tohle se mi vážně líbí: dvougigový jednopalcový pevný disk v pouzdře velikosti vizitky, připojuje se přes USB. Říkají tomu Micro Vault Pro. Kolikpak bude stát?
KLÍČOVÁ SLOVA: Sony, USB, data v kapse.

Literární hádanka 3.

Jasně, byl to Tom Sawyer - tedy v plném znění Dobrodružství Toma Sawyera od Marka Twaina v překladu Františka Gela. (Jo, taky mám ještě radši Hucka Finna.) Teta Polly nařídila Tomovi bílit plot, ten však dokázal přesvědčit kolemjdoucí kluky, že to není otravná práce, ale skvělá zábava (ani na vteřinu si to sám nemyslel) a rozprodal jim právo chvíli bílit za nejrůznější úplatky. Nechal toho, až když došla barva. Šikovnej kluk... dneska by byl politikem. Nebo prodejcem u Amway. A další hádanka je tu. Napovím, že tentokrát to není anglosaský autor.
Avšak já jsem zvedl ustrašeně ruku jako na obranu a řekl: "Vím již, kdo jsi. Tvůj muž je na cestách a tvé srdce je zrádnou pastí a tvé lůno pálí více než oheň."
Avšak přesto, že jsem tak hovořil, nemohl jsem prchnout.
Byla poněkud zmatena, ale pak se opět usmála a přistoupila ke mně ještě těsněji.
"Myslíš?" zeptala se něžně. "Ale to přece není pravda. Mé lůno nepálí jako oheň, naopak říkají, že je nanejvýš líbezné. Zkus sám!"

BFU maže soubor

"To je neuvěřitelný, ten soubor prostě nejde smazat. Už to zkouším pět minut a pořád to hlásí nějaké nesmysly. O tom snad něco někam napíšu."
Podívala se mi přes rameno. "Ono to bude tím, že ho zkoušíš smazat z cédéčka. Ale napsat to můžeš."
KLÍČOVÁ SLOVA: ach jo.

Rudd, Mali a Beethoven

Hudba z Mali, to je ve světě world music pojem. Jedna z nejchudších zemí Afriky je světovou hudební velmocí: jmenujme muzikanty jako Afel Bocoum, Ali Farka Touré, Salif Keita či Toumani Diabaté. Posledně jmenovaný vytvořil dost nepravděpodobnou kombinaci s osmašedesátiletým americkým trombonistou Roswellem Ruddem a vzniklo album Malicool. Nahráli ho v Bamaku s místní doprovodnou skupinou, Toumani Diabaté hraje na malijskou harfu zvanou kora. Přesto je výsledek "západnější", než by člověk čekal, což je dáno hlavně výběrem titulů: kromě skladeb obou hlavních protagonistů najdeme na albu Thelonia Monka, Gershwina, velšský tradicionál (!) a mírně destruktivní verzi Ódy na radost, kterou si IMHO klidně mohli odpustit. Příjemná oddechová hudba, trochu až smooth jazz, dvě tři vynikající skladby. Čekal jsem víc. Jenže holt ne každá kombinace zkušeného jazzmana a africké energie vyjde tak úžasně jako Khepera od Randyho Westona, ze které lezu na strop už několik let. A Malicool není určitě špatný: jen není skvělý.
Mé oblíbené skladby: Bamako, For Toumani.
KLÍČOVÁ SLOVA: world music, jazz, Mali, kora.

Přemýšlejte o svém karassu

CITÁT: "Když zjistíte, že se váš život bez příliš logických důvodů proplétá s životem někoho jiného," píše Bokonon, "může být tato osoba příslušníkem vašeho karassu." –Kurt Vonnegut: Kolíbka
KLÍČOVÁ SLOVA: karass, wampetr, granfalón, boko-maru.

IPO Google bude asi 9. srpna

Odvaha, nebo drzost? Nabídková cena akcií krát jejich počet (v prodeji při IPO bude však jen asi desetina) dává tržní kapitalizaci mezi 30 a 35 miliardami dolarů, víc než Sony nebo Ford (pro srovnání, ten má tržby asi 500x větší než Google). Internetová bublina se očividně vrací. Kde chce Google ty peníze vydělávat? Dobré zpravodajské pokrytí událostí kolem Google mají The Mercury News.
KLÍČOVÁ SLOVA: AdWords, AdSense, co dál? Froogle?

Herzlich willkommen in den Untergrund

Něco na zasmání po ránu: mapa londýnského metra, pečlivě a s láskou k věci přeložená do němčiny. Znalci Londýna, poznáte bez pohledu na originál, co to je stanice Gemeinde, Uferdamm nebo Denkmal?
KLÍČOVÁ SLOVA: Kew Gartenen, Putney Brücke, Tottenham Hof Weg.

To English or not to English

As you may have noticed :-) I write this weblog in the strange and incomprehensible language. That is, incomprehensible to the vast majority of the mankind. The language is Czech – my mother tongue (well, not exactly, but I don't want to make things too complicated for the start). I decided to use Czech because it is, of course, easier for me, and because the blog was intended as strictly personal, with no aspirations to be read by accidental visitors. But this is Internet, man!; the accidental visitors are the integral part of the game. As early as after two weeks of operation, several people asked me (very politely) to consider publishing in English, at least partly.
They may be right. After all, is it OK and netiquette-compliant to use foreign language on the free service based in the U.S., fueled (presumably) by the money of American advertisers? I am not sure. Perhaps you have heard about the upheaval caused by too much Portuguese language on the Orkut; English-speaking people (in the case of Portuguese, I am English-speaking, too) complain about the communication they are excluded from. It seems to be logical and civilized to use the common language in the cyberspace as much as possible. – On the other hand, the Internet is international by the definition, and there will be always local communities using their languages; I am member of one of them. Therefore, I settled on the compromise: I'm going to use both languages, Czech more often, English will be preferred for unofficial news & comments from my home country and the Eastern Europe.
I have to admit that I don't like writing in English. It is my second foreign language and I don't feel myself comfortably enough in it. You know the people speaking with a foreign accent; what I do is writing with a foreign accent. In fact, the language I'm writing in is Czenglish: Czech English. It is the best approximation of the real English I'm able to produce. I don't expect you to appreciate the beauty of my style (which is really painful for me since it is just this I do expect from my Czech readers). I only hope you will understand a bit. It is like making love in skiing clothes and thick gloves. You never know what your partner feels. Or: what does your partner feel? Help me! But - you know what I mean. Perhaps there is some trend here: the collective language of the Internet is not just English but the bad English - the sort of English we (= we Czechs, Germans, Chinese, Portuguese etc.) speak and understand. Move over, Oxford.
KEYWORDS: English; Czech; lost in translation.

Jakýpak hacker, prosím vás!

Ach jo: dokonce i česká verze BBC, o jiných domácích médiích ani nemluvě, píše o podvodníkovi z Brna, co zkusil nakupovat na falešné číslo kreditky, jako o hackerovi. Jakýpak hacker! Nešťastný moula to je, co asi ani pořádně nevěděl, jakou pitomost dělá. Až si Pepíček Nováků strčí v sámošce do kapsy tatranku, protože mu bude připadat, že tam jen tak volně leží, BBC a ČTK ho nejspíš prohlásí za ozbrojeného bankovního lupiče. Kromě toho opravdový hacker (na rozdíl od crackera) vůbec není zločinec, ale prostě nekonformní profesionál, ale to bychom po konformních amatérech novinářích už chtěli opravdu moc.
NA ČTENÍ (moc dobrý!): The Jargon File v. 4.4.7.
KLÍČOVÁ SLOVA: hacker, lamer, loser, luser.

Malá myšlenka o marketingu

Marketing funguje díky tomu, že jeho příjemce nepřemýšlí. Nicméně většina lidí po většinu doby nepřemýšlí. Takže marketing většinou funguje.
Domácí úkol: co všechno lze dosadit za slovo marketing, aby ta úvaha pořád dávala smysl? Konvenční náboženství? Manželství? Parlamentní demokracii?
KLÍČOVÁ SLOVA: k pěti plechovkám šestá zdarma.

Microsoft spustil svou odpověď na Google News

Jmenuje se to MSNBC Newsbot, je to v beta verzi, dost se to podobá Google News, jen je to zatím nepřehlednější, vyhledávací algoritmy jsou méně spolehlivé... a je potřeba brát to velmi vážně. První verze Internet Exploreru byly taky vedle konkurence legrační. Pak smích jaksi ustal. Newsbot je pro Microsoft důležitý ne jako takový, ale jako vedlejší produkt rozvoje vyhledávacích technologií. To je pole pro další velký souboj.
KLÍČOVÁ SLOVA: Google, Microsoft, Gatesovy miliardy.

Takových nás je, Franci

CITÁT: Celý život jsem chytře přemýšlel a hloupě jednal. -Franz Grillparzer.
KLÍČOVÁ SLOVA: Vídeň, Svět podle Garpa.

Jazz křehký jako orientální ornament

Album Astrakan Café od Anouara Brahema není žádná novinka, vzniklo v roce 1999, ale poslouchat se dá pořád. Je to hudba čajoven, kde se vysedává hodiny, protože stejně není kam jít, kde se přikusují koláčky máčené v medu, kde se pomaloučku pojídá chalva a baklava. Vousatí muži pozorně čtou noviny plné barevných titulků v nesrozumitelné řeči, mouchy bzučí, je horko a bezvětří, vlaky jedou k dalekým horám a ve stanovenou hodinu zazpívá z minaretu muezzin. Jo, a taky tam asi někde líně teče velká špinavá řeka, za řekou je gigantická fabrika a všude plakáty nějakého toho vůdce, hřbitovy mučedníků a reklamy na nealkoholické nápoje. Brahem, původem Tunisan, pojal album jako putování po periférii islámského světa, v názvech skladeb nenajdete jen Astrachaň, ale taky Groznyj, Dár-es-Saláam, Halfaouine (Brahemovo rodné město), poušť Kara-kum, Ašchabad, Mozdok (to je posádkové město v Severní Osetii, vedle Čečenska, kdybyste nevěděli). Hudba je však pořád víceméně stejná: sugestivní melodie, monotónní rytmy, ale nikoli strojové, s jemnými znervózňujícími změnami, všechno spíš piánko než forte, spíš pomalu než rychle. Zvukově je v popředí Brahemův hlavní nástroj: oud, tedy arabská obdoba loutny, doplňuje jej klarinet a perkuse, nic víc. Klarinetista Barbaros Erköse má spoustu prostoru, jeho nástroj často vede hlavní melodickou linku. Moderní excelentní jazz nejvyšší třídy, který personálně ani hudební inspirací nemá prakticky nic společného s afroamerickými kořeny této hudby, přesto do ní patří. Vydala mnichovská ECM, což je někdy snobárna a skoro vždy vysoká kvalita - tentokrát o tu první věc nejde.
Mé oblíbené skladby: Astrakan Café, The Mozdok's Train, Parfumo de Gitane, Nihawend Lunga a vlastně všechny.
Bude se vám líbit, jestliže se vám už líbí: Garbarek, Jarrett, Rabih Abou-Khalil, Shesh-Besh. 
KLÍČOVÁ SLOVA: world music, jazz, oud.

Žluťoučký kůň neprošel

Dodatek k předchozímu postu z pošty: žluťoučký kůň z toho vyšel pěkně pošramocený a ďábelské ódy touto cestou zpívat nebude, ale jinak to funguje. Mohu na svůj blog psát kdykoli a odkudkoli, dokud mi neseberou Palm a mobilní telefon, nedojdou mi baterky, signál nebo peníze na telefonní účet. Nebojte se, budu to používat velmi střídmě.
KLÍČOVÁ SLOVA: mobilní technologie, zdravý rozum.

Z terenu

Tohle je vicemene technicka zkouska: da se blogovat i z ulice z meho Palmu? A co to udela se Â?luÂ?ou?¨k??m kon?¬m, tedy s diakritikou?
KLICOVA SLOVA: mobile computing, fronta na poste.

Literární hádanka 2.

A. A. Milne vydal první díl Medvídka Pú v roce 1926, druhý o dva roky později, takže Jack Kerouac v roce 1950 obě knížky jistě znal – a ano, první literární hádanka byla úspěšně vyluštěna, opravdu jde o závěrečnou pasáž z On the Road, zde citovanou v překladu Jiřího Joska z odeonského vydání z roku 1980. Četli jsme to na gymplu pod lavicí a pak jsme si nejlepší pasáže navzájem vyprávěli, s foneticky vyslovovanými názvy měst, mezi nimiž se jak ve snu potáceli Sal a Dean... Děkuju Daniele Kantorové za vyluštění i za citát z Ginsberga.
Teď si dáme něco ještě lehčího: tohle zná každý, ne? Pamatujete si, jak popisovaná epizoda skončí?
"Jářku, Tome, nech mě trochu bílit."
Tom uvažoval. Už chtěl svolit; ale rozmyslel si to: "Ne; ne; nejde to, Bene. Víš, tetě Polly na tomhle plotě hrozně záleží – je to do ulice, víš. – Kdyby to byl plot za humny, bylo by mi to jedno a jí by to bylo také jedno. Ale na tenhle plot si moc potrpí; musí se to dělat velmi opatrně. Myslím, že bys mezi tisíce, ba snad mezi dvěma tisíci chlapci nenašel druhého, který by to uměl udělat jaksepatří."
"Vážně? Ale heleď, nech mě to aspoň zkusit. Jenom chvilečku. Já bych tebe nechal, Tome, kdybych byl na tvém místě."

Malý geopolitický nápad

Kdykoli si Západ poslední dobou vytvořil spojence na Středním Východě, časem proti němu vedl válku - viz klíčová slova. Extrapolací bych si dovolil odhadnout, že do deseti let budou Američané bojovat proti Saúdské Arábii ("despotická monarchie, kolébka terorismu, pouštní říše zla"). A jejich hlavním regionálním spojencem bude mírně reformovaný Írán. A my to budeme zpovzdálí velmi opatrně podporovat jako vždy.
KLÍČOVÁ SLOVA: Saddám Husajn, talibové, Usáma bin Ládin.

Proč máme rádi sex

Evoluční logika pavoučího samce je (...) neprůstřelná. Bizarní nám připadá jenom proto, že odlišnost lidské biologie činí sexuální kanibalismus nevýhodným. Většina mužů mívá během života mnohem více příležitostí kopulovat než jen jedenkrát; i dobře živené ženy obvykle porodí najednou pouze jedno dítě nebo nanejvýš dvojčata; a žena by nedokázala na posezení sníst takovou část těla muže, aby tím významně zkvalitnila výživovou základnu svého těhotenství." – Možná je to jen překladem, ale důsledná aplikace pouček neodarwinismu na problematiku nejmilejší zábavy lidstva zní neodolatelně legračně. Podobných citátů lze najít v knize Jareda Diamonda nazvané Proč máme rádi sex? mnohem více, nevybral jsem si nijak zlomyslně. Sama titulní otázka přitom není nesmyslná a za prozkoumání stojí: proč jsou zrovna lidé uděláni tak, že sex se jim vysloveně líbí a provozují jej daleko nad rámec reprodukční nutnosti? Zvířata se tak většinou nechovají, jen někteří primáti. Odchylka musí mít nějaký důvod; Diamond se jej snaží najít a popsat z hlediska evoluční biologie, tedy metodou sobeckého genu: naše geny se snaží reprodukovat, tudíž řídí naše chování tak, aby tomu napomohly. Takže například menopauzu, což je také lidské specifikum (u jiných živočišných druhů přetrvává plodnost samic až do smrti) vysvětluje Diamond tak, že starší žena, která už nemůže otěhotnět, začne "fungovat" jako babička, pomáhat svým dětem a vnoučatům, čímž udělá pro zachování vlastních genů více, než kdyby měla další děti. Lidská mláďata totiž potřebují mnohem více péče a delší učení k samostatnosti než mláďata jakéhokoli zvířecího druhu. Babička se prostě hodí... právě proto, že jsme inteligentní a společensky žijící bytosti. Je to inspirativní čtení, pokud se dokážete vypořádat s pasážemi jako je ta citovaná a se zjištěním, že je Diamond nemíní ani trochu žertem. Jako milostná předehra je však jeho kniha naprosto nepoužitelná, i když si ji asi leckdo omylem koupil právě z toho důvodu.
KLÍČOVÁ SLOVA: polygamie, mužská laktace, skrytá ovulace, menopauza, mužské a ženské role.

Literární hádanka 1.

Stejně bych tu rád měl tu a tam útržky textů, které mi uvízly v hlavě, v duši či aspoň v knihovně, tak proč to nespojit s malou hrou? Zkuste si vzpomenout nebo uhodnout, kdo to napsal a jak se to jmenuje! Cenu pro vítěze nemám, ale třeba se rozběhne zajímavá diskuse.
Dnešní ukázka je, myslím, snadná pro příslušníky mé generace, těžká pro mladší. Byla to naše kultovní kniha, přestože a protože se nás její námět až bolestně netýkal. Nemám ponětí, zda ji hltají i dnešní středoškoláci a dost o tom pochybuju; jejich chyba.
A tak když v Americe zapadá slunce a já sedím na starém rozpadlém říčním molu a dívám se na dlouhý dlouhatý pruh oblohy nad New Jersey a cítím tu syrovou drsnou zemi, co se v jediné neuvěřitelně nesmírné mase valí až k západnímu pobřeží, a celou tu uhánějící cestu a lidi, co sní o její velikosti, a v Iowě, však vím, už děti jistě pláčou v zemích, kde nechávají děti plakat, a dnes večer vyjdou hvězdy a cožpak nevíš, že Bůh je medvídek Pú? večernice už jistě zapadá a rozlévá svou bledou diamantovou zář po prérii jen chvilku předtím, než se snese naprostá noc, co požehná zemi, ztemní řeky, přikryje vrcholky, zavine poslední pobřeží a nikdo nikdo neví, co koho čeká, kromě beznadějných trosek stárnutí, myslím na Deana Moriartyho, myslím dokonce na starého Deana Moriartyho, na tátu, kterého jsme nikdy nenašli, myslím na Deana Moriartyho.

Knuthovo veledílo česky?

Zaslechl jsem, že se prý Fragment chystá vydat v češtině monumentální dílo Donalda Knutha The Art of Computer Programming. V české odborné literatuře věnované programování a myšlení o programování by to byla událost prvního řádu. Fragment již dříve vydal podobně závažnou knihu z jiného oboru, Feynmanovy přednášky z fyziky. Nevíte někdo, zda je to s tím Knuthem pravda? Případně - kdo to překládá?
KLÍČOVÁ SLOVA: softwarové inženýrství doopravdy.

Časopis, který se prodraží

O. přinesla domů časopis, v jehož prospěch argumentovala tím, že stojí jen dvacet devět korun. To nám oběma připadalo levné až podezřele, ale brzy jsme pochopili, v čem je ten trik. 29 je ještě moc, tohle by měly hypermarkety rozdávat zadarmo a vyplatilo by se jim to! Pročetli jsme Apetit odpředu dozadu a naopak, potěšili se neuvěřitelně svůdnými fotkami neuvěřitelně svůdných jídel, a pak se to už prostě nedalo vydržet, tak jsem šel a nakoupil zelené i červené pesto, kapary, jemnou kari pastu, sušená rajčata, kuskus, bulgur, nakládaný zelený pepř a burákové máslo (to si nemažeme na chleba, nejsme Američani, ale je ho zapotřebí pro správnou orientální chuť některých omáček - a je u nás nekřesťansky drahé) a budeme vařit a mlsat. Časopis, který takhle dokáže ovládnout čtenáře, se jen tak nevidí. Kdyby to dokázala počítačová média, to by jim inzerenti utrhali ruce... A není to jen tak; shodli jsme se, že v podání Apetitu nás dostávají i prachobyčejná míchaná vajíčka, skutečně tam o nich je celostránkový článek a je velice působivý. Jestli znáte rubriky o vaření z běžných společenských nebo ženských časopisů, zapomeňte na ně, tohle je něco jiného: dobré jídlo jako radost ze života, jako tvůrčí činnost, jako změna, kouzlo neobvyklosti, kterou přitom máte pod nosem a nevíte o ní. Už se těšíme na další číslo. Hlavní vtip věci je asi v umění vyvolat pocit, že je to nejen dobré a zdravé, ale taky snadné a rychlé; že v kuchyni není třeba trávit hodiny; že vaření není povinnost, ale radost; že velká část "vaření" vlastně není vaření, stačí poskládat pár věcí správně dohromady.
KLÍČOVÁ SLOVA: salát ze zelených lístků, nektarinek a kozího sýra; zmrzlina z borůvek a limetek; ratatouille; salát z melounu, sýra feta a oříšků; pan bagnat; gazpacho... a tak dále.

Orgnet.com, aneb vrána k vráně

Kdo nakupuje na Amazonu nebo v jiném podobném megaobchodě, zná jeden z tamních marketingových fíglů: "zákazníci, kteří si koupili tuto knihu, koupili rovněž..." a dostanete seznam titulů, z nichž některé vás asi opravdu zaujmou, protože logika komunit je prostě taková: když se deseti lidem líbí A i B a vám se líbí A, je dost pravděpodobné, že se vám bude líbit i B. (Nebo že se necháte přesvědčit o tom, že se vám líbí.) Valdis Krebs, provozovatel webové stránky Orgnet.com, udělal na základě dat z Amazonu velmi pěknou analýzu prodeje politicky zaměřené non-fiction v USA. Co mu vyšlo, je dokonalá polarizace amerického národa (tedy: té jeho části, která se aktivně zajímá o politiku). Liberálové čtou své knihy, konzervativci zas své, průnik je minimální. Určitý stupeň rozdělení by se jistě dal čekat předem, ale tak velký ne.
Zajímavá otázka je, jak moc se takové pozorování dá zobecnit: nejen na USA, nejen na vzdělanou střední třídu, nejen na knihy, nejen na politiku. Intuitivně bych čekal, že jde o obecný vzorec, typický pro všechny společnosti a všechny aspekty jejich fungování. Kolik národů vlastně žije uvnitř jednoho národa? Zdá se, že příslovečné tavicí kotle fungují mnohem méně, než by se zdálo. Postihují jen nejpovrchnější záležitosti: používáme komunikační jazyk, peníze, kalendář, chodíme do práce. Jinak si žijeme svým životem uvnitř své malé komunity, životem, který s jinými komunitami nemá nic společného. Což pravděpodobně platí, ať jste turecký gastarbeiter v Mnichově, papuánský lovec, squatter v kodaňské Kristianii nebo liberálně orientovaná mladá žena s vlastním autem, webem a bytem na Vinohradech.
KLÍČOVÁ SLOVA: data mining, teorie grafů, postmoderní společnost.

Městské mýty: Z Lagosu jen skok do Prahy

Přečetl jsem si na Mobil.cz aktualitu převzatou z četky, že v Lagosu propukla zajímavá fáma: když přijmeš mobilní hovor z neblahého telefonního čísla, zemřeš. Agentura to komentuje: "V tak pověrčivé zemi, jakou je Nigérie, jsou prý takové nepodložené zvěsti běžné." Ne tak zhurta! Dovedu si živě představit podobný urban myth klidně u nás nebo v Americe. Postmoderní technologie a předmoderní pověrčivost jdou krásně ruku v ruce. Nepřekážejí si; podporují se. Mechanismus téhle symbiózy by stál nejmíň za dobrou doktorskou práci ze sociologie. V zásadě si postupně budujeme svět fantasy příběhů, svět Hvězdných válek, kde mohou existovat vedle sebe rytíři, kouzla a kosmické lety.
KLÍČOVÁ SLOVA: čínský řetěz štěstí; hoax.

Slunce v duši, Georgi Bushi!

Tenhle milý pozdrav napsali asi před půldruhým rokem sprejeři na vnitřní zábradlí nájezdu na Barrandovský most z bránického břehu Vltavy. Kdykoli projíždím kolem, potěší mě. Nápis je však umístěn tak, že z okénka osobního auta si jej všimnete, jen když o něm předem víte. Lépe viditelný je z větší výšky. Aby si jej tedy přečetl pravý adresát, musel by se aspoň jednou svézt v autobusu číslo 253, a to je méně pravděpodobné než - dejme tomu - třetí světová válka.
KLÍČOVÁ SLOVA: Ján Zákopčaník, axis of evil.

Dží em

"Co znamená v anglickém textu zkratka GM?" zeptal se mě kolega.
"Geneticky modifikovaný," odpověděl jsem bez přemýšlení. A bez znalosti kontextu. Takže jsem se zmýlil: znamenalo to General Manager.  I když...
KLÍČOVÁ SLOVA: geneticky, modifikovaný, manažer, generální.

Sdílené bookmarky ještě jednou

Na pravém okraji tohoto blogu najdete (kromě jiných zajímavých věcí :-) také odkaz My bookmarks, updated daily. Už jsem se tu o nástroji del.icio.us, pomocí kterého stránku s bookmarky vytvářím, zmínil dříve, ale stojí za další upozornění a pochvalu. Za několik málo dní, po něž ho používám, jsem si na něj zcela zvykl, jen mi dělá starost, že jde o ryze amatérský projekt, který může přes noc z webu zmizet, až autorovi dojde zájem či síly.
Funguje to jednoduše, založíte si účet a dostanete applet, který si přidáte do odkazů v browseru. Kdykoli si chcete poznamenat údaje o webové stránce, na kterou jste narazili a zaujala vás, vyvoláte jedním kliknutím applet, přidáte nebo nepřidáte komentář a odešlete - hotovo. Nová poznámka se zapíše do databáze, kterou del.icio.us udržuje. Databáze se pak dá všelijak filtrovat, takže si můžete prohlížet vlastní stránku se záložkami, stránky jiných i společný proud toho, co lidi sdílející tento systém momentálně na webu zaujalo. Můžete si také předepsat, že chcete vidět jen ty odkazy, které zaujaly více lidí než x. Tím dostanete primitivní, ale účinný výběr kvalitních internetových zdrojů garantovaný "hlasováním" komunity.
Především však del.icio.us používám pro sebe jako rychlý nástroj na psaní poznámek k webovým zdrojům, šetří čas a výstup je velice přehledný. Když se podíváte na stránku mých záložek, můžete celkem přesně zjistit, na čem právě pracuju, k čemu dělám rešerši, co hledám a nedaří se mi najít, na co jsem náhodou narazil a zaujalo mě to (jako třeba na tu databázi francouzských sýrů). Vlastně je to další blog. Minimalistický.
KLÍČOVÁ SLOVA: del.icio.us; bookmarks; vynikající.

Vrací se internetová ekonomika?

Tohle je blog neblog, aktualit si moc nevšímá a nekomentuje je. Tohle mě ale zvedlo ze židle: Ryanair chce do deseti let nabízet všechny své letenky zdarma. "Proč bychom jednou neměli nabízet všechna místa zdarma? Naše peníze pak budeme získávat od hotelů, kterým přivedeme hosty, od půjčoven automobilů, letištních obchodů a letišť, jež jsou ráda, když k nim létáme," řekl CEO aerolinií Ryanair pan Michael O'Leary v rozhovoru pro Die Welt.
Proč? No, možná proto, že přesně na tenhle způsob uvažování před čtyřmi lety dojel celý jeden obor.
KLÍČOVÁ SLOVA: levné aerolinie; dot com; internetová bublina; recese.

Ich bin Ossi

Jedna z mých nejoblíbenějších anekdot se odehrává v Berlíně krátce po pádu zdi. Bohužel je nepřeložitelná jak z němčiny, tak z kontextu, takže vyžaduje určitou dávku vnímavosti a znalost několika slovíček. Je to takhle: východní Němec (Ossi) potká západního (Wessi) a jak je ještě celý potěšený a rozrušený, obrátí se k němu a radostně zvolá: "Wir sind ein Volk!" (Heslo lidových demonstrací z posledních dnů DDR.) Západní Němec na něj nechápavě pohlédne a odtuší: "Wir auch."
Uplynulo patnáct let a pořád jsme ve střední Evropě rozděleni na Ossis a Wessis, wir sind ein Volk a oni auch, jen to už nikomu nepřijde zvláštní. Unie na tom samozřejmě nic nemění. Dělicí čára je v duši, ne v dokladech.
DOPORUČENÁ ČETBA: Das Ost-West Wörterbuch
KLÍČOVÁ SLOVA: Kofola, mléčná jídelna, trabant, plexisklo, vekslák, výjezdní doložka, devizový příslib.

Eschatologie pro mateřské školy

"Až budu veliká, ty umřeš?"
"Ano. Až budeš opravdu veliká, umřu."
"A bude se ti něco zdát? A narodíš se pak znova?"
Ne; a ne. Aspoň myslím.
KLÍČOVÁ SLOVA: nebe peklo ráj.

Není návratu

Jistým bodem počínaje není již návratu. Toho bodu je třeba dosáhnout.
-Franz Kafka: Aforismy.
KLÍČOVÁ SLOVA: point of no return; život, vesmír a vůbec.

Houstone, Orel přistál

Dneska je to pětatřicet let, co lidé poprvé vstoupili na Měsíc. Lunární modul Eagle kosmické lodi Apollo 11 přistál 20. července 1969 v Moři klidu a téhož dne astronauti Neil Armstrong a Edwin Aldrin vyrazili na procházku. Na fotce (copyright NASA) vidíte Aldrina, ostatně na většině fotek z pobytu na Měsíci je Aldrin, to tak bývá, že když jsou někde dva lidé, ten jeden prostě fotí víc.
Z dnešního hlediska mi připadá nejzajímavější, s jak primitivní technikou se lidé na Měsíc dostali. Přistáli, nezapomeňte, pouhých osm let po letu Jurije Gagarina, tedy po vůbec prvním výletu člověka do vesmíru; a dvanáct let poté, co lidé dostali na oběžnou dráhu první družici. Počítače na Eagle i na mateřské lodi Columbia, která po dobu pobytu Armstronga a Aldrina zůstala zaparkovaná na oběžné dráze Měsíce, měly výkon dnešních kapesních kalkulaček. Letět na Měsíc a dostat se bezpečně zpátky je ještě dnes na hranici technických možností lidstva. Od roku 1969 se v tomto směru příliš neposunuly.  Hlavním důvodem je ekonomika: vesmírné lety jsou drahé a zatím se nevyplácejí, je to v nejlepším případě nejistá investice do budoucna (továrny na oběžné dráze? těžba surovin na Měsíci?). Amerika byla v šedesátých letech bohatá, americká vláda měla velkou motivaci vyhrát technologický závod s Rusy. Vzešla z toho především NASA a ARPA, tedy let na Měsíc a Internet.
Když Armstrong pronášel ze schůdků přistávacího modulu svou historickou větu (That's one small step for a man, one giant leap for mankind), bylo mi osm a poslouchal jsem s rodiči přímý přenos z chraptícího tranzistoráku. Byli jsme na chatě a televize tam nebyla, takže moje vzpomínka není jako u většiny lidí vizuální, ale zvuková: pískání éteru, zkreslené hlasy astronautů a pracovníků řídicího střediska v Houstonu. Nerozuměl jsem samozřejmě ani slovo, ale o to ani nešlo - atmosféra něčeho velkého a krajně neobyčejného byla jasná i osmiletému klukovi. Nechte být, byla to velká věc.
DOPORUČENÁ ČETBA: Norman Mailer: Oheň na Měsíci, William Burrows: This New Ocean.
KLÍČOVÁ SLOVA: Armstrong, Aldrin, Collins.

Odvěká scéna

Spravuju polámané nářadí a malý pomocník Si mi překáží ze všech sil. Podobné scény se jistě odehrávaly už v paleolitu, jen s tím rozdílem, že sekeromlaty se neopravují regeditem. Před dítětem nemůžu sprostě nadávat, což mou výkonnost jako samozvaného administrátora snižuje k nule. Až to doděláme, půjdeme hrát fotbal. Trénovat hlavičky a patičky.
KLÍČOVÁ SLOVA: Windows 2000; "a jak dlouho tu ještě budeme?"

Koneckonců, počasí je vždycky dobré téma

Půl třetí v noci, čtyřiadvacet stupňů, ani lísteček se nepohne. Takové noci jsem zažil v Moskvě; v Tel Avivu; v New Yorku, Houstonu a Dallasu; jednou dokonce k údivu místních i přespolních v Londýně, ale to si o tom v souladu s nejlepší britskou tradicí povídalo celé město. V Praze působí tropická noc taky nezvykle. V kombinaci s bděním má účinek slabého halucinogenu; čekám, kdy venku uslyším cikády.
Léto je konečně tady.
KLÍČOVÁ SLOVA: výška, tlak, teplota, rosný bod.

Jízda časoprostorem

Hlášení z pražského metra pro pamětníky. Prosíme, vystupte... Našel jsem je na velmi dokonalé stránce věnované MHD a hlavně pražskému metru; provozuje ji Tomáš Rejdal. Energie vložená do podobných amatérských projektů je naprosto neuvěřitelná.
KLÍČOVÁ SLOVA: steampunkové město; konečná stanice.

Pracuju a poslouchám u toho

Ani jsem si nevšiml, že je ta deska deset let stará. Zní jak natočená včera. Nebo možná zítra. Dostal jsem ji k vánocům a pořádně si poslechl až teď. Obvykle nemám moc rád remixy, bývá to často parazitování, odraz odrazu. Tahle je jiná. Možná je ta taneční rytmika přesně to, co mi u Les Négresses Vertes dřív chybělo. 10 Remixes je krásná odpíchnutá muzika pro dobrou náladu. Ne v tom smyslu, v jakém by ta slova použil diskžokej českého komerčního rádia, jestli mi rozumíte. Léto, sluníčko, long drink, horký asfalt, písek.
KLÍČOVÁ SLOVA: rai, folk, remix, Francie, club/dance, písničky.

Haiku 1

padá
bomba
rychle si něco přej

KLÍČOVÁ SLOVA: poezie pro cestující Internetem.

Velký muzikant z Velké země

Umíte si představit rusky zpívanou countryovou vypalovačku s textem pojednávajícím o přísně tajné sovětské ponorkové základně v Barentsově moři? Pokud ne, pak jste určitě ještě neslyšeli nové album Aleksandra Rozenbauma Strannaja žizn' (Divný život) a jeho úvodní skladbu Ara-Guba. Kromě country jak z Nashvillu tam najdete sinatrovský swing, bítlsácký revival, velice moderní pop music jak od Becka a taky kytarové balady, protože Rozenbaum byl a je především písničkář.
U nás skoro neznámé jméno, v Rusku velká hvězda. Bývalý lékař od záchranky, který dal přednost muzice. Sám si píše hudbu i texty, navazuje na tradici Okudžavy a Vysockého – pokud se vám líbí oni, budete Rozenbaumem nadšeni. Jeho hudební záběr je však mnohem širší, není to jen básník s kytarou, ale všestranný muzikant, který vystupuje převážně s rockovou doprovodnou skupinou. K jeho specifikům patří ironické texty, u nichž těžko odhadnout, co myslí vážně a co je výsměch. U většiny "vojenských" písniček, které tvoří důležitou část jeho repertoáru, je patrně záměrně otevřený obojí výklad. V textech se zabývá současným Ruskem, jeho politickou situací, zločinností, emigrací, smutkem a nadějemi.
Bez znalosti ruštiny si Rozenbauma nevychutnáte naplno, jeho hra se slovy je fascinující: "Raja – v Izrail' / Olja – v Stokgol'm / Anastasija / ostalas' v Rossiji / Paša alkašit / Rita podšita / Lora vljozla v afjoru / i torgujet farforom..." (Kantri na zavalinke). To už je pro toho, kdo ví spolu s Vladimirem Majakovským "kde živjot Nita Žo? / Nita niže etažom". Ale nemusíte taky rozumět vůbec a stejně se vám asi bude Rozenbaum líbit. Píše silné netriviální melodie, líbivé, ale nevlezlé. (Výjimkou je hit My živy z nového alba, Rozenbaumova odpověď na Armstrongův What a Wonderful World. Nejde mi z hlavy už kolik týdnů.) Hraje na koncertech v New Yorku i v bývalých trestaneckých městech Sibiře. Zkuste ho: svět je pestřejší, než si myslíte.
Moje nejoblíbenější písničky od Rozenbauma: Okstis', Čto-to zdes' ne tak, Afganskaja vjuga, Monolog pilota Čjornogo tjulpana, 101-j kilometr, Kantri na zavalinke
Oficiální stránka Aleksandra Rozenbauma (texty všech písní, diskografie, on-line shop): http://www.rozenbaum.ru/
Neoficiální stránka (mnoho mp3 ke stažení, ale hodně pomalé připojení): http://cclib.nsu.ru/projects/rozenbaum/home/
KLÍČOVÁ SLOVA: Rusko, Rozenbaum, písničky

Wild Wild West Wysočina

Divoký Západ hadra: v mém rodném městě dnes přepadl lupič banku, a to se vším všudy: střelba, honička, ruční granáty, smrt desperáta. Jak to tam znám, bude se o události mluvit ještě několik let. Šťastné město, kde se o jedné takové události může mluvit roky, protože jiná podobná se nestane. Tak ať mi ta předpověď vyjde.
KLÍČOVÁ SLOVA: Vysočina, Chytráčkov (krajské město Šakalov).

Neodbytná myšlenka

Internet je Hra se skleněnými perlami.
KLÍČOVÁ SLOVA: Hermann Hesse; Das Glasperlenspiel; Kastálci. Hlavně Kastálci!

Správce záložek a záznam o toulkách vaší duše

Díky návštěvě na blogu Adama Javůrka jsem objevil na webu pěknou free službu. Adam Javůrek alias KyberŠmok si není jist, jak její název přeložit, já tím méně - v originále tomu říkají a social bookmarks manager. Smyslem věci je bez velkého psaní vkládat na veřejnou webovou stránku linky na cokoli, co vás zaujme. Můžete je stručně komentovat nebo třídit do kategorií, ale není to nutné. Pěkné jako doplněk blogu, jako minimalistický záznam, kudy se touláte, i jako praktický nástroj pro organizaci bookmarků. Jeden jsem si hned založil. Lze jej odebírat i v RSS verzi.
KLÍČOVÁ SLOVA: del.icio.us; bookmarks; náhodná procházka.

To to ale šlo rychle

Já za to vážně nemůžu: včera jsem vyvěsil zprávičku o tom, že se mi líbí Lookout, sharewarový doplněk pro Microsoft Outlook - a neměl jsem ani ponětí, že téhož dne Microsoft koupil dotyčnou vývojářskou firmu. Dobrá zpráva, nebo špatná? Pro ty programátory jistě dobrá. Můžou si vzít hypotéku na pěkný dům a koupit nové SUV. Časem dají z Microsoftu výpověď, až jim to umožní smlouva, až budou fully vested, až zjistí, že se jim zajídá disciplína a reportování. Pak třeba založí nový startup. Malé technologické firmy se budují hlavně kvůli tomu, aby je někdo bohatý koupil. A pořád vznikají nové. Jako když každé jaro znova vyroste tráva.
KLÍČOVÁ SLOVA: Lookout Software; Microsoft Outlook; fulltext; Gatesovy miliardy; prodat firmu.

Vsjo čto ostalos'

Ti dva sedí na břehu vysychajícího Kaspického moře. Moc se toho dodat nedá.
Fotka se jmenuje Vše, co zbylo. Jméno autora jsem bohužel zapomněl.
Should you find posting this picture as violation of your copyright please let me know, we'll settle it down or I remove the material immediately.
KLÍČOVÁ SLOVA: smutek, stáří, Kaspické moře.

Posvátná místa

CITÁT: Posledních asi deset let soustavně procházím posvátná místa, pravěká hradiště, kláštery, románské kostelíčky, rituální jeskyně a pískovcové převisy s obětišti starými skoro deset tisíc let. (...) Trvalo mi to dvacet let, zničená kolena a bolavá záda, než jsem se přiblížil k tajemství, k bytosti místa. Můžete to udělat také, zanechávám stopy, ale neukazuji cestu pro ostatní. Nevidím ostře a nechci nikoho plést. Neshromažďuji, raději zapomínám, aby v mysli bylo ještě místo na věci, které teprve přijdou. Viděl jsem víc, než do konce života pochopím. -Václav Cílek: Krajiny vnitřní a vnější, str. 212. O téhle knize tu bude řeč víckrát, zatím malá ukázka bez vysvětlení.
KLÍČOVÁ SLOVA: Václav Cílek, tajemství.

Outlook a Lookout

Mám v Outlooku asi dvaadvacet tisíc odeslaných mailů, přes dva tisíce kontaktních adres a spoustu dalších věcí. Ať si o Microsoftu říká kdo chce co chce, mám ten program rád, zvlášť po poutavých zkušenostech s Notes. Jeho slabinou je však hledání - trvá strašně dlouho a je nespolehlivé. To krásně řeší softwarový doplněk Lookout. Udělal mi na disku indexový soubor o velikosti asi sto mega, což mi připadá přijatelné, a hledání je najednou spolehlivé, lze v něm používat plné googlovské syntaxe a co hlavní - zkrátilo se z minut na zlomky vteřin. Navíc je Lookout (zatím?) zadarmo. Jednu vadu přece má: kromě obsahu Outlooku indexuje sice i soubory na lokálním disku - a to by bylo báječné, mít jejich obsah v jednom indexu spolu s poštou a adresami! - ale nečte jejich obsah, jen názvy. Vypadá to dost záměrně. Předpokládám, že rozšíření funkčnosti přijde v další verzi, ale za tu se už bude muset platit. Nemám nic proti platbám za shareware, naopak; co používám, za to jsem vesměs zaplatil. Jen se mi nelíbí, když si někdo o ty peníze říká hodně okatě. Zaplatit za plnou verzi jen na základě morálního apelu je hodnotnější z hlediska obou stran kontraktu.
KLÍČOVÁ SLOVA: Lookout Software; Microsoft Outlook; fulltext; platit za shareware.

Orly, chceme navádět

The Economist má v čísle z 10. července hezkou studii o levných aerolinkách typu Ryanair či easyJet. K jejich problémům patří to, že na velkých letištích neseženou přistávací sloty. Ty jsou dávno rozebrané. EasyJet podle té studie koupil nějaké Airbusy právě v době, kdy ve Francii krachovala místní menší společnost Air Lib. Vedení easyJetu předpokládalo, že by po ní mohlo získat přistávací místa v Orly (podle drsnější verze byl pád Air Libu podmínkou kontraktu na letadla). Jenže letiště pak volné sloty přidělilo společnosti Air France. Ray Webster, CEO easyJetu, prý vzkázal francouzské vládě: "Koupili jsme vaše zasraná letadla, tak nám koukejte dát nějaká místa, kde s nimi přistát."
KLÍČOVÁ SLOVA: levné aerolinie, Evropská unie, tržní ekonomika, laissez-faire.

V podání loutkového divadla

CITÁT: "[V Čechách] se život vodvíjí jako atentát na Heydricha v podání dětskýho loutkovýho divadla." -spisovatel Emil Hakl
KLÍČOVÁ SLOVA: spisovatel Emil Hakl alias Jan Beneš; zastupující říšský protektor SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich; zemský ráj to na pohled.

Na přechodu pro chodce

Byla by o deset let starší než já, kdyby ještě žila, ale nežije, popravili ji na Pankráci v březnu 1975. A měli proč: o dva roky dřív úmyslně přejela náklaďákem osm lidí a kdyby mohla, bylo by jich ještě víc.
Olga Hepnarová si pronajala v půjčovně pragovku erenu, což je (spíš byl, už jsem ji neviděl léta) masivní náklaďák s velkým motorem vpředu před kabinou řidiče, jako u amerických trucků. Rozjela se v Praze od Sparty dolů z Letné tou ulicí, co se teď jmenuje Milady Horákové a pod hotelem Belvedere u stanice tramvaje strhla vůz na chodník. Úmyslně a chladnokrevně. Uskočit nebylo kam, mrtvých bylo osm, zraněných o hodně víc. Hlavně důchodců, protože to bylo brzy odpoledne a protože starší lidé před rozjetým náklaďákem utíkají pomaleji. (Na přechodu pro chodce / drtí Tatra důchodce...) Krátce předtím hodila do schránky dopisy adresované novinářům — do Mladého světa a Svobodného slova. Stálo v něm mimo jiné: "Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím a prohlašuji, že za můj život je x lidí málo." Znám ji a její příběh díky pozoruhodné knize Romana Cílka Oprátka za osm mrtvých (nakladatelství Rodiče, Praha 2003, 305 stran, 260 Kč).
Myslela to vážně, jako všechno v životě. Nežila dobře, ale obětí žádné bestiality nebyla — jen nezájmu, nepochopení, vlastní odlišnosti. Byla bisexuální, což není moc důležité — pan Cílek z toho dělá senzaci přibarvenou slintajícími slovíčky typu "choulostivé téma", "o čem se nemluví" a podobně. (Vůbec celá ta kniha na mě působí, jako by ji napsal bezprostředně po činu, ne teď — je taková, inu, tehdejší.) Ale hlavně byla opravdová: říkala, co si myslela a dělala, co říkala. To je sama o sobě, když to domyslíte, vysloveně protispolečenská činnost. Což říkám bez ironie. Takoví lidé to mají těžké, okolí jim dává zabrat. Je na čase, děvče, abys vrátila společnosti, co do tebe vložila! Olga Hepnarová vzala doslova i tohle.
Ještě jinak: všichni v sobě máme démony. Obvykle o nich ani nevíme. Když se probudí, udržíme je většinou pod kontrolou. Hepnarová se za svého démona provdala, žila s ním, milovala a nenáviděla ho, rvala se s ním, ale podlehla. Nešťastná, roznášející (rozvážející) neštěstí, raněná, zraňující, zničená, ničící, zabíjející a zabíjená. Téma pro Aischyla. (Ale napsal to holt jen Cílek.) Osm plus jedna mrtvých. Přečtěte si to.
KLÍČOVÁ SLOVA: psycho, Olga Hepnarová, Roman Cílek, Praga RN, démoni, osamělost, třída Obránců míru.

Chtěl jsem to tady mít hezčí

Proč blog? Protože můra musí ke světlu, Nezval musel napsat Roberta Davida a grafoman si tuhle novou formu musí vyzkoušet. Odolával jsem dost dlouho, profesionální kuchaři taky prý doma nevaří. Ale kdoví, jak to je, já bych jim to nevěřil.
Už dávno každý bloguje a mezi svými známými bych určitě vypadal zajímavěji, kdybych nad tím ohrnoval nos. Ale tenhle přístup k životu mě nebaví. Věci, které neznám, naproti tomu ano. Co jsem zač: živím se hlavně psaním a publikováním, proto to přirovnání ke kuchaři, který doma nechce vařit. Bydlím v Praze, caput regni (Praha zničená deštěm :-). Dávno mi není dvacet. Identitu neprozradím, protože se mi nechce. Pár známých by mě možná poznalo i bez fotky podle zájmů, názorů, jazyka a stylu, snad i podle detailů z osobního života (jestli je sem budu psát, to se ještě uvidí), ale mí známí mají málo času, takže sem asi nezabloudí. Pokud by mě chtěl někdo identifikovat takříkajíc detektivně, jistě by to šlo — nepodnikl jsem žádné opatření, které by tomu bránilo. Ale nestojí to za námahu, žádnou senzaci neodhalíte. Nerad bych, aby to znělo nějak přezíravě, ale píšu to pro sebe, kvůli sobě a je mi víceméně jedno, zda to někdo bude číst.
Proč to tedy věším na web, proč si prostě nepíšu do nějakého temného zákoutí svého pevného disku? Dobrá otázka. Protože úplně jinak se píše s vědomím možného čtenáře. Nutí to ke kázni, ke srozumitelnému vyjadřování, k omezení absolutně subjektivních výlevů. Chci se dovědět možná i něco o sobě, a k tomu mi iluze obecenstva (Ecův modelový čtenář) pomůže. A zastávám názor, že lépe se pracuje, když si stanovíte nějaká omezení, než když žádná nemáte.
Meze mi stanovila technika. Chtěl jsem offline nástroj pro psaní blogu. Chtěl jsem elegantní vzhled odpovídající aspoň trochu mému vkusu. Chtěl jsem možnost třídit příspěvky podle kategorií. To všechno zadarmo. A především s minimem námahy, učení a customizace. Musel jsem v lecčem slevit, protože všechna ta přání splnitelná nejsou – a vyšel mi z toho Blogger. Kategorie tu nemám, udělal jsem tedy z nouze ctnost a rozhodl jsem se pro závěrečné souhrny formou klíčových slov. Na to se těším – připadá mi to jako nejzajímavější část psaní blogu.
Blog, který se mi líbí: Scribbling Woman
KLÍČOVÁ SLOVA: blog; Blogger; me, myself and I.